Praha/Řím – „Nikdy nestřílím na loď, která se vzdává,“ říká tygr z Mompracemu v závěru prvního dílu italské televizní minisérie o Sandokanovi. Charakterní malajský pirát s podmalovanýma očima a oduševnělým dabingem Viktora Preisse se stal fenoménem a modlou dětských diváků v první polovině 80. let. Jak však připomínají hlasy odborníků, za úspěchem šestidílného seriálu stojí především hlad tehdejších diváků po podobném žánru.
Příběh je známý. Jeho kostra ničím nepřekvapí. Tygr z Malajsie Sandokan je charakterní pirát, který se svými muži vzdoruje imperialistickým snahám bílého rádži Sarawaku lorda Brooka, jenž se snaží oblast Malajsie a Bruneje podmanit ve prospěch koruny královny Viktorie. Zatímco Brooke používá nevybíravé, zákeřné praktiky včetně věznění královských potomků, Sandokan se svým odbojem proti mocným představuje klasického zbojníka, mořského Robina Hooda. Shodou okolností je pak stejný i objekt jeho touhy; Angličanka Marianna je tentokrát navíc perla z Labuanu.
Na vzniku seriálu Sandokan, který proslavil (a doživotně zaškatulkoval) herce hlavní role Kabira Bediho, se vedle mateřské televize RAI podíleli i západní Němci a Francouzi. Světovou premiéru měl na RAI v roce 1976, Československá televize Sandokana poprvé vysílala počátkem 80. let.
1983:
Rok, kdy měl Sandokan českou televizní premiéru, je také rokem, kdy Karel Gott po mnoha letech neobhájil první místo v anketě Zlatý slavík. Vystřídal jej Miro Žbirka. Jindřich Polák natočil Návštěvníky a Václav Vorlíček Létajícího Čestmíra. Po sedmileté rekonstrukci bylo znovu otevřeno Národní divadlo, vč. budovy Nové scény. Zemřel Louis de Funés. Narodila se Amy Winehouseová.
Nebýt malé nabídky, bodovat by nemusel
Za mimořádným úspěchem série příběhů o Sandokanovi stojí podle mediálního historika z Fakulty sociálních věd UK Petra Bednaříka divácký hlad po tomto žánru. „Kdyby běžela záplava podobných dobrodružných seriálů, tak by se ztratil, ale tady byly jen dva televizní programy, a co se týká romantického dobrodružného seriálu, byla tehdy v televizi daleko užší nabídka,“ vysvětluje Bednařík předpoklady pro divácký zájem o italský seriál.
Stejný názor zastává i romanistka z Filozofické fakulty UK Alice Flemrová: „V celkovém úhoru televizní tvorby v tehdejším Československu stačilo k popularitě i mnohem méně než to, co seriál nabízel: výrazné (i vizuálně) hrdiny, akci i romantiku, ironii a vtip (hlavně díky Portugalci Yanezovi), exotické kulisy, chytlavou ústřední melodii… To přece muselo zabrat.“
„Najednou se objevil charismatický hrdina, který je statečný v každé situaci a který si poradí s tygrem i s Angličany. Děj se odehrával v atraktivním prostředí, v každém díle byly bojové scény a to zafungovalo,“ popisuje Bednařík faktory, které stály za úspěchem příběhů malajského tygra. „Je to stejné jako filmy s Vinetouem a Old Shatterhandem, které přišly do kin v 60. letech, kdy byl takovýchto filmů nedostatek, takže rychle uspěly. Sandokan byl podobný případ, jen v televizi.“
Fenomén z trička
Ze Sandokana se skutečně rychle stal velký divácký hit a dnešní třicátníci o něm hovoří jako o legendárním seriálu svého dětství. Přestože většina z nich v internetových diskusích připouští, že s odstupem času seriál moc kvalit nenabízí, nedají na něj kvůli nostalgickým vzpomínkám dopustit. V téměř každé vzpomínce pak padne slovo „tričko“, neboť právě tato součást dětského šatníku je s mánií kolem malajského tygra nedílně spojená. Triko s natištěným Sandokanovým portrétem (k mání především na poutích) zvyšovalo mezi školáky sociální prestiž, a to i navzdory jeho častokrát nekvalitnímu provedení.
Na své si pak v případě pirátských příběhů přišel i komunistický režim. Negativní obraz arogantních, imperialistických Britů, kteří se snaží podmanit cizokrajnou kulturu, a lidový odpor reprezentovaný Sandokanem a jeho svitou představovaly vhodný mix, který se představám ideového řízení Československé televize nemohl protivit.
