Říkají, že chlapské náčiní je příliš špičaté a působí agresivně, zvlášť když jim ho pořád cpete před obličej. Přály by si, aby bylo alespoň kulaté, a nejhorší na tom je, že to asi myslí vážně. Někdy chtějí zpomalit a pak to zase musí být rychle – špatně se s nimi chytá společný rytmus, což bude možná tím, že máme každý jiný. Pravidelně potřebují slyšet věty typu „Jsi mojí součástí, bez které nemůžu žít“, i když je zřejmé, že je to logicky i biologicky blbost. Tenis hrají (až na hvězdu z Fulneku) hůř než v reklamě na tampony, v letadle se bojí, že je vysaje záchod, a i když s nimi pravidelně souložíte, hnidopišsky si budou pamatovat, že jste je již pět let nepolíbil. Ale ze všeho nejvíce milují svatby a zásnubní a rozlučkové večírky k sežrání, což je v tuto chvíli jejich nestravitelný problém…
Vcelku pohledná třicítka Annie by mohla vypadat ještě mnohem lépe, kdyby zrovna neprožívala období, proti kterému je světová finanční krize procházkou růžovým sadem. Její špatné období začalo tím, že si otevřela cukrárnu uprostřed recese, takže o ni rychle přišla. Cukrárna byla chyba a chlap, který se chytil na její „koláčky“ omyl, takže jedním vrzem přišla o oboje. A když už se to takhle na levačku rozjelo, postupně přišla o práci (která ji prudila) a byt (jenž sdílela s úchylnou sourozeneckou dvojicí), v současné chvíli nemá ani vindru a její život je stejně jako její auto na šrot.
Aby toho nebylo dost, přestala být i třetí nejoblíbenější holkou supersamce Teda, se kterým dělá rutinní sex, aby nevyšla ze cviku, a jenž ji preventivně posílá domů hned po (svém) posledním orgasmu. A zdá se, že ztratila i svoji nejvěrnější kamarádku Lillian, která se konečně zasnoubila, ale riskla to a zvolila si průšvihářku Annie za hlavní družičku.
Na jednu ženskou, která se nemá o koho opřít, je toho dost, a tak se Annie rozhodla, že to razantně zjednoduší a všechny pošle do hajzlu. To je v souvislosti s jí zorganizovanou návštěvou hospody, která je zaručeně brazilská a zaručeně laxativní – téměř spláchla ze světa pětičlenný sbor družiček i s nevěstou, přičemž téměř zlikvidovala „bílou“ v luxusním svatebním salonu Belle&Blanc -, docela stylové a konzistentní. To všechno není zrovna k popukání, i když se to dá pojmout i legračně, nicméně to vskutku nevypadá, že je tu zaděláno na čistokrevnou komedii.
Bylo jich pět
Kromě již zmiňované Annie tvořily vražedně hyperaktivní tým družiček ještě budoucí švagrová, pohodářka Megan, věčně vybuzená Lillianina sestřenice Rita, která si jako žena v domácnosti připadá jako rohožka a gravidní naivka a novomanželka v záběhu Becca. Ale především je tu krásná, bohatá a intelektuálně nedomrlá Helen, která je hlavní rivalkou Annie, jíž připomíná vše, čím zřejmě nikdy nebude. Krade jí nápady i přízeň Lillian a drtí myšlenkově těhotnými větami typu: „Lidé se mění, ale zároveň zůstávají, protože jsme to koneckonců pořád my, no ne?“, na které se jen těžko hledá odpověď.
Aby Annie dostala ještě alespoň nějakou šanci, vstupuje do téměř výlučně dámského castingu kromě „testosterona“ Teda ještě další chlap, policajt Rhodes, který Annii zprvu vyděsí tím, že po nočním milování nemá problém s ní strávit ráno a navíc dává najevo, že zábava může pokračovat i v kuchyni. Jenomže Annie, kterou Lillian odstavila od režie jejího stále komplikovanějšího svatebního veselí, už nikomu a ničemu nevěří, už nechce další zklamání a rozchody, další zavřenou cukrárnu s okoralými koláčky a rozpadajícími se sněhovými pusinkami.
Říkal jsem vám, že Ženy sobě vás nezvou jen na odvázaný svatební mejdan, i když se tak často tváří, oblbují vás bílou a růžovou a čas od času dělají komické věci a říkají legrační hlášky. Ale také mají své malé-velké problémy, nejistoty, strach a zklamání. A vy si můžete vybrat, a buď se bezstarostně chechtat tomu, jak Annie likviduje na zásnubní oslavě čokoládovou fontánu, nebo alespoň na okamžik zauvažovat o tom, proč něco takového vůbec dělá.
