Mojca Kumerdej (nar. 1964) je slovinská spisovatelka a divadelní kritička. Jedenáct povídek z její knížky Víc než žena je na první pohled typickou feministickou literaturou, jak si ji často představují nepříliš feministicky naladění muži - jsou o ženách, které mají spoustu problémů, a za ty problémy může jejich okolí (nejvíc samozřejmě muži), nikdy ne ony samy. Byla by ale veliká chyba nechat se tímto prvním letmým dojmem odradit. Povídky Mojci Kumerdej začínají jako banální epizody z každodenního všedního života - ale v určitém okamžiku se náhle mění v horor, grotesku či tragédii. Tento obrat můžeme vnímat jako skutečnost či nadsázku, ale v každém případě nás dovede k jádru věci, ukáže nám nějaký podstatný moment v životě hrdinek, a třeba i v tom našem.
První povídka Pod hladinou začíná jako typická letní idyla - muž je s dcerkou na pláži, žena se na ně dívá z balkonu prázdninové vilky. Žena se propadá do vzpomínání. Žárlila na svého muže, chtěla ho k sobě připoutat, proto otěhotněla. Narodila se jim holčička. Často se stává, že žena se upne na dítě a manžel pro ni přestává jako muž existovat. Tady to bylo naopak - muž se do dcery přímo zamiloval, byla pro něj princezna, střed světa, a svou ženu začal vnímat „jen“ jako matku zbožňované dcery. Žena začíná žárlit i na svou dceru, začíná k ní pociťovat nenávist - a teď, v ospalém červencovém odpoledni, najednou z balkonu vidí, jak se jejich dcera topí, mizí pod hladinou, stačilo by jen vykřiknout, aby ji zachránila… Nechci prozrazovat, jestli to udělá, protože právě v překvapivém konci je velké kouzlo povídek Mojci Kumerdej.
Hrdinkou povídky V roji světlušek je matka, která se bezhlavě, bláznivě zamiluje do kamaráda svého syna, sedmnáctiletého mladíka. Nejdřív si s tou představou jenom pohrává, je jím zmámená, fascinovaná - a pak se rozhodne ho svést, milovat se s ním, zažít ještě jednou tu krásu, která z jejího života už dávno vymizela… Mladík ji zděšeně odmítne, vysměje se jí, a ona před sebou nevidí jiné východisko než černou díru zoufalství… V této povídce zaznívá také zajímavý generační motiv (byť možná trochu zjednodušený a ne úplně původní), proměna mladých rebelů v seriózní, úspěšné a také vyhořelé manažery.
Hrdinkou povídky Ruka je příliš tlustá mladá dívka. Postupně se ukazuje, že za tloušťkou se skrývá větší a podstatnější problém, vztah k matce, která ji nemá ráda, dává jí za vinu otcovu smrt, dcera si myslí, že jí matka nepřeje v životě nic dobrého - a pak jednoho dne najdou matku mrtvou před domem, vypadla z okna.
Nic slovinského
Některé čtenáře může zklamat, že v povídkách Mojci Kumerdej nenajde nic slovinského - mohly by se odehrávat v kterékoli evropské zemi, v libovolném městě. Jiní to naopak uvítají - lidé žijí stejné životy a mají stejná trápení, ať mluví jakýmkoli jazykem a žijí kdekoliv, a umístění povídek do „univerzálního světa" umožnilo autorce soustředit se právě na to podstatné. Povídky Mojci Kumerdej Víc než žena jsou zajímavou, výraznou a silnou knihou - ale muži by si právě proto měli dobře rozmyslet, jestli si troufnou darovat ji svým ženám.
