Jak tvoří a jaký přístup mohou mít k podobným tématům tři různé generace výtvarníků, zkoumají v pražské Nové galerii, kde vystavuje trojice umělců Petr Malina, Ondřej Roubík a Pavel Šmíd. Na výstavě symbolicky nazvané Troj se každý po svém věnuje realistickému zobrazení lidské postavy.
Tři výtvarníky od sebe dělí vždy dvanáct let, spojuje je ale téma lidské figury a také studium na Akademii výtvarných umění.
Nejstarší z nich Pavel Šmíd se ve svých obrazech zabývá minulostí. Například plátno se zamlženými tvářemi namaloval podle cizích fotografií, které našel. Rozmazanost symbolizuje ztrátu paměti. „Z paměti se vytrácí konkrétní detail tváře, zůstává ale něco důležitějšího – vzpomínka na tu věc, člověka, situace. Děje se to stále, zase vzniká nová přítomnost, která se stejně ošoupe,“ dodává ke svému dílu Šmíd.
Malíř Petr Malina, věkově prostřední z vystavujících umělců, je pozorovatelem krajiny. Za svými náměty rád cestuje. Často volí motivy velké čisté barevné plochy, například městský park. Figura ale nechybí na téměř žádném jeho vystaveném plátně. „Maluju někdy krajinné motivy, někdy městské, ale figura je pro mě důležitá, příběh, který může být za tou postavou skrytý,“ potvrzuje výtvarník.
Nejmladší z trojice Ondřej Roubík propojuje na plátnech realitu se snovostí. Lidské figury zachycuje v potlačených barvách a v okamžicích jakéhosi bezčasí. Motivy jeho obrazů vznikají prý mnohdy impulzivně. „Mě zajímá propojování psychologie a reálného příběhu člověka, většinou se tak hodně dozvím i o sobě,“ prozradil Roubík.
Tři různí výtvarníci a tři různé přístupy k malbě a figuře se na společné výstavě budou potkávat do 9. března.
