Proměny - i když nemají společného nic, mají společného mnoho

Praha - Škatulka „americký sen nejmladšího českého režiséra“ poleze Tomáši Řehořkovi nejspíše za chvíli krkem. Označení za geniální dítě českého filmu tlačí nás diváky tak trochu ke shovívavosti k jeho celovečernímu snímku Proměny, který si ve svých dvaceti letech bez kontaktů a peněz umanul natočit a taky natočil. K Proměnám napsal scénář, stál za kamerou, režíroval je i stříhal a ještě v nich skáče do dálky. Výsledkem sice není „film, který nemá obdoby“ (ani v dobrém, ani v špatném), kocour je na něm nejeden, ale způsob, jak se Řehořek s tak velkým soustem popral, si určitý respekt zaslouží. Leckoho by převálcovalo.

Překvapením jsou už témata, která si vybral a která jsou přeci jen dost daleko od jeho pískoviště. „Žádná z těch postav není čistě vyfabulovaná, mají i svůj reálný předobraz,“ uvedl Řehořek, kde se k příběhům inspiroval.

Aby se něco změnilo, musí se něco stát

Ve filmu se proplétají osudy čtyř lidí, kteří spolu nemají nic společného, ačkoli mají společného mnoho. Manželka bohatého podnikatele, která zoufale touží po dítěti, ale vinou partnera nemůže otěhotnět. Na druhé straně matka dvojčat, o něž se nemůže postarat, jak by chtěla. Stará žena, která žije sama ve velkém prázdném domě. A nakonec muž, který se věnoval celý život sportu, ale teď, když už je za zenitem, zjišťuje, kolik věcí promeškal.

Osudy postav řídí Řehořek vždy k bodu, ve kterém se protnou a v němž se o něco promění. Zvláště si oblíbil autonehody, kterých je i na čtveřici příběhů možná přeci jen moc. Všechny čtyři postavy své životy vzájemně ovlivňují, aniž by to všechny ovšem tušily, a nedozví se to ani na samém konci filmu, kdy se náhodně nenáhodně sejdou na jednom místě.

Řehořkovi se podařilo vyvarovat happyendové objímačky (všichni v kině si oddechli, když na konci nepadla jediná slza ani žádost o ruku), a konec vyznívá s akorátní dávkou naděje, že všechno bude zase dobré, i když pořád stejně nejisté.

Spěcháme a těkáme

Správné dávkování se ale Řehořkovi méně dařilo v ostatních částech filmu. Někde přebývala snaha, jinde chyběla ona špetka „čehosi“ k dotažení dojmu, který chtěl vyvolat, a zvláště ze začátku komorní rozvleklost spíš uspává, než vtahuje. Že mnohé už tu bylo, je ale zbytečné zmiňovat. Tvůrci se ani netají odkazem například k 21 gramům nebo Magnolii. Inspirace má v Proměnách k čisté nápodobě sice daleko, daleko má ovšem i k zadrápkování snímku pod divákovu kůži.

„Film je postaven na emocích a emoce se dají představit divákovi i jen obrazem, který toho dovypráví mnohem víc než dialog,“ vysvětlil Řehořek, proč vsadil víc na vizuální náznaky než na slovní. Snahu, aby film působil civilně a  syrově, podporuje kamera, která těká v rytmu uspěchaného zmatku 21. století.

I když Proměny nejsou ukecaný film, i z těch mála dialogů některé tahají za uši. V uchu diváka zaskřípe například rozhovor manželského páru po zjištění, že oni dva spolu dítě mít nemohou. Působí nereálně a křečovitě (naštěstí ne trapně, a to v takových případech bývá k trapnosti jen krůček), čímž vyznění scény tak trochu přizabijí.

Znáte Jurský park?

U manželské dvojice se Řehořek odvázal k jedné z mála vtipností v jinak celkem skepticky a vážně naladěném filmu (i když s jiskrou životního optimismu v závěru). „Znáte Jurský park?“ ptá se doktor udivených manželů, poté co jim oznámil, že jejich šance na dítě je téměř nulová. A vzápětí jim poradí: „Prostě to zkoušejte. Příroda si vždycky cestu najde.“

Svou cestu si s potřebným štěstím a ctižádostí najde jistě i talent. Tomáš Řehořek - scenárista, režisér, kameraman, střihač a skokan do dálky v jedné osobě - je toho koneckonců důkazem. Doufejme, že jeho příští film sice stín dobré studentské práce ještě více překročí, z pěšiny mimo hlavní třídu divácké podbízivosti ale neuhne.

Proměny; film byl v premiéře uveden na Finále Plzeň, v kinech: od 30. dubna; scénář, režie, kamera: Tomáš Řehořek; hrají: Dita Zábranská, Jan Zadražil, Petra Hřebíčková (Thálie 2008 za činohru), Petr Jeništa, Norbert Lichý (Thálie 2008 za činohru), Jan Plouhar a Alena Ambrová; producentsky se na filmu podílel i Karel Roden

  • Petra Hřebíčková hraje ženu toužící po dítěti zdroj: Hollywood Classic Entertainment http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/825/82484.jpg
  • Z filmu Proměny zdroj: Hollywood Classic Entertainment http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/811/81048.jpg
  • Dita Zábranská a Petr Jeništa autor: S. Šebek, zdroj: Hollywood Classic Entertainment http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/825/82485.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Oscar oceňuje nejlepší filmy. Nejlepší dokument vznikl v dánsko-české produkci

V Los Angeles se udělují ceny Oscar. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Do závěrečného ceremoniálu vstupoval s nejvíce šancemi snímek Hříšníci, jehož šestnáct nominací je rekordem ve stoleté historii Oscarů.
00:25Aktualizovánopřed 11 mminutami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
před 6 hhodinami

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizovánopřed 19 hhodinami

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026
Načítání...