Štěchovice - Po více než půlstoletí se na Vltavu vrací vorařská tradice. Z vaziště ve Štěchovicích se ve 14 hodin vydal na plavbu dlouhou více než 760 km vor. Projekt Vor 2012 je připomenutím plaveckého řemesla, které bylo úzce spjato s lesnictvím a dřevařstvím, a především oslavou dřeva jako jedinečného materiálu. Devadesátimetrový kolos je vyroben tradičními technologiemi, poskládán je ze 120 šestnáctimetrových kmenů a svázán houžvemi. V pátek kolem poledne vor projede Prahou, svou pouť ukončí koncem příštího týdne u německého Hamburgu.
Přípravy voru trvaly půl roku. Stromy pokácely nadšenci už koncem zimy, ručně je oloupali a kmeny opracovali. Dřevo z voru by stačilo na výrobu 500 stolů nebo 1 000 židlí. „Chtěli jsme vzdát hold tomuto materiálu, a proto jsme se rozhodli zkusit dříví splavit tradiční vorařskou cestou. Nápad se nám zprvu zdál bláznivý,“ řekla koordinátorka projektu Andrea Pondělíčková.
Kronikáři zaznamenali poprvé voroplavbu v roce 1316, poslední vory pluly po Vltavě v roce 1960. „Pustili jsme se proto do prohledávání archivů a pátrali jsme i po potomcích plaveckých rodin,“ dodala Pondělíčková. Autoři projektu již v loňském roce postavili menší, cvičný vor a urazili s ním trasu dlouhou 100 km. „Vyzkoušeli jsme si dobové postupy a technologie, dalo nám to tu jistotu a sebevědomí, že jsme si řekli, že se letos pustíme až do Hamburgu,“ doplnila Pondělíčková.
Vor vyrázil dnes ze Štěchovic, nejatraktivnější část plavby proběhne v pátek při průjezdu Prahou. „Ve čtvrtek zakotvíme na Výtoni vedle tradiční Podskalské celnice, takže zájemci mohou vor zhlédnout už od čtvrtečního večera. V pátek mezi 12. a 13. hodinou proplujeme dvě propustě v centru města, Šítkovský a Staroměstský jez. Cestu bychom chtěli zakončit koncem příštího týdne v přístavu v Lauenburgu u Hamburgu,“ popsala Pondělíčková. Dodala, že i závěrečnou část chtějí simulovat tak, jak to bývalo v dřívějších dobách. Oslovili proto německou pilu, která dřevo z voru odkoupí a zpracuje.
Na vor nastoupil i 82letý Václav Husa, který se s dřevem plavil už jako šestiletý kluk. „Horní Bednář, Dolní Bednář, Na Stránech, to byl spád, to letělo, ty peřeje stříkaly. Ve dne to všecko ještě šlo, ale já bych přál někomu projet v noci Svatojanské proudy,“ zavzpomínal.
