Novela Evička Zuzany Říhové vykazuje vypravěčskou suverenitu. Autorka zručně vystavěla příběh inspirovaný „deníkem nalezeným na ulici“. Děj se nachází v dramatickém čase. A přece tu čtenářsky převažuje pocit nenaplnění…
V řadách současných českých literátů najdeme několik autorů, kteří vzešli z akademického prostředí. V roce 2016 publikoval první román s názvem Všechno je jenom dvakrát literární historik Michal Přibáň. Ohlasu se dlouhodobě těší detektivní romány literárního teoretika Michala Sýkory.
Stálicemi mezi literárními badatelkami i mezi prozaičkami a básnířkami jsou Sylvie Richterová, Sylva Fischerová či Daniela Hodrová. I doyen české literární teorie, vloni zesnulý profesor Lubomír Doležel, rok před svou smrtí prozaicky „debutoval“.
Deník z parapetu
Ke spisovatelům se zkušenostmi z akademického prostředí se nyní řadí též Zuzana Říhová (*1981). Působila v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, poté vedla katedru bohemistiky v Oxfordu. V roce 2016 Říhová debutovala na poli krásné literatury básnickou sbírkou Pustím si tě do domu. K té letos na podzim přibyla novela Evička.
K jejímu napsání přivedl Říhovou deník, který, budeme-li věřit závěrečné poznámce pod čarou, autorka nalezla na jaře 2015 „na parapetu ve Strojnické ulici v Praze-Holešovicích“.
„Sešit v šedém kartonovém pouzdře se zlaceným monogramem E. A. na deskách“, jehož podobou je inspirována obálka Evičky, obsahuje zápisky anonymní ženy, jíž se roku 1936 narodí dcera Eva. Tyto zápisky tvoří kostru novely. Kolem nich Říhová vystavěla fragmentárně vyprávěný příběh, jenž začíná narozením Evy a končí rokem 1940.
Deníkové zápisky, které jsou v Evičce hojně citovány, na sebe upozorňují strohostí. Evina matka zaznamenává převážně věcné údaje o dceřině zdraví, o její váze a o tom, jak na Evin vývoj nahlíží jistá dr. Calderová. Podobně chladně, věcně, ba schematicky působí i většina postav novely. Jejich citový život jako kdyby neexistoval, většinu prožitků podmiňují jejich společenské role. To se týká především ženy, jež je neustále strhávána všednodenními a vcelku banálními starostmi prvorepublikové měšťanky…
