Jeho promyšlené balady se staly symbolem odporu proti komunistickému režimu. Vladimír Merta, náročný písničkář a skvělý kytarista, oslavil ve středu 20. ledna sedmdesátiny. V úterý 2. února odehraje s přáteli narozeninový koncert v pražském paláci Akropolis. Česká televize ke kulatinám uvedla první díl generační zpovědi Šedá zóna.
Vladimír Merta oslavil sedmdesát let a vstoupil do Šedé zóny
Vladimír Merta v Šedé zóně představuje tu vrstvu společnosti, která v době normalizace aktivně nekolaborovala s komunistickým režimem, ani se nepřidala k pronásledovaným disidentům.
Šedá zóna odvahy
„Všiml jsem si, že vedle hrdinů, různých fašistických hvězd a podivných existencí vymizela normální, každodenní odvaha. Pokusil jsem se ve třech dílech pod vedením Ondřeje Šrámka udělat obraz toho, čím jsme se provinili a jaké byly rituály přežití,“ říká Vladimír Merta.
GALERIE
Vladimír Merta 70
„Začínáme příběhy písničkářů, pokračuje to přes divadelníky, faráře a výtvarníky. A končí to u lidí, kteří se dostali k moci a kteří zešedli, znormalizovali se, zkompromitovali se v době, kdy se to všem zdálo zbytečné,“ pokračuje Merta, který byl hostem Událostí v kultuře.
Je to subjektivní, je to místy sžíravé až sebeudavačské.
První díl Šedé zóny lze sledovat v iVysílání České televize, kde je k vidění také koncert Blues ze Staré Pekárny, animovaný film Vladimíra Merty Ach, ta povznášející hudba nebo rozhovor Marka Ebena se známým českým písničkářem v oblíbeném pořadu Na plovárně.
Česká písnička
Narozeninový koncert odehraje v úterý 2. února v pražském paláci Akropolis. Pozvání přijala řada hostů, například Jaromír Nohavica, Vladimír Mišík, Dagmar Voňková, Michal Prokop, Robert Křesťan, Zuzana Homolová, Zdeněk Merta nebo František Segrado. „Řekl jsem si, že tam mají být lidé, kteří svým hlasem konstituovali to, čemu se říká česká písnička. A jsou to lidi, které mám rád a kterým důvěřuji,“ říká Merta.
Vladimír Merta
Vladimír Merta (narozen 20. ledna 1946) se proslavil hlavně jako muzikant, ale zkusil mnoho řemesel. Píše scénáře, točí dokumentární filmy, hraje na loutnu, vystupuje se souborem Mišpacha nebo s Janou Lewitovou a nahrává sefardské písně i moravské balady.
Dělá scénickou a filmovou hudbu a píše náměty animovaných filmů, ve vlastním nakladatelství vydává publikace a hudbu. Sám tvrdí, že je „profesionální improvizátor a hledač nových příležitostí.“ Muzika však v jeho tvorbě zaujímá zvláštní místo.
Mě hudba nadnáší. Je to, jako když plavete ve vodě a někdo vám podstrčí křídla. Taková ta, co mívají andělé. Píseň a poezie patří k jedněm z mála spontánních činností, které nám ještě zbyly.
Skládat hudbu začal již za studií architektury na ČVUT (absolvoval roku 1971). Později se rozhodl studovat FAMU, absolvoval v roce 1976 adaptací povídky Oty Pavla Smrt krásných srnců. Spolu s Jaroslavem Hutkou, Vlastimilem Třešňákem a dalšími kolegy ze sdružení Šafrán si Merta v sedmdesátých letech získal publikum hlavně protestsongy.
Ballades de Prague
„Byli jsme cosi jako razicí četa. Očekávali jsme, že nás ve svých aktivitách bude následovat spousta dalších lidí, nejen s kytarami.“ Sám je autorem prvního českého „moderního“ písničkářského alba Ballades de Prague, které natočil v Paříži v roce 1968. Jeho druhé album v době začínající normalizace už nemohlo vyjít. Se Šafránem pořádali koncerty a nahráli desku, ale ani ta se nedostala na pulty.
Spor kamarádů Třešňáka a Hutky s režimem se vyhrotil a skončil jejich exilem. Mertovi se podařilo vydat sólovou desku s názvem P. S. v roce 1978, ale jinak se průběžně setkával se zákazem činnosti. Další desku mu Panton vydal před listopadem 1989. Ve druhé polovině osmdesátých let se stal jednou z nejpopulárnějších osobností folkového hnutí.
Vladimír Merta v roce 1989
V době zákazů hrál Merta v divadle Viola, asistoval v Realistickém divadle nebo vystupoval se skupinou Mišpacha, která hrála židovský folklor. V roce 1986 mu byla udělena Zlatá porta za zásluhy o rozvoj folku. Také překládal angloamerické básníky a písničkáře, pokoušel se psát prózu, organizoval hudební happeningy nebo zhudebňoval poezii.
Z balkonu Melantrichu
V listopadu 1989 hrál z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze statisícům demonstrantů. Po roce 1990 se písničkáři pokoušeli sdružení Šafrán obnovit, projekt však provázely neshody a skončil neúspěchem. V roce 1991 založil nakladatelství ARTeM. Koncertuje, učil kulturologii na Univerzitě Karlově a filmovou hudbu na FAMU.
Mou životní výhrou byla zvláštní kombinace umíněnosti, cílevědomosti, lemplovství a zvědavosti.
K jeho novějším albům patří Filmy v hlavě (2004), Domilováno (2013) a Imagena (2014). V roce 2013 vydalo nakladatelství Galén kompletní vydání jeho písňových textů. Na téměř tisíci stranách představuje zpívanou poezii jednoho ze zakladatelů moderní české písně.
