Filmy o lásce, věrnosti a vytrvalosti jsou oblíbené, a proto se točí stále dokola, neboť jde tzv. o tutovku. Dejte do hrnce zamilovaný pár, přidejte rodiče jedné nebo druhé strany, vůči nimž je nutno se nějak vyhraňovat (ale ne zase moc), trochu s tím zamíchejte a nějakou „nepředvídatelnou“ okolností (autonehoda, nemoc, úraz) přiveďte k bodu varu. Když je publikum měkké, odstavte a poživatelný výsledek nechte konzumovat, jako dezert se doporučuje happyend. Hollywood je velkovýrobcem takovýchto pokrmů, které předkládá bez ostychu s menším či větším úspěchem.
O tom, jestli se stále stejný základ setká s výraznějším úspěchem, rozhodují dochucovací ingredience v podobě hereckých výkonů, svěžích dialogů, neotřelých situací a míra zručnosti režiséra.
Režisér Michael Sucsy ve svém filmu Navždy spolu kořením, které má tu moc, že z fádního podkladu může vykouzlit chutný zážitek, spíše šetřil. Na základě průměrného scénáře, který údajně zpracoval reálnou situaci, vytvořil dílko, které sice neurazí, ale ani nenadchne.
- Navždy spolu / Paige (Rachel McAdams) zdroj: Falcon
- Navždy spolu / Leo (Channing Tatum) zdroj: Falcon
Paige (Rachel McAdams) a Leo (Channing Tatum) představují mladé novomanžele, kteří jsou do sebe až po uši zamilovaní a žijí spokojeným životem umělců v Chicagu, až do chvíle, kdy Paige v důsledku autonehody částečně ztratí paměť. Zde tvůrci projevili značnou schopnost pro kreativitu, neboť pod heslem „lidská mysl je nevyzpytatelná“, si její amnézii přizpůsobili svým potřebám. Takže si hrdinka vzpomíná skoro na vše, jen na život s Leem nikoli. Ten se tedy rozhodne, že musí její lásku opět získat. To se, i díky Paiginým rodičům, kteří v nastalé situaci vidí příležitost pro návrat „ztracené“ dcery, nedaří. Paige se cítí zaskočena nároky pro ni cizího muže, dobře je jí v kruhu rodinném a s bývalými spolužačkami. Až po nějakém čase, kdy už to i přes míru vytrvalý Leo vzdal, začíná Paige nacházet opět sama sebe, což se projevuje jejím návratem k sochařině, tedy jakémusi symbolu osobní svobody. K tomuto způsobu života ovšem patří i Leo, ke kterému se tedy o své svobodné vůli vrátí, aniž by si kdy na předcházející společný život vzpomněla.
Je pochopitelné, že na základě, ve kterém nejdramatičtější čin je ten, že Leo nechá Paige, i přes svou neutuchající lásku, svobodu, se toho moc vytvořit nedá. Leo nemusí porazit draka, najít ztracenou archu, uhádnout tři hádanky, nemusí nic, jen zmizet. To si moc divák neužije. Záchranou by mohly být vtipné nebo dramatické vedlejší situace, jenže nejsou. Vše je jakoby napsáno tlustou, rovnou linkou, ze které nic a nikdo nevybočí, ani k nečekanému obveselení, ani k potřebnému dojetí. Paigini rodiče rovněž nevybočují z průměru, až na jednu scénu, kdy se matka (Jessica Lange) snaží dceři vysvětlit, že její rozhodnutí neodejít od nevěrného manžela, bylo vlastně odvážným činem, nic dramatického do děje nepřináší. Dialogy jsou vesměs fádní, uvěřitelné a bez nápadu.
Herecké výkony situaci rovněž nezachraňují, jsou zrovna tak umírněné a nevýrazné jako vše ostatní. To, že na konci nezůstává hořká příchuť ztraceného času, je dáno jen tím, že nic nesklouzlo pod osvědčený průměr.
Divák dostal ke konzumaci celkem dobře uplácaný dort, kterému ovšem ta pověstná třešnička na vršku scházela.
