Patrick Wolf přivezl do Prahy intimní verzi sebe sama

Praha - Nepřehlédnutelná postava indie popové scény Patrick Wolf se v loňském roce rozhodl propátrat svou dosavadní tvorbu. Přepracoval několik starých skladeb do akustických verzí a vydal se s nimi na turné, v rámci něhož se objevil ve čtvrtek i v Praze. V Paláci Akropolis Wolf předvedl křehkou podstatu svých písní, sám si ale koncert asi moc neužil a s divoce aplaudujícím publikem se loučil omluvou.

Přestože Patricku Wolfovi není ještě ani třicet, na hudební scéně už se nějakou dobu pohybuje, a tak se tenhle britský muzikant nedávno rozhodl bilancovat. Necelých deset let po vydání debutové desky Lycantrophy se ponořil do vlastní tvorby a přepracoval několik skladeb z předchozích pěti alb do akustických verzí. Loni tak vyšlo dvojcédéčko Sundark and Riverlight, na kterém se objevilo hned šestnáct staronových Wolfových písní.

„První album jsem natočil vlastně s čímkoliv, co jsem tenkrát kolem sebe měl, se spoustou vášně, s koulema a laptopem. O zvuku a nahrávání jsem toho věděl strašně málo (…), o mikrofonech, které jsem měl, jsem vůbec netušil, jestli se hodí k mému hlasu. Tohle album je šance, jak znovu nahrát staré skladby už se znalostí, jak nejlépe nahrávat a produkovat moji práci,“ napsal Wolf v jakémsi průvodním dopise k albu Sundark and Riverlight.

Je pravdou, že zatímco Lycantrophy mělo hodně syrový zvuk, kombinující laptopovou elektroniku s podomácku nahranými živými nástroji, s každým dalším albem směřuje Wolf stále více k perfektnímu čistému studiovému zvuku a určité orchestrálnosti svých skladeb. A poslední akustické dvojalbum v tomhle trendu jednoznačně pokračuje. 

Album není koncert…

Sundark and Riverlight se dostalo v nahrávacím studiu značné péče a i díky (nebo kvůli?) masivnímu zvuku smyčců na desce působí na akustické album poměrně monumentálním dojmem. Nové studiové verze skladeb tak překvapivě nijak zvlášť nemění dosavadní vyznění a rozměr písní. To ale naštěstí absolutně neplatí pro živé vystoupení, jak se ukázalo ve čtvrtek večer v Paláci Akropolis.   

Až koncertní aranže totiž v plné nahotě odhalily křehkost geniálně jednoduchých melodií a ohromnou emocionální sílu Wolfova hlasu. Až živé vystoupení vypustilo na povrch to, co se studiové nahrávce nepodařilo - intimní podstatu Wolfových skladeb. Ta tam byla opulentnost Sundark and Riverlight. Ukázalo se, že vokál doprovázený akordeonem může zprostředkovat daleko intenzivnější zážitek než celý orchestr. 

  • Patrick Wolf autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis
  • Patricka Wolfa doprovázel po většinu koncertu hráč na akordeon autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis

Rodáka z jižního Londýna v Praze doprovázela jen trojice muzikantů - hráč na akordeon, dívka poletující mezi klavírem a houslemi a klarinetista, který si ale moc nezahrál a po dvou skladbách se klidil z pódia. Sám Wolf během koncertu prostřídal harfu, klavír, kytaru i housle, ale v několika písních se spokojil jen s mikrofonem. Pro pražské vystoupení Patricka Wolfa rozhodně platila stará pravda, že v jednoduchosti je krása.

… a není koncert jako koncert

Nejenže se oproti Sundark and Riverlight lišily aranže písní, trochu překvapivě na pražském koncertu zazněla i řada skladeb, které na albu nenajdete. Zdá se, že Patrick Wolf neplánuje a nemá před koncertem připraven seznam písniček, na které se chystá, a podle nálady a intuice zařazuje jednotlivé kousky. Napovídá tomu i pohled na seznamy skladeb z předešlých Wolfových koncertů, které lze najít na internetu a jež se vzájemně hodně liší.

Znamenalo to ale také, že Patrick Wolf v Praze nezahrál několik „hitů“, na které se asi kdekdo těšil. Publikum se nedočkalo například skladeb Oblivion, Magic Position nebo Paris, které se přitom dostaly na album Sundark and Riverlight.

Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry se o to zasloužil místní zvukař. Patrick Wolf si totiž opakovaně stěžoval na odposlech, jelikož neslyšel ani vlastní spoluhráče. Dokonce kvůli špatnému zvuku na pódiu přerušil jednu ze skladeb a zdálo se, že za jeho brzkým odchodem do zákulisí stojí právě rozladění z práce pražského „odborníka“.

