Praha – „Vnímám sám sebe jako podivný úkaz, který se ukazuje světu už nějak hrozně dlouho, ale kupodivu to moc lidem nevadí,“ prohlašuje o sobě zpěvák Pavel Bobek. Možná i proto porušil své rozhodnutí, že album Víc nehledám…, které vydal před dvěma lety, je jeho posledním. A natočil novou desku.
Album Kruhy je třetím společným počinem Bobka a producenta Luboše Maliny. Vedle dvou původních písní obsahuje coververze skladeb Erica Claptona, Krise Kristoffersona a dalších zpěvákových oblíbenců s českými texty. Titulní skladbu Kruhy převzal od Franka Sinatry.
„Poslouchali jsme ji u mě doma s mým dlouholetým kamarádem, architektem Janem Kaplickým, který sice neuměl zazpívat ani “hoří„, ale velice dobře rozuměl muzice. Říkal: 'Vidíš, kruhy, to je ono, to bys měl natočit. Život se točí v kruzích. Není to tak dávno, co jsem v Dejvicích neudělal přijímačky na fakultu architektury. A teď nedaleko od té fakulty bude stát moje Národní knihovna.' Což se bohužel, víme dobře, nestalo,“ prozradil Bobek, kdo jej k převzetí Sinatrovy skladby inspiroval.
S Kaplickým se znal od mládí, na rozdíl od něj ale neemigroval, v Československu zůstal a věnoval se muzice. S režimem prý problémy nikdy neměl. „V normalizační době, v roce 1975, jsem vydal své první album. A přestože tenkrát platilo pravidlo, že nejméně polovina repertoáru musí být československého původu, z té druhé poloviny čtvrtina spřáteleného původu a teprve ta poslední čtvrtina imperialistického, a to ještě raději francouzského, italského než amerického, moje první album bylo 90 procent americký repertoár,“ podivuje se i zpětně Bobek, že něco takového bylo možné.
Písně z českými texty také nezačal zpívat kvůli nátlaku režimu, ale pod vlivem Jiřího Grossmanna. „Říkal mi: 'Ty půl hodiny vykládáš, o čem ta písnička je, a pak ji dvě minuty zpíváš. Tak ji zazpívej rovnou česky.' A napsal mi text k Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, která měla velký úspěch,“ vzpomíná Bobek.
Nesouhlasí se svými pěveckými kolegy, kteří tvrdí, že v době totality nějaký ten ústupek ve své tvorbě udělat museli, protože to jinak nešlo. „Někdy v 80. letech volali z Ostravy, že chystají festival sovětských písní a že by mě tam chtěli. Byl jsem ještě rozespalý a řekl jsem jim: 'Sovětských písní? Ale já zpívám jenom americké.' A nic se mi nestalo,“ uvedl jako příklad jednu svou zkušenost. „Já si myslím, že se někdy moji kolegové vymlouvají,“ dodal.
V letech 1963 až 1965 byl Pavel Bobek zpěvákem skupiny Olympic, od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil až do roku 1990. Je držitelem Zlaté porty (1980) za zásluhy a rozvoj country music. Mezi jeho největší hity patří Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Veď mě dál, cesto má, Stůj, klidně stůj nebo Pojď dál a zpívej. Své předchozí album Víc nehledám…, české verze písní Johnnyho Cashe, natočil Bobek v roce 2010 v proslulém americkém studiu Quad v Nashvillu. Prodalo se ho přes 9 000 nosičů a Bobek dobyl tuzemskou hitparádu ve svých dvaasedmdesáti letech, což je rarita.
