Praha - Cenu Jaroslava Seiferta udílenou Nadací Charty 77 dostane za rok 2010 spisovatel Jáchym Topol. Porota ho ocenila za jeho poslední prózu Chladnou zemí vydanou nakladatelstvím Torst v loňském roce i za jeho dosavadní dílo. Cenu Jaroslava Seiferta spojenou s odměnou 250 tisíc korun předá Topolovi 5. října zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch. "Osobnost Jáchyma Topola je v české literární tvorbě nepřehlédnutelná. Cením si jej nejen jako spisovatele, ale i pro jeho ediční a publicistickou činnost, před revolucí spjatou s okruhem undergroundu a samizdatu," uvedl k letošnímu výběru poroty Janouch.
O udělení Ceny Jaroslava Seiferta rozhodla porota pod vedením literárního historika a kritika Jiřího Brabce. V porotě zasedli Michal Bauer, Libuše Heczková, Marie Jirásková, Jiří Peňás, Miloslava Slavíčková a Michael Špirit.
„Moje kniha Chladnou zemí je věc, která se dotýká historie, jako vlastně všechny moje knihy, ale není to žádný historický román. Je to o lidech, kteří žijí dnes. Sám za sebe bych se někdy snažil kontaktu s historií trochu zbavit, protože je někdy bolestivý, ale utéct historii nelze. Myslím si, že pro čtenáře, ale i pro mne, je v knize nejdůležitější hledání. Jak se vždycky říká, důležitější jsou ty otázky, než odpovědi,“ řekl dále v rozhovoru Jáchym Topol.
Jáchym Topol (* 1962), prozaik, publicista, dramatik a básník, je vnukem spisovatele Karla Schulze a syn dramatika a básníka Josefa Topola. Jáchymův bratr Filip je hudebník, frontman skupiny Psí vojáci.
V 80. letech publikoval Jáchym Topol v samizdatových edicích. Pozornost upoutala jeho básnická sbírka Miluju tě k zbláznění, z próz Sestra, Anděl, Výlet k nádražní hale či Noční práce. Zájem o indiánské legendy a mýty dovedl Topola k jejich převyprávění v souboru Trnová dívka.
Cenu Jaroslava Seiferta vyhlašuje Nadace Charty 77 každoročně 22. září, v předvečer básníkových narozenin. Loni ji dostal nedávno zesnulý Ludvík Kundera, předloni Václav Havel. "Být začleněn do takové společnosti, kde jsou osobnosti jako Václav Havel, Ludvík Vaculík, Jiří Kolář, Bohumil Hrabal – skuteční otcové spisovatelů, to je vlastně otřesné. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem byl ohromený. V podstatě je to velká věc a já nyní nevím, jak ji naplnit. Možná, že spoustu autorů by to povzbudilo, ale jsou někteří, které takové oceněnní zakřikne. Tak já ještě uvidím, co to udělá se mnou," reagoval na ocenění spisovatel v rozhovoru ve Studiu 6 ČT24.
Chladnou zemí: Pátrání po stopách dějin se stejně jako u Topolových předchozích próz i v této novele proplétá se surreálně-karnevalovým dějem. Lakonicky vyprávěný příběh je archeologií hrůzy, vrstvu za vrstvou odkrývá území novější evropské minulosti. Ve chvíli, kdy umírají poslední příslušníci generace, která to vše ještě zažila, Topol ukazuje, jak jejich potomci bojují o uchování příběhů násilí, jež chápou jako poslední kotvu autenticity – a troskotají v soukolí komerce, muzealizace a politiky. Topolovi se obdivuhodným způsobem daří nebýt ani jednoznačný, ani neházet všechny hodnoty na postmoderní smetiště dějin. (Torst)
