Patrick Wolf přivezl do Prahy intimní verzi sebe sama

Praha - Nepřehlédnutelná postava indie popové scény Patrick Wolf se v loňském roce rozhodl propátrat svou dosavadní tvorbu. Přepracoval několik starých skladeb do akustických verzí a vydal se s nimi na turné, v rámci něhož se objevil ve čtvrtek i v Praze. V Paláci Akropolis Wolf předvedl křehkou podstatu svých písní, sám si ale koncert asi moc neužil a s divoce aplaudujícím publikem se loučil omluvou.

Přestože Patricku Wolfovi není ještě ani třicet, na hudební scéně už se nějakou dobu pohybuje, a tak se tenhle britský muzikant nedávno rozhodl bilancovat. Necelých deset let po vydání debutové desky Lycantrophy se ponořil do vlastní tvorby a přepracoval několik skladeb z předchozích pěti alb do akustických verzí. Loni tak vyšlo dvojcédéčko Sundark and Riverlight, na kterém se objevilo hned šestnáct staronových Wolfových písní.

„První album jsem natočil vlastně s čímkoliv, co jsem tenkrát kolem sebe měl, se spoustou vášně, s koulema a laptopem. O zvuku a nahrávání jsem toho věděl strašně málo (…), o mikrofonech, které jsem měl, jsem vůbec netušil, jestli se hodí k mému hlasu. Tohle album je šance, jak znovu nahrát staré skladby už se znalostí, jak nejlépe nahrávat a produkovat moji práci,“ napsal Wolf v jakémsi průvodním dopise k albu Sundark and Riverlight.

Je pravdou, že zatímco Lycantrophy mělo hodně syrový zvuk, kombinující laptopovou elektroniku s podomácku nahranými živými nástroji, s každým dalším albem směřuje Wolf stále více k perfektnímu čistému studiovému zvuku a určité orchestrálnosti svých skladeb. A poslední akustické dvojalbum v tomhle trendu jednoznačně pokračuje. 

Album není koncert…

Sundark and Riverlight se dostalo v nahrávacím studiu značné péče a i díky (nebo kvůli?) masivnímu zvuku smyčců na desce působí na akustické album poměrně monumentálním dojmem. Nové studiové verze skladeb tak překvapivě nijak zvlášť nemění dosavadní vyznění a rozměr písní. To ale naštěstí absolutně neplatí pro živé vystoupení, jak se ukázalo ve čtvrtek večer v Paláci Akropolis.   

Až koncertní aranže totiž v plné nahotě odhalily křehkost geniálně jednoduchých melodií a ohromnou emocionální sílu Wolfova hlasu. Až živé vystoupení vypustilo na povrch to, co se studiové nahrávce nepodařilo - intimní podstatu Wolfových skladeb. Ta tam byla opulentnost Sundark and Riverlight. Ukázalo se, že vokál doprovázený akordeonem může zprostředkovat daleko intenzivnější zážitek než celý orchestr. 

  • Patrick Wolf autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis
  • Patricka Wolfa doprovázel po většinu koncertu hráč na akordeon autor: Michal Hradecký, zdroj: Palác Akropolis

Rodáka z jižního Londýna v Praze doprovázela jen trojice muzikantů - hráč na akordeon, dívka poletující mezi klavírem a houslemi a klarinetista, který si ale moc nezahrál a po dvou skladbách se klidil z pódia. Sám Wolf během koncertu prostřídal harfu, klavír, kytaru i housle, ale v několika písních se spokojil jen s mikrofonem. Pro pražské vystoupení Patricka Wolfa rozhodně platila stará pravda, že v jednoduchosti je krása.

… a není koncert jako koncert

Nejenže se oproti Sundark and Riverlight lišily aranže písní, trochu překvapivě na pražském koncertu zazněla i řada skladeb, které na albu nenajdete. Zdá se, že Patrick Wolf neplánuje a nemá před koncertem připraven seznam písniček, na které se chystá, a podle nálady a intuice zařazuje jednotlivé kousky. Napovídá tomu i pohled na seznamy skladeb z předešlých Wolfových koncertů, které lze najít na internetu a jež se vzájemně hodně liší.

Znamenalo to ale také, že Patrick Wolf v Praze nezahrál několik „hitů“, na které se asi kdekdo těšil. Publikum se nedočkalo například skladeb Oblivion, Magic Position nebo Paris, které se přitom dostaly na album Sundark and Riverlight.

Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry se o to zasloužil místní zvukař. Patrick Wolf si totiž opakovaně stěžoval na odposlech, jelikož neslyšel ani vlastní spoluhráče. Dokonce kvůli špatnému zvuku na pódiu přerušil jednu ze skladeb a zdálo se, že za jeho brzkým odchodem do zákulisí stojí právě rozladění z práce pražského „odborníka“.

Už už to vypadalo, že se Wolf ani na scénu v Akropoli nevrátí, po dlouhých minutách a divokém aplausu se ale přece jen nechal vytleskat. Pro přídavek si však ostentativně stoupl do růžku těsně vedle zbylých hudebníků „pro případ, že by zase neslyšel“. Škoda těchto nepříjemností, které pokazily zážitek z jinak báječného koncertu jak divákům, tak asi i Wolfovi samotnému. Ten se také s publikem loučil omluvou a se slovy, že příště mu to vynahradí. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
29. 4. 2026

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
29. 4. 2026

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
29. 4. 2026

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
28. 4. 2026

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
28. 4. 2026

Touha po dokonalosti nás dohání, upozorňuje Šindelka v Systémech něhy

Dvojnásobný držitel Litery za prózu Marek Šindelka vydal nový román Systémy něhy. Ve své zatím nejrozsáhlejší knize se zaměřil na vztah otce s dcerou a také na posedlost dokonalostí, která člověka může proměnit ve stroj.
27. 4. 2026

VideoRestaurátoři opravují největší sousoší na Karlově mostě

Na Karlově mostě pracují restaurátoři na renovaci barokního sousoší svatého Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana poustevníka. Jde o největší sochařské dílo na mostě. Kromě kompletního vyčištění také opraví části, u kterých hrozil pád. „Z přední strany se tam vloží nerezová armatura, která to bude fixovat,“ popisuje příklad technického řešení rozsáhlé praskliny restaurátor Jan Brabec. Práce odborníkům potrvají do konce léta a Galerii hlavního města Prahy, která postupně restauruje všech třicet soch a sousoší na mostě, vyjdou na bezmála milion korun.
25. 4. 2026

Major Zeman nebyl „jen“ krimi, jeho případy sloužily propagandě, ukazuje ÚSTR

Seriál 30 případů majora Zemana, vysílaný v sedmdesátých letech, promyšleně propojil populární krimi žánr s politickým zadáním, tedy ovlivnit u veřejnosti vnímání poválečných dějin. „Je to typická esence komunistické propagandy,“ poznamenal náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Kamil Nedvědický v pořadu 90’ ČT24 moderovaném Marianou Novotnou. Právě ÚSTR připravil ve spolupráci s Muzeem Police ČR a ČT cyklus přednášek, který poodkrývá kontext „českého Bonda normalizace“.
24. 4. 2026
Načítání...