Myslitel, Polibek nebo Občané z Calais - nejznámější díla Augusta Rodina vystavilo Britské muzeum v Londýně. Kurátoři tvorbu jednoho z nejvýznamnějších sochařů devatenáctého století propojili s antickými sochami, v nichž francouzský umělec nacházel inspiraci.
Mnohem víc než jen torzo. Antické sochy jsou jedna Rodina
Rodin a sochy starověkého Řecka v Britském muzeu (zdroj: ČT24)
Rodinovy sochy připomínají impresionistické obrazy, vytvářel je vlastní metodou, kterou nazýval vrstvení. Snažil se zachytit skryté procesy uvnitř lidské mysli a fascinovalo ho i lidské tělo.
Na sochách lidského těla měl rád jejich pravdivost, protože zobrazovaly přírodu. Zároveň ho přitahoval jejich povrch, který působil pohyblivě, živě. Věřil, že když na ně položí ruku, tak ucítí jejich teplo.
Rodina inspirovala především mramorová výzdoba chrámu Parthenon. Její část přivezl v devatenáctém století z athénské Akropole do Londýna lord Elgin. Britské muzeum proto sochař často navštěvoval, nyní jsou v něm jeho sochy vystaveny po boku jejich o více než dva tisíce let starších předloh.
„Neoplakával poničení těch děl, které mnohdy neměly hlavu nebo končetiny. Dokázal totiž vidět živost sochy, i když z ní zbylo pouhé torzo. To pak dokázal využít ve své práci. Stal se prvním umělcem, jehož těla bez hlav a bez končetin jsou považována za umělecká díla, za jeho umělecký styl,“ doplnila kurátorka Celeste Fargeová.
Na Slovácku jako v Heladě
Starověkou inspiraci ale dokázal Rodin najít i v jiných částech světa, včetně Česka. V roce 1902 přivezl svoje díla do Prahy a po vernisáži odcestoval na Moravu společně s Alfonsem Muchou. „Na Slovácku hýří krása harmonickými barvami jako ve staré Heladě,“ nechal se prý slyšet.
Socha Atheny s Parthenonen (1896) od Augusta Rodina
Rodinova díla byla už během jeho života často vystavována. Nedočkal se ale představení šest metrů vysoké a čtyři metry široké Brány pekel, na níž pracoval téměř čtyři desítky let. I proto se Rodin k některým z postav ze svého sousoší, vycházejícího z Dantovy Božské komedie, vrátil a vytvořil z nich samostatná – a slavná – díla, jako Polibek nebo Myslitel.
Spolu s antickými sochami si je mohou návštěvníci Britského muzea prohlédnout do 29. července.