Praha – Filmový režisér, dramatik a spisovatel Nenad Djapić má na svém kontě mnoho zajímavých dokumentů. Krom filmu, který je hlavním centrem jeho zájmu, se ale věnuje také malířské tvorbě, jeho poslední díla ovlivnila především čerstvá zkušenost z pobytu v západní Africe. Průřez prací Nenada Djapiče lze v těchto dnech vidět v pražské Galerii Portheimka, kde vystavuje společně se sochařem Jiřím Kašparem.
Tak maluje Nenad Djapić
Z bohaté filmografie jsou českým divákům známy hlavně jeho dokumentární filmy z posledních let, například Tak se tančí tango argentino v Praze, Africké kořeny – české tančení či Můj pradědeček Čingischán. Jeho poslední snímek nazvaný Kodjo, jejž natáčel v africkém Togu, uvede Česká televize 6. května v 16:20 na programu ČT2.
Právě čerstvá zkušenost z pobytu v západní Africe vede Nenada Djapiče v jeho výtvarné tvorbě k napodobování tamních malířů reklamních tabulí a surreálného až konceptuálního umění afrických kadeřnic. Je ale ovlivněn rovněž prerafaelisty, art brute, naivním uměním, tvorbou mystiků a mystifikátorů, uměním pozdní gotiky, stejně tak i reklamou, pornografií, komiksy a punkem. Výstava obrazů Nenada Djapiče v pražské Galerii Portheimka potrvá do 27. dubna.
GALERIE
Nenad Djapić / Dürer: čtyři jezdci z apokalypsy autor: Nenad Djapić, zdroj: Nenad Djapić
Nenad Djapić (nar. 1948) pochází z bývalé Jugoslávie. Na přelomu 60. a 70. let studoval divadelní a filmovou vědu na FF UK v Praze, poté dějiny umění na Frei Universität v Berlíně. Od poloviny 70. let je činný jako autor, scenárista a režisér ve filmu, televizi a divadle. Žije a tvoří v Berlíně a Praze. Za divadelní hru Vídeňský hřích získal v letošní soutěži o Cenu Alfréda Radoka 2. místo.