Janáčkova Káťa v konečcích prstů

Opera je komplexním uměleckým dílem. Gesamtkunstwerk, souhlasí dnes všichni s Wagnerem. Živly opery však nejsou drama, tanec nebo zpěv, nýbrž emoce. Ta vše řídí – na jevišti, v hledišti, i tam, kde se děje dílo samo, tedy na tenké, neviditelné membráně, která části představení kdesi v neurčitém místě spojuje.

Zhmotněná emoce

Na operních výtvorech Roberta Wilsona, jehož inscenace Janáčkovy Káti Kabanové nadchla publikum v Národním divadle, je nejpozoruhodnější právě to, že nepředvádí originální výklad díla. Wilson neinterpretuje, nechce říci, jak to Janáček myslel nebo jak to myslí on. Režisér „pouze“ zhmotňuje nosnou emoci opery. Nejprve vytvoří formu, do níž napustí obsah. Obsahem však není vyprávění, nýbrž právě emoce, kterou získal při soustředěném poslechu hudby. Forma tak nikdy není samoúčelná nebo libovolná, protože vždy vychází z partitury – z toho, co se děje mezi notami, mezi nástroji a hráči. Východiskem inscenace je pak něco, čemu jsme si zvykli říkat meditace a pro co někteří filozofové a mystici vynalezli slovo usebrání. Až magická působivost Wilsonových představení pochází z tohoto úvodního soustředění, jež zůstává všudypřítomné, protože skrze nalezenou formu posléze ovlivňuje vše, co se na jevišti, v hledišti a mezi nimi děje.

V pražské Kátě Kabanové je toto soustředění, ono počáteční meditativní prožití hudby či hledání emoce, přítomno již v odkazech na japonské divadlo, čínskou stínohru, ale i na expresionistický film 20. a 30. let minulého století. Herci vypadají, jako by je někdo vodil na provázcích, jenže ten někdo je v tomto případě jakási blíže nepopsaná metafyzická síla, která se dotkla umělce a posléze i herců právě jenom díky meditativnímu uvolnění rozumu a vůle.

Divák, který si tuto „maličkost“ nepřipustí k tělu, nemůže do světa takto podávané opery proniknout a vzdaluje se mu to nejdůležitější – emoce, která jím měla otřást především. Wilson připouští, že takový průnik je občas obtížný, protože zvolená forma může být pro moderní publikum zvyklé na uživatelsky přátelské balení nepřekonatelnou bariérou. Ale tento odstup, či odpor se nakonec paradoxně může stát mocnitelem emoce, již režisér, autor a publikum společně odhalují (divák se baví, avšak přitom docela tvrdě mentálně a citově pracuje).

Ruce, ty ruce

Emoce, kterou Wilson nalezl, není žádnou hladkou bavlnou k pohlazení. Janáčkova Káťa ostře naráží, ve vypjatých scénách se hroutí, zmítá se, není pánem sebe sama, jak přímo také zazní v libretu.

Proto také není vhodné žádat, aby do takové role vstoupil měkce artistní soprán typu Gabriely Beňačkové, zachycený třeba na nahrávce s Českou filharmonií a Charlesem Mackerrasem (1997). Emoce, s níž se u Janáčka potýká Robert Wilson, je jiná. Patří k ráznějšímu a drsnějšímu druhu, což Christina Vasileva v Kátě umí dobře zachytit, o Evě Urbanové transformované v dominantní Matku Kabanichu nemluvě. Přehnaný expresionistický výraz pak nemůže být režisérovou manýrou. Nepřichází totiž v podobě vnějšího obalu emoce, protože vystupuje jako otisk jejího vnitřního ustrojení.

Wilsonově představení dominují obličeje nabílené pro lepší vykrojení z přirozeně tmavého jevištního celku. V pohybu a rozestavení postav režisér oživuje starou divadelní ideu předvádění děje v obrazech, které následují za sebou jako zastavená okna filmu. Jejich statičnost je pouze zdánlivá, neboť se v nich jako v meditaci ukrývá nadmíru živý náboj původní emoce.

Všechno to lze ovšem snadno označit za vedlejší jevy Wilsonovy režie. Skutečným zjevením opery jsou až ruce herců. V jejich přehnaných ohybech, zlomech, rozevřeních a ticích se skrývá tajemství Wilsonovy komplexní práce. A také emotivní energie Janáčkovy hudby, jež nikomu, kdo byl při tom, kdo se stal součástí „události opery“, už nikdy nezmizí z konečků prstů.

  • Káťa Kabanová autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176198.jpg
  • Káťa Kabanová autor: Ilona Sochorová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176195.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...