Proměny - i když nemají společného nic, mají společného mnoho

Praha - Škatulka „americký sen nejmladšího českého režiséra“ poleze Tomáši Řehořkovi nejspíše za chvíli krkem. Označení za geniální dítě českého filmu tlačí nás diváky tak trochu ke shovívavosti k jeho celovečernímu snímku Proměny, který si ve svých dvaceti letech bez kontaktů a peněz umanul natočit a taky natočil. K Proměnám napsal scénář, stál za kamerou, režíroval je i stříhal a ještě v nich skáče do dálky. Výsledkem sice není „film, který nemá obdoby“ (ani v dobrém, ani v špatném), kocour je na něm nejeden, ale způsob, jak se Řehořek s tak velkým soustem popral, si určitý respekt zaslouží. Leckoho by převálcovalo.

Překvapením jsou už témata, která si vybral a která jsou přeci jen dost daleko od jeho pískoviště. „Žádná z těch postav není čistě vyfabulovaná, mají i svůj reálný předobraz,“ uvedl Řehořek, kde se k příběhům inspiroval.

Aby se něco změnilo, musí se něco stát

Ve filmu se proplétají osudy čtyř lidí, kteří spolu nemají nic společného, ačkoli mají společného mnoho. Manželka bohatého podnikatele, která zoufale touží po dítěti, ale vinou partnera nemůže otěhotnět. Na druhé straně matka dvojčat, o něž se nemůže postarat, jak by chtěla. Stará žena, která žije sama ve velkém prázdném domě. A nakonec muž, který se věnoval celý život sportu, ale teď, když už je za zenitem, zjišťuje, kolik věcí promeškal.

Osudy postav řídí Řehořek vždy k bodu, ve kterém se protnou a v němž se o něco promění. Zvláště si oblíbil autonehody, kterých je i na čtveřici příběhů možná přeci jen moc. Všechny čtyři postavy své životy vzájemně ovlivňují, aniž by to všechny ovšem tušily, a nedozví se to ani na samém konci filmu, kdy se náhodně nenáhodně sejdou na jednom místě.

Řehořkovi se podařilo vyvarovat happyendové objímačky (všichni v kině si oddechli, když na konci nepadla jediná slza ani žádost o ruku), a konec vyznívá s akorátní dávkou naděje, že všechno bude zase dobré, i když pořád stejně nejisté.

Spěcháme a těkáme

Správné dávkování se ale Řehořkovi méně dařilo v ostatních částech filmu. Někde přebývala snaha, jinde chyběla ona špetka „čehosi“ k dotažení dojmu, který chtěl vyvolat, a zvláště ze začátku komorní rozvleklost spíš uspává, než vtahuje. Že mnohé už tu bylo, je ale zbytečné zmiňovat. Tvůrci se ani netají odkazem například k 21 gramům nebo Magnolii. Inspirace má v Proměnách k čisté nápodobě sice daleko, daleko má ovšem i k zadrápkování snímku pod divákovu kůži.

„Film je postaven na emocích a emoce se dají představit divákovi i jen obrazem, který toho dovypráví mnohem víc než dialog,“ vysvětlil Řehořek, proč vsadil víc na vizuální náznaky než na slovní. Snahu, aby film působil civilně a  syrově, podporuje kamera, která těká v rytmu uspěchaného zmatku 21. století.

I když Proměny nejsou ukecaný film, i z těch mála dialogů některé tahají za uši. V uchu diváka zaskřípe například rozhovor manželského páru po zjištění, že oni dva spolu dítě mít nemohou. Působí nereálně a křečovitě (naštěstí ne trapně, a to v takových případech bývá k trapnosti jen krůček), čímž vyznění scény tak trochu přizabijí.

Znáte Jurský park?

U manželské dvojice se Řehořek odvázal k jedné z mála vtipností v jinak celkem skepticky a vážně naladěném filmu (i když s jiskrou životního optimismu v závěru). „Znáte Jurský park?“ ptá se doktor udivených manželů, poté co jim oznámil, že jejich šance na dítě je téměř nulová. A vzápětí jim poradí: „Prostě to zkoušejte. Příroda si vždycky cestu najde.“

Svou cestu si s potřebným štěstím a ctižádostí najde jistě i talent. Tomáš Řehořek - scenárista, režisér, kameraman, střihač a skokan do dálky v jedné osobě - je toho koneckonců důkazem. Doufejme, že jeho příští film sice stín dobré studentské práce ještě více překročí, z pěšiny mimo hlavní třídu divácké podbízivosti ale neuhne.

Proměny; film byl v premiéře uveden na Finále Plzeň, v kinech: od 30. dubna; scénář, režie, kamera: Tomáš Řehořek; hrají: Dita Zábranská, Jan Zadražil, Petra Hřebíčková (Thálie 2008 za činohru), Petr Jeništa, Norbert Lichý (Thálie 2008 za činohru), Jan Plouhar a Alena Ambrová; producentsky se na filmu podílel i Karel Roden

  • Petra Hřebíčková hraje ženu toužící po dítěti zdroj: Hollywood Classic Entertainment http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/825/82484.jpg
  • Z filmu Proměny zdroj: Hollywood Classic Entertainment http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/811/81048.jpg
  • Dita Zábranská a Petr Jeništa autor: S. Šebek, zdroj: Hollywood Classic Entertainment http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/825/82485.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 1 hhodinou

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 11 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...