Pražské takřka intimní Muzeum Montanelli nabídlo své uměřené a komorní prostory výstavě, kterou lze označit za jednoznačný kurátorský úspěch. Křehká díla Pavly Aubrechtové i souběžně vystavený Kabinet Vladimíra Gebauera spolu s dalšími pracemi Radka Kratiny vytvářejí celek, který zaujme nejen svojí bohatou strukturou, ale také pozoruhodným konstantním pohledem (i formami zpracování) na dominantní témata, v díle obou autorů se opakující. Lze navíc pochválit za výběr autorů a hlavně pak za velmi kvalitní, takřka vzornou instalaci, provedenou ohleduplně a citlivě přímo majitelkou výstavního domu. V neposlední řadě pak nemalé prostory dávají možnost představit autory v nečekaně širokých souvislostech a často i způsobem jinde nerealizovatelným.
Není od věci nepřipomenout, že oba autoři jsou spolu zhruba čtyřicet let, aniž by ztratili každý svůj stálý rukopis. Navíc je až zarážející tvrdohlavost, s jakou neustoupili z nastoupené tvůrčí cesty, i když se museli (samozřejmě zdaleka nejen oni) potýkat se stupiditou let sedmdesátých. V pražském svobodném kulturním okruhu, který přetrval a naopak sílil i v oněch podivných nepřejících dobách, byli samozřejmě známí a cenění. Logicky vyrůstali přímo v kadlubu tvůrčí svobody šedesátých let, jejich stále pestřejší práce s materiálem nezná takřka hranic, ovlivnění japonskou kaligrafií i posléze nejnovějšími postupy i pohledy současného moderního umění celým dílem čitelně prostupují.
Pavla Aubrechtová (absolventka od Františka Muziky) dokládá svými pracemi, zdůrazňujícími skromnost, prostotu, vše prostupující něhu, dokonalý profesionální přístup a názorovou svobodu. Spatříme drobné, až mikroskopické objekty, asambláže, skleničky, zkumavky, krabičky, šuplíčky, ale také kresby, akvarely, koláže, nejrůznější grafická sdělení, práce s nitěmi, hřebíčky, staniolem, tužkami, emulzemi, všemožné lepení, stříhání, muchlání, balení, moření, barvení, kompozice uschovatelné a uschovávané, bohatství ukrývané v krabičkách, lahvičkách, šuplíčcích, skříních, kredencích, zraňování hmot, ploch, prostoru, používání nejrůznějších písem. Množství při detailnějším zkoumání zahlcující, přitom však bavící i laskající. A tím vším velebená příroda, poezie, láska… Sebejistý a krásný svět autorky, která ve svých dílech dochází až ke konceptu, po jejím boku funguje nadhled a humor.
- Vladimír Gebauer / instalace děl zdroj: Muzeum Montanelli
- Vladimír Gebauer / instalace děl zdroj: Muzeum Montanelli
Vladimír Gebauer (končil u prof. Jiroudka) postupuje podobně – i on je konstantně tvrdohlavě svůj. Příroda a láska k ní se do jeho děl doslova otiskují. Pracuje nejen s barvami, ale velmi lehce a přirozeně také se dřevem, pískem, jílem, papírem i kamenem. I jeho část výstavy dokládá významnou citlivost jako jeden z důležitých tvůrčích momentů i propojovací most k tvorbě Pavly Aubrechtové. Láska ke kresbě (i poezii) na straně jedné i mužný profil jeho prací na straně druhé ohraničují výraznou osobnost českého výtvarného světa současnosti – potvrzují postoje, které zdůrazňují základní lidské morální hodnoty.
Muzeum Montanelli, MuMo, Nerudova 13, 118 01 Praha 1, Otevírací hodiny: Út – So: 12.00 – 18.00, Ne: 12.00 – 16.00, výstava potrvá do 31. 1. 2012
