Jana Bömerová je velmi, velmi tvrdohlavá žena, která ztělesňuje významnou pražskou fotografickou galerii. Prostě se nedá a výsledky její zatvrzelosti jsou samozřejmě přínosem. Všichni jen trochu zasvěcení sledovali s rozechvěním její (v tomto případě se stále jedná o hlavní realizaci Jany Bömerové, Galerii Leica) vypovězení z areálu Pražského hradu a snahu převést činnost do jiných, pokud možno ne doslova náhradních, prostor. Našla se místa zajímavá (na příklad Palác Louvre), nenápadná, nebo přímo mobilní (výstavy ve vlacích).
Návštěva současného místa působení Jany Bömerové v příjemném prostoru předválečné restaurace ve Školské ulici je přinejmenším osvěžujícím setkáním - s krásnými prostorami, knihami, elegantním kavárenským, či chcete-li klubovým prostředím, provozovatelkou a konečně i s jejími báječnými domácími kulinářskými zázraky. Hlavně pak ale se sérií kvalitních fotografických výstavních projektů, které nadále potvrzují výjimečné postavení galerie Leica i její dramaturgii v našem malém výstavním prostoru.
Osvěženi navštivte tedy představení Ruuda van Empela, holandského autora, který s ustáleným vnímáním klasické fotografie cvičí na samé hranici únosnosti, pro mnohé konzervativní milovníky přímo koketující s kýčem. S fotografií se manipuluje již dlouhá a dlouhá léta, hranice manipulace jsou stále posouvány a nástup špičkové elektroniky s fotografií pohnul rychlostí a směry, které jsme ještě před několika lety nečekali. Empel prosedí u svých strojů a počítačů doslova týdny, aby propojoval nejrůznější datové zdroje, fotografie, skeny, koláže nakloněné podklady z nejrůznějších tištěných podkladů. Vytváří svůj vlastní datový svět, přeleštěný a dobarvený jakýmisi vzpomínkami na holandskou koloniální říši, kde také doslova slunce nezapadalo.
Jím vybraná děvčátka na hranici nedospělosti pro mnohé skrývají řadu náznaků či znepokojujících pohledů a situací, nakonec však vše toporně pózuje v nejrůznějších valérech zelené barvy, která vytváří pozadí s velmi zajímavým elementem přírodního sci-fi. Ano, to co uvidíme, se nikdy nestalo a nestane, nikdo to nikdy neviděl a neuvidí, Empelova realita je surreálná až to praští. A přesto je ohlušující, provokativní a vlastně i sexy, i když vymetá ty nejskrytější koutky našeho libida. Na Empelovy fotografie nezapomenete a možná se i vrátíte sledovat, s jakou drzostí pracuje s Vaším vnímáním. Špatně pojmenovatelná výstava je v každém případě provokující a každá provokace může být zdravá. Buďte nad věcí, nezdráhejte se, nebudete sami, kdo se zamyslí a vyzkouší si analýzu v příjemně intimních výstavních prostorách.
Jen pro připomínku - Empel pracuje i mimo svoji počítačovou skrýš - známe jej z řady televizních, filmových a grafických projektů, pracuje s divadelníky, visí v zajímavých sbírkách a muzeích.
Pokud bude jaro otálet, tak se do zelena dostanete nejrychleji ve Školské.
LGP, Leica Gallery, Školská 28, 110 00 Praha 1, do 18.dubna, otevřeno denně 11.00 - 21.00 hodin
