Svět přes krasohled po celý rok

Město Šluknov hostí v působivých prostorách podkroví šluknovského zámku výjimečnou výstavu; výstavu nabízející krásno a potěšení na každý den a každý týden, jak rok běží a leží. Výstavní projekt 52 na celý rok výtvarníků Markéty Váradiové a Michala Slejšky nabízí krasohledy, kaleidoskopy a na jejich principu vytvořené větší prostorové objekty a instalace.

Krasohledy je možné brát do ruky za účelem rozkoše vytrysklé ze zasutých vzpomínek na dětství a jeho dobrodružné „dalekohledy“, krasohledy středních rozměrů vás nenechají na pokoji intelektuálně a velké krasohledy-sochy vám kromě zrcadlení neuvěřitelné důmyslnosti a estetiky vnitřního uspořádání objektu nabídnou také pohled na vlastní tvář v nesčetných odrazných plochách a v plné velikosti – je to úlek někdy.

Od dětské nostalgie ke „krasohledu“ na sebe

Projekt „krasohled“ je studií konstrukčních, výtvarných a v neposlední řadě „psychických“ možností původně hračky pro děti. Zdánlivě nejjednodušší část představují skutečná kukátka v tradičním slova smyslu, zde zavěšená na špagátě; můžete je vzít do ruky a otáčet a kochat se uvnitř barevnými obrazci na druhé straně roury a zvnějšku půvabným zakončením prozrazujícím ženskou ruku a myšlení.

Autoři postupně zvětšují měřítko a pracují s vnějším pláštěm kukátka. Rozrušují jeho uzavřený kulatý tvar. Krasohledy jsou pojednou dřevěné hranoly různých profilovaných tvarů, plášť tvoří i průhledné plexisklo a obnažuje tak ledví krasohledu. Vnitřní uspořádání je definováno vloženými skleněnými destičkami, hranoly ze dřeva, skleněnými tyčinkami nebo  využitím snad nejznámějšího a nejtradičnějšího sklářského artefaktu, jako jsou klasická těžítka.

Atraktivita vnitřního prostoru, odrážejícího hlavní linie nosné konstrukce v souhře násobku lomů vložených plošek, je posílena pouze jednou barevnou tyčinkou, například, což úplně stačí, protože i tak je už vnitřní prostor vizuálně dost komplikovaný. S tím, jak rozrušují plášť a mění tvar těla kukátka, ho zároveň i odebírají, kukátka jsou otevřena do volného prostoru z 1/4 až 1/3. Aby nenechali diváka úplně bez pomoci, protože teď už není úplně jednoduché dívat se skrz, napomáhají autoři jeho koncentraci pomocí přidaných přimontovaných zvětšovacích zrcadel, a to teprve vidíme věci! Najednou nastává lékařský průzkum kukátka, pacienta, kterému hledíme do útrob.

Po fázi variací konstrukčních možností kukátka ho Markéta Váradiová a Michal Slejška povýší na samostatný prostorový objekt, jakousi „samo-světelnou sochu“, do které se můžeme podívat, neb je seshora zcela otevřená a my neodoláme nepodívat se dovnitř. Jsou to tvarově neobyčejné a vskutku velké krasohledy - vázy, krabice a fontány, místo vodou naplněné jiskřivým světlem, protože uspořádání zrcadel a vložených menších objektů mísí a zesiluje vstupující denní a umělé světlo přicházející shora z lustrů u stropu. Výsostně osobitým prvkem, který zde aktivně vstupuje do hry, je vaše vlastní tvář, podrobená nemilosrdnému oku zrcadla, jeho věrnému zobrazení i zkreslení, skutečnosti a iluzi, chvilkovému zahlédnutí něčeho, co nám běžně uniká a co nemáme čas ani příležitost zkoumat tímto způsobem.

Další dimenze

Člověk se pak rád uchýlí k pozorování něčeho jednoduššího, než je on sám, třeba pláště těchto neúprosných objektů vytvořených ze dřeva, překližky nebo dřevotřísky. Prostor uvnitř dynamicky rozehrávají vložené materiály, s nimiž se poškádlí zrcadla – hrací dětské kuličky, nýty, závlačky, pokovené trubky, skleněné tyčinky, korálky, a dokonce i miniaturní vodováhy se vzduchovou bublinkou uprostřed. Tyto velké umělecké objekty jsou svébytnými bytostmi s vlastním zářivým srdcem, a přesto jsou to pořád ještě krasohledy, jejichž tradiční podobě autoři dokázali dát další dimenzi.

