Pardubice – S příchodem zimy se znovu plní noclehárny a azylové domy. Výjimkou nejsou ani zařízení SKP centra v Pardubicích. Někteří bezdomovci na svůj osud rezignovali, jiní se naopak snaží postavit na vlastní nohy. Richardovi je třiatřicet let. S pomocí azylového domu se snaží odrazit ode dna.
„Pravda je taková, že jsem alkoholik, jako asi většina lidí tady, i když málokdo z nich si to přizná,“ říká Richard Pilný, klient azylového domu. Jako kuchař pracoval v uznávaných restauracích. Teď nemá kde bydlet a s rodinou se nestýká. „Oni se mi snažili pomoct, jak uměli, i když třeba z jejich pohledu správně. Před rokem přišli s tím, že jediné možné řešení je nechat mě prostě úplně být,“ dodává.
Práci teď hledá jen těžko. Přivydělává si prodejem časopisů. „Když jste třeba týden hladový, nechcete krást a žebrat, nikdy jste to nedělal, tak vám nic jiného nezbývá,“ říká Pilný. „Díky tomu, že jsem v minulosti udělal hodně chyb, na spoustu věcí jsem kašlal, teď ty možnosti nemám jako každý druhý,“ dodává. „Je to pro ně jakási motivace, jak si získat základní finanční prostředky pro svoje živobytí,“ říká Eva Zelená, sociální pracovnice, Nízkoprahové denní centrum. Na rozdíl od jiných klientů tady Richard na zimu nezůstane, na delší dobu odjíždí do protialkoholní léčebny. Po návratu by se rád věnoval tomu, co má rád – kuchařskému řemeslu.
