Karlovy Vary -„Ne, ne, dneska se ve fontáně poprvé nikdo nekoupal, ale zase policajti tahali chlápka z řeky. Museli si pro něj dojít až do prostředka,“ směje se pan sekuriťák, co nám hlídá českotelevizní zázemí.
Nějak pořád nechápu, proč mají na Rock for People pocit, že jsou víc rockeři než my tady v Karlových Varech. Režiséři z Borderline Films rockersky rozhodně vypadají, včera se od dýdžejského pultu nehnuli až do ranních hodin a ještě zvládají uvádět všechny filmy, které jim Karlovy Vary hrají v retrospektivě.
Pro zbytek důkazů se stačí projít kolem Thermalu. Prakticky kdykoliv. Pro hlubší zážitek doporučuji noční hodiny a levou stranu hotelu, kde se k němu mačká proslulá velkovýrobna kocovin a zážitků.
Hodně rockersky se chovají i policajti z filmu Dopraváci polské jistoty, režiséra Wojciecha Smarzowského. Režisér s chlapským a nesmlouvavým pohledem na svět už tady ve Varech uvedl dva filmy. Debutovou komedii Svatba a hodně temnou kriminálku hluboko ponořenou do komunistického marasmu Temný dům. Obojí nelze než doporučit.
Dopraváci jsou chytře vystavěná kriminálka s prvky komedie. Sleduje skupinku policajtů, kteří od pracovního stresu a neustálého ponižování od nadřízených i obyčejných řidičů utíkají k alkoholu, drogám a prostitutkám. Večírek skončí, když jeden z nich umírá, a tady se rozjíždí moderně natočená detektivka. Zběsilé tempo určují záběry z mobilních telefonů a bezpečnostních kamer, které mají moc dokazovat, ale také komplikovat život stejně nesmlouvavě jako režisér Wojciech Smarzowski.
Výraznou vizuální stylizaci i rokenrolový přístup k životu můžeme vidět i ve filmu, který měl v úterý premiéru v hlavní soutěži, islandském snímku XL. Režisér Marteinn Thorsson sleduje život poslance Leifa postupně se rozkládajícího v proudu nekonečných večírků, které by průměrného Evropana patrně zabily po několika minutách. Režisér si nehraje na nějaké hluboké psychologické studie alkoholismu, sukničkářství a dalších závislostí, ale spíš diváka utápí v šíleném proudu vizuální jízdy a s nadhledem pozoruje karikatury postav, plácajících se od baru k bordelu a zpátky. Obřího herce Ólafura Darri Ólafssona si i přes to všechno nejde nezamilovat. Jeho nepřehlédnutelnou postavu můžete znát také z filmů Baltasara Kormákura, třeba ze Svatby za bílé noci nebo aktuálního Hluboko.
Alkohol se sice pije i v Sezoně zabíjení, kterou sem do Varů přivezl John Travolta, ale podivný mix product placementu a limonádové životní filosofie rozhodně nemá s rokenrolem vůbec nic společného. Jedna jediná projekce za celý festival nikoho mrzet nemusí, protože atmosféra v sále připomínala rok, kdy sem do Varů přivezl Morgan Freeman Pavučinu snů. Jediný důvod, proč sál neopustilo tolik lidí jako v roce 2003, byla urputnost, s jakou hráli John Travolta a Robert De Niro. Pustit se s takovouhle vervou do předem prohraného boje bez ohledu na hrozící kocovinu v sobě vlastně něco z rockerství určitě má.
Autor je redaktorem ČT.
