Praha – Nový film Zdeňka Tyce Jako nikdy zachycuje poslední okamžiky umírajícího muže. Pro ústřední roli si režisér vybral Jiřího Schmitzera, jeho protihráčky jsou Petra Špalková a Taťjana Medvecká v rolích bývalé i současné partnerky. Snímek, který vznikl v koprodukci České televize, bude mít distribuční premiéru 19. září.
Zdeněk Tyc vypráví Jako nikdy
Snímek vznikl na základě scénáře Markéty Bidlasové, která do něj vložila značné množství vlastních prožitků a situací. Autorka původně nepočítala s tím, že scénář někdo zfilmuje, psala spíše pro sebe. „Vznikal v období, kdy jsem přišla o dítě, měla jsem vážně nemocného otce, takže jsem se z toho vypisovala,“ ozřejmila scenáristka, která již se Zdeňkem Tycem spolupracovala na scénáři k filmu Eldorádo.
Přestože se hovoří až o depresivním dramatu, režisér upozorňuje, že ve filmu je i kromě umírání život a láska. „Pokoušeli jsme se to odlehčit, aby to nebylo jenom černobílé.“ Celek ovšem stojí na hereckých výkonech, kterým dominuje Jiří Schmitzer v hlavní roli. Režisér prý herce musel poměrně dlouho přesvědčovat, protože tomu se příliš nechtělo hrát umírajícího. „Ten scénář se mi líbil, ale okamžitě jsem ho odmítl, ovšem během půlroku mě zlomili,“ dodává Schmitzer s humorem sobě vlastním.
Zároveň s příběhem o muži, který se pomalu vytrácí, snímek věnuje pozornost vztahům jeho blízkých. Ať už jde o odstrčeného syna, nebo soupeřící milenky, které k sobě musí najít cestu. „Odolal jsem pojmout ten film krutě, ale na druhou stranu jsem nechtěl ty ženy zobrazit jako nějaké svaté bytosti, chtěl jsem, aby působily přirozeně a divák jim mohl porozumět,“ uzavřel Zdeněk Tyc.
Markéta Bidlasová se narodila se v roce 1970 v Hradci Králové. Vystudovala Divadelní akademii múzických umění v Praze, obor dramaturgie. Pracovala jako dramaturg v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a ve Švandově divadle na Smíchově. Externě pak v pražských divadlech: Činoherní klub, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Labyrint, Divadlo v Celené. Spolu se Zdeňkem Tycem je autorkou filmového scénáře Eldorádo. Je autorkou divadelních her a dramatizací: společně s Michalem Langem Kurva svatá (1993), Pastička (1995, přeloženo do angličtiny, španělštiny, holandštiny, chorvatštiny), Podzimní hra (přeloženo do angličtiny), Osm a půl a půl (volně podle scénářů F. Felinniho), Profesionální žena (podle románu Vladimíra Párala). Pro Činoherní studio v Ústí nad Labem dále napsala také dramatické pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda a Tři Stařeny.