„Sandokan! Sandokan! Velký vládce a pán oceánů…“
K diváckému úspěchu pomohl i český dabing. Hlavní postavu do češtiny nadaboval Viktor Preiss a už tak kladnému romantickému hrdinovi dodal intelektuální rozměr uvědomělé spravedlnosti. Bílého rádžu Brooka pak v češtině zastal Martin Růžek, perle z Labuanu propůjčila hlas Hana Maciuchová.
Popularitu italského seriálu využila i pěvecká dvojice Stanislav Hložek a Petr Kotvald, hvězdné duo normalizačních diskoték. V roce 1983 vydali své nejznámější LP Holky z naší školky a v tomtéž roce do češtiny přezpívali i ústřední seriálovou melodii. Slova k hudbě de Angelise napsal Miroslav Černý a Kotvalda s Hložkem hudebně doprovodil orchestr Karla Vágnera. Často se o písni Sandokan mluví jako o jednom z největších hitů této dvojice.
Tygrovo (opakované) vzkříšení
Na úspěch šestidílné série se italští tvůrci pokusili navázat hned v následujícím roce (1977), kdy představili celovečerní film Sandokan se vrací. Kabir Bedi se pak ve své životní roli objevil opakovaně ještě v průběhu 90. let, naposledy v roce 1998 (Sandokanův syn).
Protože ale příběhy malajského tygra bodovaly zejména u dětských diváků, vykročily televize vstříc i tomuto publiku. Před dvaceti lety vznikl ve Španělsku animovaný seriál od Josého Guardii. Tentýž tvůrce stojí i za populárním dětským seriálem Cesta kolem světa za 80 dní. Pokud zde byl anglický gentleman Willy Fog lev, v případě Sandokana se logicky jedná o tygra.
Na dobový úspěch seriálu se před pár lety pokusili navázat i ve zlínském divadle; v sezóně 2007/8 uvedli inscenaci Konráda Popela Sandokan a piráti z Mompracemu.
Sandokan literární
Přestože je v Česku Sandokan spojován zejména s érou Hložka, Kotvalda a barevných céček, nejsou jeho příběhy pouze záležitostí poloviny 80. let. Románová předloha je totiž mnohem starší – první kniha (Tajemství černé džungle) s příběhy malajského tygra vyšla v roce 1895 - a autorsky za ní stojí romanopisec Emilio Salgari označovaný za italského Julese Verna.
Podle Flemrové takové přízvisko ovšem platí jen z části. „Oba autoři vycházeli v Itálii současně (Verne byl o generaci starší, umírá v r. 1905, Salgari si bere život o šest let později) a oba byli hojně čteni,“ konstatuje Flemrová. „Salgari ale Vernea v domácím italském prostředí nezastupoval a ani za hranicemi Itálie ho jako jeho italskou alternativu – po mém soudu – nelze vnímat,“ poznamenává s tím, že Salgariho tvorbu lépe vystihuje označení dobrodružná než vědecko-fantastická literatura.
- Sandokan autor: ČT24, zdroj: kabir-bedi.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2724/272382.jpg
- Deska Petra Kotvalda a Stanislava Hložka autor: Supraphon, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2738/273795.jpg
- Sandokan autor: ČT24, zdroj: kabir-bedi.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2739/273819.jpg
- Obálka knižního vydání Sandokana zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2724/272383.jpg
- Mariana, perla z Labuanu zdroj: RAI http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2754/275374.jpg
- Sandokan na obálce německého Brava zdroj: Bravo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2754/275373.jpg
Vedle Sandokana patří mezi Salgariho nejznámější romány cyklus příběhů Černého korzára. I ty v 70. letech zfilmovala italská RAI a i v nich ztvárnil hlavní úlohu Kabir Bedi. Přestože v Čechách je dnes Salgari spíše zapomenutý autor (zájem o něj podle Bednaříka nezvýšil ani úspěch seriálového Sandokana), v Itálii zůstává nadále v kulturní paměti. „Jistou popularitu si udržuje dodnes, určitě je méně čten, ale to je dáno spíš dobou. Obecně lze říci, že Salgari zůstává klasikem dobrodružné literatury a že z všeobecného kulturního povědomí rozhodně nezmizel, jeho jméno znají i ti, kdo nečetli jeho díla,“ dodává romanistka Flemrová.