Už už to vypadalo, že se Wolf ani na scénu v Akropoli nevrátí, po dlouhých minutách a divokém aplausu se ale přece jen nechal vytleskat. Pro přídavek si však ostentativně stoupl do růžku těsně vedle zbylých hudebníků „pro případ, že by zase neslyšel“. Škoda těchto nepříjemností, které pokazily zážitek z jinak báječného koncertu jak divákům, tak asi i Wolfovi samotnému. Ten se také s publikem loučil omluvou a se slovy, že příště mu to vynahradí. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Obrazem: George Lucas otvírá muzeum příběhů. Spíš ješitnosti, míní někteří

Filmař George Lucas a jeho žena Mellody Hobsonová otevírají v Los Angeles nové, velkoryse pojaté muzeum. Věnováno je – jak říká názvem – narativnímu umění. Tedy na výstavní ploše devíti tisíc metrů čtverečních přibližuje vyprávění příběhů prostřednictvím obrazů. Od pravěkých maleb přes strop Sixtinské kaple a obraz Vincenta van Gogha až po komiks. A ano, nechybí ani Hvězdné války. Na roveň přitom staví „vysokou kulturu“ a popkulturu. Znalci oboru se neshodnou, jestli je tento kurátorský přístup spíš vizionářský, nebo na škodu.
19. 9. 2026

Za megakoncerty stojí touha po zážitcích a velký byznys

Obrat živé hudby se od konce pandemie covidu-19 výrazně zvýšil, přibývá publika a rostou také ceny vstupenek. Redakce RTVE se hudebního průmyslu ptala, co tento trend pohání a jaké dopady má uvnitř i vně samotného odvětví.
18. 9. 2026

VideoJazz Sabath se nenechá svázat originálem, říká Wakeman

Klávesista Adam Wakeman přivezl do Prahy svůj projekt Jazz Sabbath, který propojuje skladby skupiny Black Sabbath s jazzovou estetikou. Wakeman s muzikanty z britské heavymetalové kapely mnoho let vystupoval coby koncertní hráč. „Nechtěl jsem se nechat svazovat původní strukturou. Právě o tom jazz je – o rozvíjení, improvizaci,“ vysvětluje svůj přístup.
18. 9. 2026

Třeštíková točila třicet let Basikovou. Jsem vyrovnaná se vším, říká zpěvačka

Tuzemská kina začala promítat dokument Bára Basiková. Zpěvačka v něm mluví o svém životě i kariéře. Dokumentaristka Helena Třeštíková se za protagonistkou vracela přes tři dekády, díky archivům ale pokryla i její mládí. „Lidi překvapilo, co všechno mám za sebou a jak jsem se s tím vyrovnala. Je to film hodně pro holky, ženy, protože se v tom poznávají,“ zmiňuje Basiková první divácké ohlasy.
18. 9. 2026

Lewandowska už má Thálii. Další mohou získat Majer, Margita či Beretová

Divadelní ceny Thálie oznámily nominace za rok 2026. Vítězové ocenění za nejlepší jevištní výkony v oboru činohra, balet, opera či loutkové a alternativní divadlo si vítězové převezmou 3. října v Národním divadle. Za celoživotní mistrovství budou oceněni Petr Nárožný či Zdena Herfortová. Thálii pro umělce do 33 let už převzala Simona Lewandovská.
17. 9. 2026

Sheeran zůstal na turné bez předskokanů. Kvůli politice, kterou řešit nechce

Začalo to vyřazením rappera Macklemorea a následně odešli už sami i další umělci. Britský písničkář Ed Sheeran tak během svého turné Loop přišel o několik kolegů, kteří s ním měli vystupovat. A irská rozhlasová stanice přestala pouštět Sheeranovy skladby. Důvodem jsou rozdílné názory na Macklemoreovy propalestinské komentáře a písničkářův postoj k nim.
17. 9. 2026Aktualizováno17. 9. 2026

VideoFilmové premiéry: Historická Rose, dokument o Basikové a animovaný kojot

Steven Soderbergh posílá do kin krimikomedii Christopherové, v níž je už nemalující slavný výtvarník v podání Iana McKellena vystaven nátlaku svých vypočítavých potomků. Rakouské historické drama Rose se odehrává po třicetileté válce a pojednává o ženě, která se vydává za vojáka a nárokuje si opuštěné pozemky. Animovanou rodinnou komedii Kojot vrací úder nechtělo studio Warner Bros. v očekávání propadáku původně vůbec promítat, nakonec se ale do kin dostává. Českou kinematografii zastupuje dokument Bára Basiková, časosběrný snímek o ní točila Helena Třeštíková. A na plátna se ještě vrací Krátký film o lásce Krzysztofa Kieslowského z osmdesátých let.
17. 9. 2026

Jára Cimrman slaví šedesát let

Uplynulo přesně šedesát let od chvíle, kdy do české společnosti vstoupila asi nejznámější fiktivní postava tuzemských dějin – Jára Cimrman. Jeho jméno poprvé padlo v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna u pavouka z úst Zdeňka Svěráka. Tehdy ale Jára Cimrman ještě nebyl univerzální vynálezce, světoběžník ani spisovatel. Fenomén se dále rozvíjel. Tři měsíce poté v rozhlasovém pořadu oznámili tvůrci nález Cimrmanovy pozůstalosti a v nadcházejícím roce pak uvedli první dvě hry. Letos tak Divadlo Járy Cimrmana vstoupilo do šedesáté sezony.
16. 9. 2026Aktualizováno16. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.