Snil o Broadwayi, nicméně i jeho velkou zásluhou se stalo fenoménem pražské divadlo Semafor. Působil nesměle, ale když vyšel na jeviště, málem uletěla střecha. Byl umělcem tělem i duší, ovšem zároveň vystudoval práva a neztratil se v praktickém životě. Před sto lety, 15. února 1924, se narodil Jiří Šlitr, polovina autorské dvojice S+Š. Semafor talentovaného umělce připomíná premiérou revue Šli tři Šlitři a u příležitosti výročí vychází také jeho první životopis.
Jiří Šlitr je znám především jako polovina herecké a skladatelské dvojice Suchý–Šlitr. Stihl složit hudbu k téměř tři sta třiceti písničkám, jako jsou Krajina posedlá tmou, Klokočí či Pramínek vlasů. Podle vzpomínek hudebníka Ferdinanda Havlíka se Šlitrovy písně zdály zpočátku „trochu naivní, trochu amatérské, ale přesto amatérsky dokonalé“.
Semafor ve své době patřil ke špičce české divadelní kultury, na lístky se stály fronty. Šlitr se Suchým psali hit za hitem, hru za hrou. Taková ztráta krve, písničkové pásmo o Zuzaně, Kdyby tisíc klarinetů. A asi nejslavnější Jonáš a Tingltangl, ve kterém Šlitr poprvé vystoupil na semaforské jeviště i jako osobitý zpěvák a Suchého herecký partner. Celkem se objevil v asi dvacítce her.
Na scéně zprvu působil nejistě. „Před premiérou za mnou přišel režisér: Pane Suchý, já tam Šlitra nemůžu pustit. Pak Jiří řekl první větu a obecenstvo se smálo. Po druhé následoval aplaus. A když řekl třetí, myslel jsem, že uletí střecha,“ vzpomínal na jejich začátky Jiří Suchý.
V den stého výročí narození Jiřího Šlitra uvádí divadlo Semafor v premiéře malou revue s názvem Šli tři Šlitři. „Je to o třech Šlitrech, jeden je muzikant, druhý výtvarník a třetí komik,“ prozradil Suchý. Dvaadevadesátiletý divadelník je rovněž autorem výtvarného návrhu na poštovní známku, která jeho někdejšího kolegu a přítele nově připomíná. Zobrazuje hudebníka sedícího u pianina, o které se opírá dívka z revue.
Sen o Broadwayi
Méně se vědělo o Šlitrových výtvarných aktivitách, přestože ilustroval přes dvacet knih. Samostatnou výstavu měl v New Yorku. „Tahal z kapes skicáky plné oslnivě pravdivých rychlokreseb všech koutů New Yorku,“ vzpomínal herec a emigrant Jiří Voskovec na Šlitrův pobyt ve Spojených státech.
Vydal se tam několikrát, aby se pokusil o štěstí. Jeho snem totiž byla Broadway. Pomoci mu mohly i jazykové znalosti, mluvil výborně německy, rusky, francouzsky a anglicky. První kontakty Šlitrovi zajistil právě Voskovec, z Prahy si dopisoval s hercem Kirkem Douglasem a skladatelem a textařem Burtonem Lanem. Nicméně prorazit za mořem se mu nepodařilo.
Nestal se ani právníkem, přestože vysokou školu zdárně dokončil. Po promoci však otci – po němž zdědil výtvarný talent – předal diplom a věděl, že tím to skončilo.
Praktický umělec
„Byl umělec tělem i duší, denně kreslil a denně skládal nebo hrál. I v momentě, kdy se jeho život dostal na jinou linku, než si určitě představoval. Když za války dělal v kanceláři v továrně, založil tovární orchestr, když byl na vojně, založil armádní orchestr a vyhrál s ním celostátní soutěž tvořivosti,“ říká autor Šlitrova životopisu Lukáš Berný.
Zajímavým na Šlitrově osobnosti shledává, že v osobním životě nenaplňoval představu nepraktického umělce, jaký s tak velkým talentem bývá spojován. „Byl pragmatický, racionální člověk. I v uměleckém světě si všechno dopředu naplánoval,“ doplnil Berný.
Po vojně Šlitr pracoval jako výtvarník v Ústředním domě armády a první písničky složili s Pavlem Koptou, který jej seznámil s Miroslavem Horníčkem. Ten jej obsadil do svého pořadu a také seznámil s Jiřím Suchým. První písní z jejich společné dílny byl Hamlet, o jehož textu Šlitr prohlásil, že se nedá zhudebnit. A od té chvíle byla jeho prioritou hudba, i když malovat nikdy nepřestal.
Životní cesta Jiřího Šlitra se tragicky uzavřela 26. prosince 1969 a zůstane už asi navždy zahalena tajemstvím. Jeho blízcí ho našli v ateliéru s dívkou. Oba už byli mrtví, příčinou smrti byla otrava plynem, který unikal ze starých kamen. „Spekuluje se, jestli to byla náhoda, já se do toho nechci moc pouštět, protože bych v tom nerad hledal bulvární jádro. Mohlo se stát i něco jiného, ale ono to nic nezmění,“ podotýká Berný.
K výročí vychází Šlitrův životopis a dvě nahrávky
Knihu, kterou tento spisovatel a rozhlasový moderátor napsal u příležitosti výročí, nazval Doktor Klavír. Název odkazuje na přezdívku Šlitra – vystudovaného právníka a výborného pianisty. Publikace má být prvním životopisem Jiřího Šlitra. Objevilo se o něm sice deset nebo jedenáct knížek, ale jde buď o sborníky vzpomínek a kreseb, nebo fotografií, tvrdí Berný.
„I když osud Jiřího Šlitra předčasně ukončil jeho tragický skon, zůstal po něm nesmírně bohatý odkaz nejen skladatele, komika, zpěváka a výtvarníka, ale zejména osobnosti. Kniha se proto věnuje nejen Šlitrovi jako umělci, ale popisuje i jeho osobnostní vývoj, koníčky a soukromý život,“ sdělil. Při psaní se prý snažil vyvarovat jakékoliv bulvárnosti.
Berný rovněž spolupracoval na vinylu Jiří Šlitr stoletý, obsahujícím skladby z nejslavnější éry divadla Semafor. „Tady mi šlo hlavně o audiokvalitu, Supraphon souhlasil zapůjčit původní fyzické pásky, ze kterých se ty staré desky dělaly. I zvukově jsme chtěli, aby to neznělo moderně, ale jako v těch šedesátých letech. Proto jsou tam taky jenom tradiční hity, nemělo smysl tam sypat nevydané rarity v mizerné kvalitě,“ podotkl Berný.
Na cédéčku Půlnoční párty S+Š naopak najdou Šlitrovi příznivci dosud nevydané nahrávky z podzimu 1968, kdy se v rozhlasovém studiu potkávali Jiří Suchý a Šlitr s publikem a vysílali program plný písniček, vyprávění a her. „Bylo to improvizované, nepřipravené, což se do doby těsně po zrušení cenzury v médiích prostě nedělalo. Je to takové uvolněné, zároveň mi pan Suchý říkal, že právě kvůli té době tam s nimi stáli vojáci se samopaly, protože se točilo v armádním studiu na Vinohradech a nevěděli, jestli třeba nepřijedou vojáci,“ popsal atmosféru vzniku nahrávek Berný.
