Do českých kin (po předpremiérách na Mezipatrech a Festivalu francouzského filmu) vstupil vítězný snímek letošního Cannes. Bouřlivě přijatý Život Adele vypráví příběh vášnivé lásky dvou mladých dívek, není to však zjevná erotika, která z filmu činí výjimečné dílo, nýbrž na dřeň otevřená intimita milostného vztahu, jež dokázali se vším všudy vykreslit precizní Abdellatif Kechiche s dvojicí hereček, Adele Exarchopoulosovou a Léou Seydouxovou.
Život Adele: Erotika čirého filmového realismu
Život Adele vychází z ceněného komiksového románu Le bleu est une couleur chaude (Modrá je teplá barva) od Francouzky Julie Marohové z roku 2010. Z velmi dramatického vyprávění o lesbickém soužití dvou mladých žen si filmový režisér Kechiche vybral jenom to základní: takřka melodramatickou historku o osudovém setkání a spalující lásce.
Patnáctiletá Adele chodí na střední literární školu a doufá, že brzy pozná báječnou lásku. Zdá se však, že pokusy sympatického muzikanta z vyššího ročníku jsou odsouzeny k neúspěchu. Rozpačitá Adele se totiž otáčí spíše za děvčaty a především - nemůže dostat z hlavy modrou kštici dívky, kterou jednou zahlédla na ulici a jejíž jméno pozná až později: Emma.
Dotýkat se přímo života
Variace na téma osudové lásky je nesena především ohromujícím výkonem ústřední dvojice, kterou stvořily začínající Adele Exarchopoulosová (Adele) a již zkušenější Léa Seydouxová (Emma). Přibližování a kontakt dvou žen je natolik samozřejmý, přirozený a realistický, že dává zapomenout na skutečnost, že sledujeme „pouze“ film, a nechává nás dotýkat se přímo života. Náhle probuzený citový život Adele, která je v nové dimenzi sexuality a lásky chvílemi jako Alenka v říši za zrcadlem, je podán s pronikavou intenzitou.
Adale Exarchopoulosová (narozena 1993), Francouzka s řeckými kořeny, se pro kariéru herečky prý rozhodla už v dětských letech. Před kamerou se objevila již několikrát (mimo jiné ve snímku Zátah s Jeanem Reno), ale teprve Život Adele způsobil senzaci. Její kreace, kterou objímá dětsky naivní výraz i vzezření bolestí zformované ženy, perfektně komunikuje s tajuplnou i neúprosnou modrovláskou Léy Seydouxové .
GALERIE
Abdellatif Kechiche a Adele Exarchopoulosová
Uhrančivé herectví má přitom pevný rámec precizní režie Abdellatifa Kechiche. Režisér (narozen 1960 v Tunisu) se poprvé představil filmem Voltairova chyba (2001) vyprávějícím o imigrantovi, který se marně snaží prosadit v Paříži. I další Kechichovy ceněné snímky předkládají portréty vyděděnců, lidí na okraji, kteří se snaží v nepřátelském prostředí najít vlastní identitu. Jeho humanistický realismus dosahuje vrcholu v Životě Adele.
Kamaraman Sofian El Fani snímá valnou většinu záběrů jako polocelky nebo detaily, což umocňuje živelnou intimitu snímku. Kamera není nad, nýbrž přímo v dění, přilepená na prožívající tváře nebo na části těl: ústa, ramena, paže. Téměř po celou dobu hraje pouze diegetická hudba, která ovšem důmyslně dotváří smysl scény: klíčový je nezvyklý zvuk hang drumu. Většina scén trvá „nepřirozeně“ dlouho, což jen posiluje přirozené vyznění a umožňuje naladit se a plně prožívat jemné proměny pocitů.
Žádná pornografie
To platí i pro tolik diskutované otevřené sexuální scény, z nichž ta nejdelší trvá deset minut, což znamená značný nepoměr vůči běžným poplatně „cudným“ náznakům. Nenasytné a hlasité milování tu v žádném případě není lacinou atrakcí (a již vůbec ne pornografií), ale naopak přímým pohledem na sílu emoce a něžného citu. Opakované scény sexu a jídla stírají z dívek možný andělský pel, aby ukázaly bytosti z masa a kostí, jaké jsou: lačné a svérázné.
Kromě komiksové předlohy Julie Marohové odkazuje film na další literární díla, o kterých se na plátně přímo diskutuje. Jde především o milostný psychologický román Pierra Marivauxe z osmnáctého století Život Mariannin, o kterém se Adele učí ve škole a který dal patrně filmu jméno; a dílo existencialisty Jeana Paula Sartra.
Sartre učí, že život člověka není určen nějakou podstatou, nemá svůj smysl předem, ale je tvořen konkrétními činy, které se nadají odestát, což teprve dává existenci váhu. Hodiny filozofie s Emmou o tom Adele nakonec poučily vrchovatě, zatímco Abdellatif Kechiche omráčil diváka podmanivou silou čirého filmového realismu. Život Adele patří mezi ty snímky, které s vámi zůstanou dlouho poté, co opustíte biograf.