Logickým vyústěním a poslední možnou variantou průzkumu tvarových možností krasohledu je oproštění se od tvaru vůbec, stejně jako se duše odpoutává od těla. Zdá se, že není možné, aby krasohled neměl žádnou konstrukci, a přesto jsou takové krasohledy na výstavě ve šluknovském zámku dva. Původně maličká kulatá ploška sevřená tubusem kukátka se rozvinula do samostatného, svobodného čtvercového pole, ve kterém barevná sklíčka určující výsledné obrazce už není k čemu ukotvit. Zůstala jen čtvercová zrcátka sestavená vertikálně do sloupců nebo pevné struktury sítě. Po všem tom chvějivém mihotání a neuchopitelnosti tento řád a stabilitu oceníme. „Sklíčky“, oněmi dynamickými a barevnými prvky vytvářejícími obrazce, jsou pohybující se lidé a okolní prostor s jeho proměnnými barvami a liniemi.

Zvětšenina mikrosvětů

Druhou částí projektu a protiváhou k prostorovým krasohledům jsou velkoformátové fotografické obrazy deseti vybraných obrazců, které lze spatřit v každém z jednotlivých kukátek. V grafickém pojetí Michala Slejšky jsou detaily těchto původně miniaturních, v kruhu stísněných obrazců kompozičně podřízeny formátu čtverce v mnohonásobném zvětšení. Z hravých dekorativních obrazců se stávají samostatné obrazy s vlastním výtvarným záměrem, ve kterých autor pracuje s proměnnou ostrostí sklíček-objektů, s jejich měřítkem a hloubkou ostrosti.

Spatříme najednou to, co obdivujeme u umělecké makrofotografie detailů květin a hmyzu - bohatost barev, netušenou rozmanitost textury povrchů těchto droboučkých skleněných živočichů a jejich účelné uspořádání do větších, organizovaných struktur a společenství. Obrazce, které nás s nostalgickou vzpomínkou na dětství potěšily v krasohledech, jsou v grafických obrazech Michala Slejšky korunou velkolepé krásy mikrosvětů, o kterých toho stále mnoho nevíme.

V nejvyšším zájmu krasohledu

Na výstavě je 52 krasohledů a kaleidoskopů, symbolicky jeden pro každý týden v roce; pohled do každého z nich si lze odnést s sebou domů, protože je ve formě samolepek zaznamenán v maličkém čtvercovém katalogu tak akorát do kapsy, takže ho můžete mít pořád při sobě a mrknout do něj, když zrovna bude nouze o optimismus.

Výstava ve šluknovském zámku navazuje na premiérové uvedení projektu 52 důvodů k radosti v Jičíně, zde ve Šluknově byly některé malé krasohledy nahrazeny většími objekty a příští rok na jaře budou kaleidoskopy a krasohledy vsazeny do unikátního prostoru rotundy v Týnci na Sázavou.

Projekt 52 Markéty Váradiové a Michala Slejšky je víc než studií pozapomenutého fenoménu krasohledů, je originálním výtvarným počinem daleko přesahujícím původní jednoduchost dětské hračky. Na rozdíl od mnoha výtvarníků, kteří pracovali pouze s optickými prvky lomu, zrcadlení a odrazu v jiných souvislostech a v jiném kontextu, kde krasohled jako takový přestal existovat, se oba tvůrci důsledně drží intencí krasohledu a jednají v jeho nejvyšším zájmu. Tím více vystupuje do popředí složitost zvoleného zadání a neobyčejná zdařilost výsledku této vážné a radostné hry.

52 NA CELÝ ROK Markéty Váradiové a Michala Slejšky. Kdy a kde: zámek Šluknov, 11. 9. – 4. 11. 2012; otevřeno denně včetně víkendů od 9:00 do 11:30 a od 12:30 do 17:00.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...