Půldruhého dne trval zásah královéhradeckých policejních vyjednavačů u sebevražedkyně z Žacléře na Trutnovsku. Dvacetiletá dívka utekla z psychiatrické léčebny, zabarikádovala se v rodném domě i s dlouhými noži a dvěma jatečními pistolemi a hrozila sebevraždou. Policistům se jí odchod ze světa podařilo rozmluvit až po 32 hodinách vyjednávání.
Případ začal tím, že matka policii nahlásila, že se její dvacetiletá, psychicky nemocná dcera vrátila domů a že se zabarikádovala se svým dědečkem v prvním patře rodinného domu. Zde vyhrožovala, že se zastřelí jateční pistolí a podle Ivany Ježkové z vedení krajské policie „všechny opakovaně ujišťovala, že se do léčebny dobrovolně v žádném případě nevrátí“.
Policisté věděli, že se chovankyně ústavu už dříve dopustila násilného jednání a může být nebezpečná nejenom sobě, ale i svému okolí. Kromě pistolí přitom v domě byla i desítka velkých nožů a různé druhy sedlářského náčiní, které mohly posloužit jako zbraň.
„Komunikace probíhala na dálku, nejprve ze dvora domu, kdy žena s policisty komunikovala přes okno, a poté přímo z domu, kde s nimi hovořila přes zavřené dveře,“ uvedla Ježková. Nemocná kriminalisty stále ujišťovala, že má zbraň přitisknutou k čelu a nebude váhat ji použít – že si nevymýšlí, policisté viděli i přes okno do pokoje.
Hrozby vystřídala únava
„Mladá žena během vyjednávání prudce měnila nálady, které výrazně bránily racionálnímu způsobu komunikace,“ uvedla Ježková a potvrzuje to i policejní vyjednávač František Hnízdil: „Vyjednávání šlo nahoru dolů, nálady se střídaly a v tu chvíli bylo téměř nemožné ženu přesvědčit.“
Zlom nastal po osmnácti hodinách, kdy zavřenou místnost opustil vyčerpaný dědeček, který rezignoval a svoji vnučku přestal bránit. Že se ho vyjednávačům podařilo získat na svou stranu, byl podle Ježkové zásadní moment.
Při rozmlouvání sebevraždy se u mladé ženy vystřídalo policejních vyjednávačů hned pět a po jedenapůldenním nepřetržitém vyjednávání se na dívce začala projevovat únava. Policisté tak mohli zmoženou ženu bezpečně zajistit a převézt zpět do léčebny, odkud utekla. „Něco takového jsem ještě nikdy nezažil, ale člověk se celý život učí. Hlavně musíte mít rád lidi. A musí vám na nich záležet,“ říká vyjednávač František Hnízdil.
„Nejdůležitější je člověk“
Policejních vyjednavačů je v Česku kolem sto padesáti. Specialisté s prestiží si přitom vystačí se skromným vybavením; vedle balistické vesty a tabletu pracují i s obyčejnou tužkou a papírem; jak totiž uvádí jeden z dalších účastníků žacléřského vyjednávání, Jakub Vintera, nejdůležitější je člověk.
Královéhradečtí policejní vyjednávači řeší v průměru jeden případ vyjednávání měsíčně. Na další asi dvojnásobný počet případů je operační důstojník vysílá. Před jejich příjezdem na místo události se ale většinou podaří situaci zklidnit a vyřešit těm policistům, kteří na místo přijíždějí jako první. Nejčastějším důvodem k vyjednávání bývá právě vyhrožování sebevraždou.
