Životem a dílem amerického spisovatele Philipa Rotha (*1933) se zabývá poutavá monografie Roth zbavený pout. Autor a jeho dílo, první svého druhu vůbec, jejíž autorkou je Claudia Rothová Pierpontová. Nakladatelství knihu uvádí jako „příběh tvůrčího života“ jednoho z „nejvlivnějších a nejzajímavějších autorů dvacátého a jednadvacátého století“. Přesnější by bylo, kdyby možná zvolilo méně okázalou prezentaci, v originále jde spíše o „spisovatele a jeho knihy“ („writer and his books“).
Rothova literární pouť bez pout
Kmenová novinářka časopisu The New Yorker Claudia Rothová Pierpontová, není - i když k tomu jméno svádí - k Rothovi v žádném příbuzenském vztahu, odvedla velmi kvalitní a důkladnou práci. Poprvé se u nás představuje v celistvosti Rothova tvorba a její interpretace; autorka neopomněla zachytit ani některé životní (a nejen milostné) vztahy, pro spisovatelovu tvorbu klíčové.
Sumář, jenž potěší a neurazí
Autor, známý od konce šedesátých let především svým skandálním románem Portnoyův komplex – a pro nás také samozřejmě Pražskými orgiemi, není sám dosud bez invence; sám sice již několikrát vyhlásil, že dále psát nehodlá, ovšem právě touto monografií přesvědčil nejen zarputilé rothology, že má stále co říct. Berme tuto knihu jako velmi dobrý sumář, jenž potěší a neurazí.
Ve dvaceti čtyřech hutných a elegantně napsaných kapitolách předvedla Claudia Rothová Pierpontová, že se dá o „příběhu tvůrčího života“ napsat způsobem, jenž nezavání žádnou katedrou: Nechybí tu zdroje, popis, komentáře, kritiky a ohlasy na žádné dílo. Nejsilnější je tu ale především sám Roth, jenž autorce poskytl kvalitní podloží k výzkumu. Roth dokáže vtipně glosovat, bere věci z nadhledu, nebojí se ani velmi osobních vzpomínek.
I když u nás existuje silná skupina odborníků, již se Rothem dlouhý čas zabývají, zaujme kniha svým stylem i méně zběhlého čtenáře, dokonce i Rothem doslova nedotčeného. Spisovatel provází čtenáře na pouti svým životem: Od let jinošských přes okamžik vzestupu, těžkostmi tvorby a jejich obraty až po syntézu postupů v letech pozdních. Z původně dosti nejistého mladého intelektuála se Roth vypracoval v jednoho z impozantních amerických autorů současnosti, jenž dokáže ale stále šokovat. V tomto ohledu není řádným zaprášeným klasikem, ale stále velmi dráždivým mistrem.
Roth zbavený pout
Rothová Pierpontová se v úvodu zabývá Rothovými východisky a hledáním identity mladého židovského spisovatele v Americe. Později je již méně přesvědčivá. Nebýt vedena Rothem a jeho interpretacemi, více by tápala. Pro naše čtenáře je škoda, že díla jako When She Was Good (Když byla hodná, 1967), Our Gang (Náš gang, 1971), The Breast (Ňadro, 1972), v nichž hledal Roth svůj styl obsahový, ale i formální, u nás nikdy nevyšla.
Tato kniha může nedostatek dílčím způsobem napravit. Pro náš kulturní (řekněme kafkovský kontext) je vlastně nepochopitelné, proč zatím nevyšlo zejména Ňadro, inspirované přímo Kafkovou Proměnou.
Vzory, přátelství a trable s ženami
Čtenář ocení, že se dozví o Rothových vlivných vzorech (Saul Bellow, Bernard Malamud, Henry James); potěší, když se z evropských autorů snaží srovnat s Kafkou či Čechovem, a nadchne, že nechybí ani vztahy s konkurenty, jímž pro Rotha byl zřetelně John Updike. Dojemné je přátelství s Primo Levim, pro nás podstatné, že mezi své přátele Roth řadí Milana Kunderu a Ivana Klímu (pomoci českým spisovatelům se zabývá kapitola Kafkovy děti).
Dozvídáme se ale i o Rothových potížích, zejména ve vztahu k ženám. Například k první ženě Maggie, jež mu působila velké trable a - jak spisovatel vtipně poznamenává - svým „podfukem s močí“ (tvrdila, že je těhotná, a přitom nebyla - šla dokonce na fingovaný potrat) ho doslova „paralyzovala“ na dlouhý čas. Naopak velmi zábavné jsou Rothovy milostné pokusy o Jacqueline Kennedyovou („Čeká, že ji políbím? Vím všechno o Lee Harvy Osvaldovi a ona čeká, že ji políbím?“); méně již vleklá krize s herečkou Claire Bloomovou, do které byl „Roth zamilovaný, už když viděl v Newarku Světla ramp v roce 1952“, píše novinářka (Bloomová Rotha v knize vzpomínek označila za "sebestředného misogyna“).
Svá zásadní alter ega – Zuckermana a Kepeshe – jež tvoří nejsilnější románové série, v některých okamžicích dokázal Roth rozbít i ryze autobiografickými romány. Může nás mrzet, že jeho autobiografické The Facts (1988) rovněž nejsou přeloženy. Novinářka z ní místy čerpá naštěstí sama. Kdo Rotha četl předtím, ten ví, že je někdy až obsedantně koncentrovaný na popis a důsledky sexuálního života svých hrdinů – dokáže být obscénní, posedlý i velmi nešťastný. Energie, jež čiší z jeho knih, má ovšem sílu magickou.
Roth s oblibou v poslední době prokládá dramatické okamžiky ve svých románech reflexemi nad posledními věcmi člověka. Tato kniha ale není testamentem, byť je shrnutím „života a díla“. Novinářce Rothové Pierpontové patří především dík za její kvalitu „náslechu“, i když, jak tvrdí, také spisovatel Roth dokáže velmi naslouchat. Není v knize vůbec spoutaný, přesto – chce se mi věřit - se dosud od literatury zcela neodpoutal.
Claudia Rothová Pierpontová: Roth zbavený pout. Autor a jeho dílo (Roth unbound: A Writer and His Books). Přeložil Jiří Hanuš. Vydala Mladá fronta, Praha 2015.