Praha - Nepřehlédnutelná postava indie popové scény Patrick Wolf se v loňském roce rozhodl propátrat svou dosavadní tvorbu. Přepracoval několik starých skladeb do akustických verzí a vydal se s nimi na turné, v rámci něhož se objevil ve čtvrtek i v Praze. V Paláci Akropolis Wolf předvedl křehkou podstatu svých písní, sám si ale koncert asi moc neužil a s divoce aplaudujícím publikem se loučil omluvou.
Přestože Patricku Wolfovi není ještě ani třicet, na hudební scéně už se nějakou dobu pohybuje, a tak se tenhle britský muzikant nedávno rozhodl bilancovat. Necelých deset let po vydání debutové desky Lycantrophy se ponořil do vlastní tvorby a přepracoval několik skladeb z předchozích pěti alb do akustických verzí. Loni tak vyšlo dvojcédéčko Sundark and Riverlight, na kterém se objevilo hned šestnáct staronových Wolfových písní.
„První album jsem natočil vlastně s čímkoliv, co jsem tenkrát kolem sebe měl, se spoustou vášně, s koulema a laptopem. O zvuku a nahrávání jsem toho věděl strašně málo (…), o mikrofonech, které jsem měl, jsem vůbec netušil, jestli se hodí k mému hlasu. Tohle album je šance, jak znovu nahrát staré skladby už se znalostí, jak nejlépe nahrávat a produkovat moji práci,“ napsal Wolf v jakémsi průvodním dopise k albu Sundark and Riverlight.
Je pravdou, že zatímco Lycantrophy mělo hodně syrový zvuk, kombinující laptopovou elektroniku s podomácku nahranými živými nástroji, s každým dalším albem směřuje Wolf stále více k perfektnímu čistému studiovému zvuku a určité orchestrálnosti svých skladeb. A poslední akustické dvojalbum v tomhle trendu jednoznačně pokračuje.
Album není koncert…
Sundark and Riverlight se dostalo v nahrávacím studiu značné péče a i díky (nebo kvůli?) masivnímu zvuku smyčců na desce působí na akustické album poměrně monumentálním dojmem. Nové studiové verze skladeb tak překvapivě nijak zvlášť nemění dosavadní vyznění a rozměr písní. To ale naštěstí absolutně neplatí pro živé vystoupení, jak se ukázalo ve čtvrtek večer v Paláci Akropolis.
Až koncertní aranže totiž v plné nahotě odhalily křehkost geniálně jednoduchých melodií a ohromnou emocionální sílu Wolfova hlasu. Až živé vystoupení vypustilo na povrch to, co se studiové nahrávce nepodařilo - intimní podstatu Wolfových skladeb. Ta tam byla opulentnost Sundark and Riverlight. Ukázalo se, že vokál doprovázený akordeonem může zprostředkovat daleko intenzivnější zážitek než celý orchestr.
- Patrick Wolf autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis
- Patricka Wolfa doprovázel po většinu koncertu hráč na akordeon autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis
Rodáka z jižního Londýna v Praze doprovázela jen trojice muzikantů - hráč na akordeon, dívka poletující mezi klavírem a houslemi a klarinetista, který si ale moc nezahrál a po dvou skladbách se klidil z pódia. Sám Wolf během koncertu prostřídal harfu, klavír, kytaru i housle, ale v několika písních se spokojil jen s mikrofonem. Pro pražské vystoupení Patricka Wolfa rozhodně platila stará pravda, že v jednoduchosti je krása.
… a není koncert jako koncert
Nejenže se oproti Sundark and Riverlight lišily aranže písní, trochu překvapivě na pražském koncertu zazněla i řada skladeb, které na albu nenajdete. Zdá se, že Patrick Wolf neplánuje a nemá před koncertem připraven seznam písniček, na které se chystá, a podle nálady a intuice zařazuje jednotlivé kousky. Napovídá tomu i pohled na seznamy skladeb z předešlých Wolfových koncertů, které lze najít na internetu a jež se vzájemně hodně liší.
Znamenalo to ale také, že Patrick Wolf v Praze nezahrál několik „hitů“, na které se asi kdekdo těšil. Publikum se nedočkalo například skladeb Oblivion, Magic Position nebo Paris, které se přitom dostaly na album Sundark and Riverlight.
Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry se o to zasloužil místní zvukař. Patrick Wolf si totiž opakovaně stěžoval na odposlech, jelikož neslyšel ani vlastní spoluhráče. Dokonce kvůli špatnému zvuku na pódiu přerušil jednu ze skladeb a zdálo se, že za jeho brzkým odchodem do zákulisí stojí právě rozladění z práce pražského „odborníka“.
Už už to vypadalo, že se Wolf ani na scénu v Akropoli nevrátí, po dlouhých minutách a divokém aplausu se ale přece jen nechal vytleskat. Pro přídavek si však ostentativně stoupl do růžku těsně vedle zbylých hudebníků „pro případ, že by zase neslyšel“. Škoda těchto nepříjemností, které pokazily zážitek z jinak báječného koncertu jak divákům, tak asi i Wolfovi samotnému. Ten se také s publikem loučil omluvou a se slovy, že příště mu to vynahradí.
