Karlovy Vary -„Ne, ne, dneska se ve fontáně poprvé nikdo nekoupal, ale zase policajti tahali chlápka z řeky. Museli si pro něj dojít až do prostředka,“ směje se pan sekuriťák, co nám hlídá českotelevizní zázemí.
Sex, drogy a Karlovy Vary
Nějak pořád nechápu, proč mají na Rock for People pocit, že jsou víc rockeři než my tady v Karlových Varech. Režiséři z Borderline Films rockersky rozhodně vypadají, včera se od dýdžejského pultu nehnuli až do ranních hodin a ještě zvládají uvádět všechny filmy, které jim Karlovy Vary hrají v retrospektivě.
Pro zbytek důkazů se stačí projít kolem Thermalu. Prakticky kdykoliv. Pro hlubší zážitek doporučuji noční hodiny a levou stranu hotelu, kde se k němu mačká proslulá velkovýrobna kocovin a zážitků.
Hodně rockersky se chovají i policajti z filmu Dopraváci polské jistoty, režiséra Wojciecha Smarzowského. Režisér s chlapským a nesmlouvavým pohledem na svět už tady ve Varech uvedl dva filmy. Debutovou komedii Svatba a hodně temnou kriminálku hluboko ponořenou do komunistického marasmu Temný dům. Obojí nelze než doporučit.
Dopraváci jsou chytře vystavěná kriminálka s prvky komedie. Sleduje skupinku policajtů, kteří od pracovního stresu a neustálého ponižování od nadřízených i obyčejných řidičů utíkají k alkoholu, drogám a prostitutkám. Večírek skončí, když jeden z nich umírá, a tady se rozjíždí moderně natočená detektivka. Zběsilé tempo určují záběry z mobilních telefonů a bezpečnostních kamer, které mají moc dokazovat, ale také komplikovat život stejně nesmlouvavě jako režisér Wojciech Smarzowski.
Výraznou vizuální stylizaci i rokenrolový přístup k životu můžeme vidět i ve filmu, který měl v úterý premiéru v hlavní soutěži, islandském snímku XL. Režisér Marteinn Thorsson sleduje život poslance Leifa postupně se rozkládajícího v proudu nekonečných večírků, které by průměrného Evropana patrně zabily po několika minutách. Režisér si nehraje na nějaké hluboké psychologické studie alkoholismu, sukničkářství a dalších závislostí, ale spíš diváka utápí v šíleném proudu vizuální jízdy a s nadhledem pozoruje karikatury postav, plácajících se od baru k bordelu a zpátky. Obřího herce Ólafura Darri Ólafssona si i přes to všechno nejde nezamilovat. Jeho nepřehlédnutelnou postavu můžete znát také z filmů Baltasara Kormákura, třeba ze Svatby za bílé noci nebo aktuálního Hluboko.
Alkohol se sice pije i v Sezoně zabíjení, kterou sem do Varů přivezl John Travolta, ale podivný mix product placementu a limonádové životní filosofie rozhodně nemá s rokenrolem vůbec nic společného. Jedna jediná projekce za celý festival nikoho mrzet nemusí, protože atmosféra v sále připomínala rok, kdy sem do Varů přivezl Morgan Freeman Pavučinu snů. Jediný důvod, proč sál neopustilo tolik lidí jako v roce 2003, byla urputnost, s jakou hráli John Travolta a Robert De Niro. Pustit se s takovouhle vervou do předem prohraného boje bez ohledu na hrozící kocovinu v sobě vlastně něco z rockerství určitě má.
Autor je redaktorem ČT.