Hlavním problémem Annie je ona sama
Paralela se tu až nechutně podbízí. Pánové popařili v Las Vegas a Bangkoku, amancipované dámy nechtějí zůstat pozadu a roztáčejí to v Chicagu a Milwaukee - což režisérovi Paulu Feigovi nebránilo, aby prakticky všechno natočil v L. A. Zdá se ale, že klíčovou postavou tohoto projektu je (v tomto případě) producent Judd Apatow (Zbouchnutá), který ve svých opusech již nejednou dokázal, že nic lidského (jako je průjem, házení šavlí či brutální hlášky o sexu) mu není cizí.
Chápavé, vstřícné a pozorně naslouchající partnerky našel v dámském scenáristickém tandemu odchovankyň losangelské herecké skupiny Groundlings – Kristen Wiigové a Annie Mumolové, které s Apatowem tak dlouho zkoušeli a improvizovali, až se dobrali konečného scenáristického tvaru. Adaptabilní režisér Feig se pak téhle hře přizpůsobil, sénář nebere jako dogma, ale v duchu nastoleného stylu spíše jako východisko k dalším improvizacím před kamerou na place.
Když nastolíte hravou, liberální improvizaci, nemůžete se divit, že přebouchnete stopáž více, než je z hlediska filmového diváka zdrávo, a budete silnější v dílčím, vypilovaném skeči nežli konzistentním celku. A právě to se stalo.
Mezi námi děvčaty
Ženy sobě je zážitkový film,odvyprávěný vcelku čistě a se zaujetím, ale zároveň tak, jak „babám“, když jsou mezi sebou, zobák narostl (a jak to má Apatow u „babochlapů“ rád). Celek je pak rozvržen spíše do fragmentů, do nichž jsou figury více dosazovány, nežli by do nich osudově směřovaly. Je v tom hodně energie, která může leckomu jít po nějaké době na nervy, a nedivil bych se, kdybyste měli problémy s tím, najít v tomhle příběhu někoho, k němuž byste zásadně upnuli své sympatie.
Osobně bych se přimlouval za tuhého policajta Ira Chrise O'Dowda, který dokázal v ženské přesilovce svůj osamocený mužský part se ctí ustát. Ale primát by si nejspíše zasloužila Kristen Wiigová, jež je i spoluautorkou scénáře, kde si pro sebe napsala (a posléze i věrohodně odehrála) vícerozměrnou postavu Annie, která rozšiřuje parametry komediálního žánru o atypické kontexty samoty, rezignace a zklamání ze zmarňovaného života.
Takové polohy romantické svatební komedie zpravidla nemapují, v tom je tento opus jiný (což nutně neznamená lepší) než jiné vzorky žánru. I v tomto případě jsou však naplněny jeho základní požadavky, tj. předvídatelnost (jež přispívá k diváckému komfortu) i povinný happy end (který je v rámci daného formátu právem očekáván).
Chtěl bych jen připodotknout, že i když nám v tomhle poněkud slepeném příběhu občas půjdou na nervy a vždycky budou potřebovat nějakou Megan, aby je v zastoupení života kousla do zadku, a budou mít tendenci utíkat tak jako Annie zrovna ve chvíli, kdy je to fajn – tak bez nich bychom přišli o mnohem víc, než jednu takovouhle průměrnou, romantickou svatební komedii z jejich (našeho?) obyčejného života.
BRIDESMAIDS.USA 2011, 125 min., české titulky od 15 let. Režie: Paul Feig. Scénář: Annie Mumolo, Kristen Wiig. Kamera: Robert Yeoman. Hudba: Michael Andrews. Hrají: Kristen Wiigová (Annie), Maya Rudolphová (Lillian), Rose Byrneová (Helen), Melissa McCarthyová (Megan), Wendi McLendon-Coveyová (Rita), Ellie Kemperová (Becca), Chris O'Dowd (Rhodes). V kinech od 7. července 2011.
- Ženy sobě zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2699/269890.jpg
- Ženy sobě zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2697/269690.jpg
- Ženy sobě zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2699/269889.jpg
- Ženy sobě zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2699/269886.jpg
- Ženy sobě zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2699/269885.jpg
