Evropa a RuskoPutin se po čtyřech letech vrací do Kremlu. Bude ruským suverénem. Co to bude znamenat pro vztahy mezi Evropou, přesněji mezi Evropskou unií a Moskvou? S Medvěděvem se opatrně, krůček po krůčku navazovalo jakési evropsko-ruské partnerství. V oblasti energetické bezpečnosti Evropy se usilovalo dokonce o strategické partnerství s Ruskem. V zájmu získání jistoty ve věci spolehlivého zásobování Evropy energetickými surovinami. Zůstane tento trend beze změn? Nebo se vztahy ochladí a zkomplikují?
V jedné věci se vztahy mezi Evropou (EU) a Ruskem zjednoduší. Evropská diplomacie teď bude vědět na čem je. Už si při jednání s Moskvou nebude muset klást otázku, zda to, co dojednala s Medvěděvem, dojednala také s Putinem. V minulých čtyřech letech tonula v nejistotách, zda v Rusku vládne tandem opravdu sehraných politiků, nebo je jeden pouhou zástěrkou pro pokračování vlády druhého, či vládnou spolu, ale neshodnou se. Putin byl chladná velmocenská tvář Ruska, Medvěděv tvář partnerství, oteplování vztahů s Evropou.
Dvě tváře, to ale bylo jen z nouze! Proto, že Putin musel na čas Kreml opustit. Teď už druhou tvář potřebovat nebude. A půjde za svou prioritou. Tou je tvář Ruska: tvář silné světové velmoci. Až už ji bude celý svět znovu uznávat a mít z ní respekt, Evropa rozhodně pro Putina nebude potenciální rovnocenný partner, ale předmět zájmu. Takže soudím, že projevy zájmu Ruska o partnerství s Evropou spíš ochladnou. Nebude to možná hned zítra, ale bude to ještě „za Putina“.
Větší neznámou do blízké i vzdálenější budoucnosti jsou postoje, které k Rusku po Putinově návratu do Kremlu bude zaujímat Evropa. Přetrvají její snahy o získání nebo udržení Ruska jako partnera? Vyvodí Evropa pro svou ruskou politiku nějaký závěr například z toho, že se Putin vůbec nestaral o to, jaký v Evropě zanechá dojem jeho předem ohlášené pojetí voleb jako výměny postů mezi ním a Medvěděvem? Vezme ruská politika Evropské unie na vědomí, že za demonstracemi v ulicích ruských měst proti jeho arogantnímu pojetí voleb viděl Putin vnějšího nepřítele?
Rád bych taky věděl, kolik evropských politiků si včera, v den třetího zvolení Putina do prezidentského úřadu, vybavilo, že už během svého prvního prezidentského mandátu opustil Putin cestu sbližování pozic Ruska s pozicemi Západu na scéně globální politiky, ke kterému vykročil Jelcin. Jsem opravdu zvědav, jaká bude evropská politika vůči Rusku, až se teď do Kremlu Putin znovu vrátí. Celé Česko má proč na to být zvědavo. A nejen to. Česko by také mělo chtít politiku Evropské unie vůči Rusku spoluurčovat. Aby se s ní mohlo ztotožnit a vycházet z ní ve vlastních stycích s Ruskem, jako ze společné platformy států evropské sedmadvacítky. Nejen Česko, i ostatní země východního křídla sjednocené Evropy něco takového jako společnou politiku Evropské unie vůči Rusku – a tím spíš vůči Putinovu Rusku – potřebují a postrádají. Postrádají proto, že jednotnou politiku vůči Rusku Evropská unie dodnes vlastně nemá. A v Kremlu to celou dobu vědí.
(Komentář Zdeňka Velíška pro pořad Horizont ČT24 ze 4. března 2012)
