Patrick Wolf přivezl do Prahy intimní verzi sebe sama

Praha - Nepřehlédnutelná postava indie popové scény Patrick Wolf se v loňském roce rozhodl propátrat svou dosavadní tvorbu. Přepracoval několik starých skladeb do akustických verzí a vydal se s nimi na turné, v rámci něhož se objevil ve čtvrtek i v Praze. V Paláci Akropolis Wolf předvedl křehkou podstatu svých písní, sám si ale koncert asi moc neužil a s divoce aplaudujícím publikem se loučil omluvou.

Přestože Patricku Wolfovi není ještě ani třicet, na hudební scéně už se nějakou dobu pohybuje, a tak se tenhle britský muzikant nedávno rozhodl bilancovat. Necelých deset let po vydání debutové desky Lycantrophy se ponořil do vlastní tvorby a přepracoval několik skladeb z předchozích pěti alb do akustických verzí. Loni tak vyšlo dvojcédéčko Sundark and Riverlight, na kterém se objevilo hned šestnáct staronových Wolfových písní.

„První album jsem natočil vlastně s čímkoliv, co jsem tenkrát kolem sebe měl, se spoustou vášně, s koulema a laptopem. O zvuku a nahrávání jsem toho věděl strašně málo (…), o mikrofonech, které jsem měl, jsem vůbec netušil, jestli se hodí k mému hlasu. Tohle album je šance, jak znovu nahrát staré skladby už se znalostí, jak nejlépe nahrávat a produkovat moji práci,“ napsal Wolf v jakémsi průvodním dopise k albu Sundark and Riverlight.

Je pravdou, že zatímco Lycantrophy mělo hodně syrový zvuk, kombinující laptopovou elektroniku s podomácku nahranými živými nástroji, s každým dalším albem směřuje Wolf stále více k perfektnímu čistému studiovému zvuku a určité orchestrálnosti svých skladeb. A poslední akustické dvojalbum v tomhle trendu jednoznačně pokračuje. 

Album není koncert…

Sundark and Riverlight se dostalo v nahrávacím studiu značné péče a i díky (nebo kvůli?) masivnímu zvuku smyčců na desce působí na akustické album poměrně monumentálním dojmem. Nové studiové verze skladeb tak překvapivě nijak zvlášť nemění dosavadní vyznění a rozměr písní. To ale naštěstí absolutně neplatí pro živé vystoupení, jak se ukázalo ve čtvrtek večer v Paláci Akropolis.   

Až koncertní aranže totiž v plné nahotě odhalily křehkost geniálně jednoduchých melodií a ohromnou emocionální sílu Wolfova hlasu. Až živé vystoupení vypustilo na povrch to, co se studiové nahrávce nepodařilo - intimní podstatu Wolfových skladeb. Ta tam byla opulentnost Sundark and Riverlight. Ukázalo se, že vokál doprovázený akordeonem může zprostředkovat daleko intenzivnější zážitek než celý orchestr. 

  • Patrick Wolf autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis
  • Patricka Wolfa doprovázel po většinu koncertu hráč na akordeon autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis

Rodáka z jižního Londýna v Praze doprovázela jen trojice muzikantů - hráč na akordeon, dívka poletující mezi klavírem a houslemi a klarinetista, který si ale moc nezahrál a po dvou skladbách se klidil z pódia. Sám Wolf během koncertu prostřídal harfu, klavír, kytaru i housle, ale v několika písních se spokojil jen s mikrofonem. Pro pražské vystoupení Patricka Wolfa rozhodně platila stará pravda, že v jednoduchosti je krása.

… a není koncert jako koncert

Nejenže se oproti Sundark and Riverlight lišily aranže písní, trochu překvapivě na pražském koncertu zazněla i řada skladeb, které na albu nenajdete. Zdá se, že Patrick Wolf neplánuje a nemá před koncertem připraven seznam písniček, na které se chystá, a podle nálady a intuice zařazuje jednotlivé kousky. Napovídá tomu i pohled na seznamy skladeb z předešlých Wolfových koncertů, které lze najít na internetu a jež se vzájemně hodně liší.

Znamenalo to ale také, že Patrick Wolf v Praze nezahrál několik „hitů“, na které se asi kdekdo těšil. Publikum se nedočkalo například skladeb Oblivion, Magic Position nebo Paris, které se přitom dostaly na album Sundark and Riverlight.

Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry se o to zasloužil místní zvukař. Patrick Wolf si totiž opakovaně stěžoval na odposlech, jelikož neslyšel ani vlastní spoluhráče. Dokonce kvůli špatnému zvuku na pódiu přerušil jednu ze skladeb a zdálo se, že za jeho brzkým odchodem do zákulisí stojí právě rozladění z práce pražského „odborníka“.

Už už to vypadalo, že se Wolf ani na scénu v Akropoli nevrátí, po dlouhých minutách a divokém aplausu se ale přece jen nechal vytleskat. Pro přídavek si však ostentativně stoupl do růžku těsně vedle zbylých hudebníků „pro případ, že by zase neslyšel“. Škoda těchto nepříjemností, které pokazily zážitek z jinak báječného koncertu jak divákům, tak asi i Wolfovi samotnému. Ten se také s publikem loučil omluvou a se slovy, že příště mu to vynahradí. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 2 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 12 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 22 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...