Praha - Představit klasika české výtvarné kultury Mikoláše Alše (1852 až 2007) zbaveného ideologických nánosů chce výstava v Jízdárně Pražského hradu. Přehlídka patří k těm, na kterých Správa Pražského hradu spolupracuje s Národní galerií v Praze. V jízdárně, kam se Alšovo dílo vrací po třech desetiletích, potrvá do 20. dubna.
Mikoláš Aleš, člověk a umělec s velkým morálním kreditem
Poslední velká výstava Alšova díla na Hradě byla v roce 1979. Na stejném místě se v roce 1952 konala jubilejní výstava ke stému výročí umělcova narození. Alšova výstava uprostřed období normalizace byla demonstrací kulturní kontinuity a proběhla za obrovského zájmu veřejnosti, připomíná kurátor výstavy a ředitel Sbírky kresby a grafiky NG Ondřej Chrobák.
Oslava Alšova jubilea v roce 1952 byla podle něj manifestací normativní kulturní politiky prosazované stalinskou nomenklaturou. Alšův příklad platil za závaznou normu doktríny socialistického realismu. Přijímání Alšova díla zůstává dodnes v mnoha ohledech v zajetí předchozích účelových interpretací, zatížené mnoha významy, které primárně s podstatou umělcovy tvorby nesouvisejí.
Současnou výstavu kurátor připravoval s vědomím všech obtíží a souvislostí, jež provázely přijetí Alšova díla v průběhu 20. století i díky oběma zmíněným výstavám. Expozice se snaží přežitých ideologických nánosů zbavit.
Chrobák připomněl, že Aleš byl ve své době jedním z nejvýraznějších autorů své generace, byl ale respektován také pro své názory, pro své spory s tehdejším establishmentem.
K Alšovi se postupně přihlásili například mladí secesionisté ze spolku Mánes, umělci modernistické Skupiny výtvarných umělců, část Umělecké besedy nebo členové tvůrčí skupiny Máj 57. Alšův odkaz byl různými způsoby znovu aktualizován v době vzniku samostatného Československa, koncem 30. let při sílící nacistické hrozbě, za protektorátu, v letech poválečné rekonstrukce, stejně jako národně konzervativním proudem socialistického realismu.
Pro současné umělce je podle kurátora však Alšovo dílo již jen málo inspirativní. Aleš není ale ani předmětem příliš velkého zájmu sběratelů, na aukcích se dnes objevuje jen málo, většinou přitom jde jen o kresby, jež mají spíše etnografický význam.
Podle Chrobáka je Aleš v povědomí široké veřejnosti jakýmsi symbolem v kolektivní představivosti a v tomto ohledu jej s rezervou srovnává s Josefem Ladou. Lada podle něj někdy i Alšovy výjevy symbolizující třeba vesnickou idylu v představách lidí nahradil. Lada je dnes často předmětem zájmu obchodníků, Chrobák připomněl experiment s brambůrkami, jejichž obal dnes zdobí ladovské obrázky; výrobce zkoušel právě i Alšovy ilustrace, ale mezi kupujícími se „nechytly“.
Chrobák pracuje v Národní galerii sedm let, výstavu o Mikoláši Alši připravoval přes rok. Její konečná podoba je však v mnoha aspektech jiná, než zamýšlel. Kurátor proto galerii opouští, situaci ale nechce komentovat.
