Pavel Bobek: Režim mi problémy nedělal. Sám se divím

Praha – „Vnímám sám sebe jako podivný úkaz, který se ukazuje světu už nějak hrozně dlouho, ale kupodivu to moc lidem nevadí,“ prohlašuje o sobě zpěvák Pavel Bobek. Možná i proto porušil své rozhodnutí, že album Víc nehledám…, které vydal před dvěma lety, je jeho posledním. A natočil novou desku.

Album Kruhy je třetím společným počinem Bobka a producenta Luboše Maliny. Vedle dvou původních písní obsahuje coververze skladeb Erica Claptona, Krise Kristoffersona a dalších zpěvákových oblíbenců s českými texty. Titulní skladbu Kruhy převzal od Franka Sinatry.

„Poslouchali jsme ji u mě doma s mým dlouholetým kamarádem, architektem Janem Kaplickým, který sice neuměl zazpívat ani “hoří„, ale velice dobře rozuměl muzice. Říkal: 'Vidíš, kruhy, to je ono, to bys měl natočit. Život se točí v kruzích. Není to tak dávno, co jsem v Dejvicích neudělal přijímačky na fakultu architektury. A teď nedaleko od té fakulty bude stát moje Národní knihovna.' Což se bohužel, víme dobře, nestalo,“ prozradil Bobek, kdo jej k převzetí Sinatrovy skladby inspiroval.

Z dokumentu Profil - Jan Kaplický
Zdroj: ČT24/ČT

S Kaplickým se znal od mládí, na rozdíl od něj ale neemigroval, v Československu zůstal a věnoval se muzice. S režimem prý problémy nikdy neměl. „V normalizační době, v roce 1975, jsem vydal své první album. A přestože tenkrát platilo pravidlo, že nejméně polovina repertoáru musí být československého původu, z té druhé poloviny čtvrtina spřáteleného původu a teprve ta poslední čtvrtina imperialistického, a to ještě raději francouzského, italského než amerického, moje první album bylo 90 procent americký repertoár,“ podivuje se i zpětně Bobek, že něco takového bylo možné.

Písně z českými texty také nezačal zpívat kvůli nátlaku režimu, ale pod vlivem Jiřího Grossmanna. „Říkal mi: 'Ty půl hodiny vykládáš, o čem ta písnička je, a pak ji dvě minuty zpíváš. Tak ji zazpívej rovnou česky.' A napsal mi text k Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, která měla velký úspěch,“ vzpomíná Bobek.

Nesouhlasí se svými pěveckými kolegy, kteří tvrdí, že v době totality nějaký ten ústupek ve své tvorbě udělat museli, protože to jinak nešlo. „Někdy v 80. letech volali z Ostravy, že chystají festival sovětských písní a že by mě tam chtěli. Byl jsem ještě rozespalý a řekl jsem jim: 'Sovětských písní? Ale já zpívám jenom americké.' A nic se mi nestalo,“ uvedl jako příklad jednu svou zkušenost. „Já si myslím, že se někdy moji kolegové vymlouvají,“ dodal.

V letech 1963 až 1965 byl Pavel Bobek zpěvákem skupiny Olympic, od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil až do roku 1990. Je držitelem Zlaté porty (1980) za zásluhy a rozvoj country music. Mezi jeho největší hity patří Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Veď mě dál, cesto má, Stůj, klidně stůj nebo Pojď dál a zpívej. Své předchozí album Víc nehledám…, české verze písní Johnnyho Cashe, natočil Bobek v roce 2010 v proslulém americkém studiu Quad v Nashvillu. Prodalo se ho přes 9 000 nosičů a Bobek dobyl tuzemskou hitparádu ve svých dvaasedmdesáti letech, což je rarita.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026
Načítání...