Praha – 21. červen byl v roce 1982 vyhlášen ministrem kultury Francie Jacque Langem za den hudby. Byl pojat jako hudební happening, jehož hlavní scénou jsou městské ulice, náměstí, parky, zahrady a další veřejnosti volně přístupné prostory. Z tohoto důvodu byl pro svátek muzikantů také vybrán první letní den. I Česká republika se k oslavám hudby hlásí, ovšem většinou jen symbolicky. Neohlášená veřejná představení nejsou totiž vítaná a netolerují se ani v den, kdy údajně povolení nejsou třeba.
Na 21. června připravila náročný happeningový projekt Claudie Bossová se svou vídeňskou skupinou Theaterecombinat. V 16.30 se dostavil pohyblivý orchestr osmnácti sirén na devíti automobilech na Václavské náměstí, kde měl být zahájen unikátní městský koncert. Jeho hlavní část pak měla proběhnout od 17.10 do 18 hodin na prázdném Čechově mostě.
Záměrem autorky bylo podle jejích slov „zastavení života ve městě a zaposlouchání se do jeho zvuků“. Proti projektu s názvem Stalinovy slzy zakročila policie a performaci zastavila, žádajíc povolení. „Struktura celého představení byla úplně zničená. To, na čem jsme všichni pracovali, je pryč. Je to všechno načasované, a pokud se nestihne v danou chvíli odjet, tak pak hudba nebude navazovat a vlastně už to neklapne dál,“ zoufale komentovala situaci režisérka Bosseová.
Pohyblivý orchestr vytvořený speciálně pro mezinárodní výstavu Pražské quadriennale své vystoupení bez povolení nemohl uskutečnit. Proti takto striktním nařízením protestovali v rámci oslav hudby i umělci na Kampě. Nelíbí se jim, že mají v centru Prahy jen minimální počet míst, kde mohou bez problémů hrát. Získat povolení je navíc podle nich těžké a zdlouhavé. Policie totiž nerozlišuje žebráky od muzikantů. Problémy mají i cizinci, kteří na povolení nemají nárok vůbec. Minulý týden tak policie překvapila brazilskou taneční skupinu na Václavském náměstí, když jejich vystoupení zrušila.
A tak svátek hudby proběhl v pražských ulicích víceméně potichu, jen policie vyprovokovala hlasitější reakce. Na město hudby, které kdysi i Mozartovi rozumělo, nyní jen tiše přihlížejí obrovská písmena z míst bývalého Stalinova pomníku, která zbyla po projektu Claudie Bossové. Nápis THE TEARS OF STALIN měl evokovat atmosféru plnou slibů a očekávání společnosti po revoluci v roce 1989. Zdá se, že Stalinovo dědictví trvá. Písmena zůstanou na Letné až do neděle, kdy končí Pražské quadriennale.
