Přesně 300 let uplynulo v úterý od narození mezi vojáky i prostým lidem oblíbeného generála Laudona. Jeho jméno proslavila nejen píseň o Laudonovi, který „jede skrz vesnici…“, ale také rčení „Himmel, Laudon“, v překladu „nebesa, Laudon“. Právě to měli zvolávat pruští vojáci v obavách před jeho vojenským uměním. Na Laudona v úterý vzpomenou například v Novém Jičíně, kde rakouský generál zemřel, při dobové vojenské přehlídce.
Ernst Gideon von Laudon, který za svou vojenskou kariéru zažil jedinou porážku, byl ve své době velice populární. Svůj pracovní život z větší části strávil ve službách rakouských císařů. Byl strůjcem řady vítězství nad Prusy ve Slezsku, v Čechách a na Moravě, obstál i v bitvách s Turky na Balkáně.
Pozdější generalissimus Laudon se narodil před 300 lety (pravděpodobně 13. února 1717) na statku Tootzen v Livonsku (nyní Laudona v Lotyšsku) v nepříliš majetné rodině z nižší šlechty, která údajně pocházela ze starého skotského rodu. Vojenskou kariéru zahájil u pluku ruské carské armády. Zúčastnil se války o dědictví polské (1733–1735), poté bojoval proti Tatarům a získal hodnost poručíka.
Po skončení války s Tatary neúspěšně nabízel své služby švédské a pruské armádě, až uspěl u rakouské císařovny Marie Terezie. Ani zde však nebyl přijat do pravidelné armády, ale byl přiřazen k neřadovým útvarům pandurů barona Trenka, kde nastoupil v roce 1744 v hodnosti hejtmana.
S Trenkem se zúčastnil tažení do Alsaska (zde utržil jediné zranění své kariéry), již o dva roky později nastoupil jako major hraničářského pluku na turecké hranici v dnešním Chorvatsku. Slávu mu však přinesla až sedmiletá válka, která vypukla v roce 1756. Zúčastnil se bitev s Prusy u Lovosic, Prahy a Kolína a když Prusové zrušili obléhání Prahy, vyznamenal se při jejich pronásledování. Byl povýšen do hodnosti generálmajora a pokračoval ve sbírání úspěchů. Proslul například sérií odvážných útoků na pruskou armádu obléhající Olomouc, kterou donutil ustoupit.
Za vojenské úspěchy šlechticem
Marie Terezie jej posléze jmenovala do šlechtického stavu, udělila mu hodnost polního podmaršála a darovala mu panství Bečvárky na Kolínsku. V roce 1759 stanul v čele vojska soustředěného u Trutnova, s kterým se zapojil do bojů ve Slezsku. Zde se se svým sborem připojil k Rusům a změnil téměř prohranou bitvu u Kunersdorfu v drtivou porážku Prusů.
Ještě téhož roku byl povýšen na polního zbrojmistra a jmenován vojenským velitelem českých zemí. Současně se stal majitelem pluku, který nesl jeho jméno až do roku 1918. Laudon pokračoval v bojích ve Slezsku, porazil Prusy u Landshutu a zmocnil se Kladska. V roce 1761 utrpěl svoji jedinou porážku v bitvě u Lehnice, kde podlehl mnohem početnější pruské armádě vedené Friedrichem II. (Bedřichem II.).
Poté ještě dobyl pevnost Svídnici, avšak po nástupu Petra III. na ruský trůn, který ukončil spojenectví s Marií Terezií, se změnil poměr sil, Prusové porazili císařské u Burkersdorfu a následná mírová jednání ukončila v roce 1763 sedmiletou válku.
Laudon, který měl kvůli svému prosazování ofenzivní strategie časté konflikty s nadřízenými, odešel do ústraní. Žil v Praze, řídil panství v Bečvárkách, které rozšířil o sousední Bečváry. Odmítl několik nabídek na přestup do cizích služeb, později byl jmenován generálním inspektorem pěších vojsk. Údajně na upozornění Friedricha II., který si Laudona velice vážil, jej císař Josef II. jmenoval zemským velitelem na Moravě. Funkce se v roce 1775 vzdal, prodal Bečváry a usadil se u Vídně.
Laudonova vojenská kariéra opět ožila v roce 1778, kdy byl jmenován maršálem a povolán do další války s Prusy. Velel armádě v severních Čechách v takzvané „bramborové válce“, k žádné bitvě však nedošlo.
Své vojenské schopnosti tak mohl v přímém boji prokázat až o deset let později, kdy převzal velení v Chorvatsku, kde císařská vojska nepříliš úspěšně válčila s Turky. Zde svedl několik vítězných bitev, své tažení završil dobytím Bělehradu, kde velel i legendárnímu plzeňskému 35. pěšímu pluku, a vysloužil si mnohé pocty, mimo jiné velkokříž řádu Marie Terezie.
V roce 1790 kvůli hrozící válce s Prusy jmenován vrchním velitelem císařských vojsk. Po smrti Josefa II. jej nový císař Leopold II. jmenoval císařským generalissimem, čímž mu udělil poctu, které předtím dosáhl pouze Albrecht z Valdštejna a Evžen Savojský. Ještě týž rok však Laudon během inspekční cesty 14. července v Novém Jičíně zemřel. Pohřben byl v rodinné hrobce v Hadersdorfu u Vídně.
Vojevůdce, který několikrát uchránil české země od drancování, ve 20. století jako generál neoblíbených Habsburků z českých učebnic takřka vymizel. V paměti jej tak uchovala alespoň lidová píseň „Generál Laudon jede skrz vesnici…“
Slavného vojevůdce připomene Nový Jičín
Nový Jičín, kde generál v roce 1790 zemřel, přichystal na letošní rok několik akcí, které osobnost Ernsta Gideona von Laudona připomenou.
První z akcí budou v úterý 14. února malá přehlídka vojensko-historických jednotek členů klubů vojenské historie na Masarykově náměstí a spuštění nové hry v návštěvnickém centru, sdělila mluvčí novojičínské radnice Marie Machková.
„Vojáci z klubů vojenské historie, pěší i na koních, budou pochodovat náměstím. Po čestné salvě položí kytici k bustě a pamětní desce na Laudonově domě. V tento den bude také v návštěvnickém centru poprvé spuštěna zábavná a přitom poučná hra pro děti i širokou veřejnost Tajuplný Laudonův dům,“ uvedla vedoucí návštěvnického centra Radka Bobková.
Rakouský generál zesnul v domě číslo 45 na nynějším Masarykově náměstí, dnes se domu říká U Laudona. Právě v tomto domě je od roku 2011 návštěvnické centrum a od konce roku 2014 i interaktivní expozice věnovaná Laudonovi.
Vojevůdci je věnováno celé jedno patro, každá z místností v něm mapuje některou z maršálových životních etap. Jedna například představuje úmrtní pokoj a nachází se v místech, kde podle historických pramenů generál skutečně skonal.
Další části návštěvnického centra seznamují s tradicí výroby klobouků ve městě. Bobková dodala, že program lze přizpůsobit podle věku návštěvníků i individuálních požadavků jednotlivých skupin.
