To bylo rychlé. Ivan Hašek strávil v arabském Al Ahlí sotva půl roku a už se pakuje. Vaz mu zlomil výkon jeho mužstva, které se sice dostalo do finále Poháru mistrů Perského zálivu, ale soupeř Al-Šabáb měl navrch. Je to bizarní (nebo spíš brizantní, jak by řekl František Straka) situace. Hašek totiž v létě opustil kormidlo českého fotbalu právě kvůli trénování. Tedy aspoň to říkal, i když marka jménem Sazka v tom možná taky hrála určitou roli. Spousta fanoušků, kteří mu měli jeho nenadálý odchod za zlé, teď jistě skákají radostí.
Jenže ona je brzy přejde. Už příští týden se totiž na druhý pokus volí předseda tuzemské fotbalové asociace. Co si budeme nalhávat, opět nás čeká vrcholné ochotnické divadlo, které by zřejmě nedokázali zahrát ani v Mongolsku. Nemají tam totiž tak kvalitní herce, což je v tomhle případě třeba Roman Berbr, šéf plzeňského krajského fotbalového svazu. Když Martin Růžek v pohádce Princezna se zlatou hvězdou prohlašoval cosi o tom, že z boží vůle král je jedině on, asi neslyšel nic o muži, který už nechce stát jen tak v pozadí.
Zlidovělá hláška Bejby nebude sedět v koutě, se nabízí sama. Roman Berbr sice kandiduje „pouze“ do výkonného výboru, nikdo však nepochybuje o tom, že v asociaci bude chtít mít hlavní slovo. Což je dost alarmující. Berbrovo jméno totiž figurovalo ve dvou velkých korupčních kauzách, důkazy ale tehdy chyběly. Ano, ctěme presumpci neviny, jenže…
„Za českou stranu říkám, že jsem schopen se domluvit i s Kajínkem,“ řekl nedávno Lidovým novinám. Ostatně, komunikativnost a asertivita mu rozhodně nechybí, což minulý týden předvedl v rozhovoru pro Deník Sport. „Když se mě zeptáte, proč jsem se rozhodl kandidovat, moje logická odpověď zní: Abych se tam dostal. Prostě chci být zvolen,“ řekl Berbr, který si v minulosti rozuměl s kdekým – jen ne s dobrou pověstí. Příkladem za všechny budiž Vlastimil Košťál.
Berbr, z jehož „stáje“ pochází i šéfka rozhodčích a přítelkyně Dagmar Damková, se prý chce někam posunout, ve fotbale je přes třicet let, deklamuje. A kandidovat bude jen za předpokladu, že vyhraje jeho favorit. „Já jsem Berbr, který ovládá okolo osmdesáti hlasů. A přece vám nebudu říkat, kam je švihneme.“ Takhle nějak si představuji slovník fotbalových kmotrů. Divoké časy, kdy třeba někdejší šéf ČMFS František Chvalovský (letos mimochodem dostal deset let natvrdo za úvěrové podvody) ujížděl spoutaný a zavřený v kufru auta, jsou naštěstí sice pryč, jenže pořád je tu ta kopaná, na níž pár lidem docela záleží. Bude nám k něčemu platná nakrásně vyhraná fotbalová baráž s Černou Horou (kdo ví, jestli vůbec), když se budou ve fotbale pohybovat tihle dobří lidé? Myslím, že zdaleka ne.
