Lásku, nevěru, stárnutí a také politiku vepsal William Shakespeare do svých sonetů. V pražském Divadle v Dlouhé teď dostaly svoji divadelní podobu. Třiatřiceti sonetům dala podobu jednoho příběhu režijní dvojice SKUTR.
Snad žádné jiné Shakespearovo dílo nevyvolalo tolik diskusí a otázek. Dosud se neví, kdy básník svých 154 sonetů napsal a pro koho byly určeny. To ale divadelníky netrápí: z třiatřiceti sonetů teď volně přeskládali a v Divadle v Dlouhé rozehráli jeden příběh lásky, která má u Shakespearea nesčetně podob.
„Nedomýšlíme mezi sonety příběh. Necháváme je jako střípky příběhu, který se odehrává, ale rozhodně jsou propojené,“ vysvětlil režisér Martin Kukučka z dvojice SKUTR.
Každý to přece zažil
Jako by byl každý sonet malým dramatem a dialogem, který každý zná. „Když to člověk čte, tak si říká, že to taky vlastně zažil, když se zamiloval,“ dodává druhá polovina SKUTR Lukáš Trpišovský.
Shakespearovy sonety mají v české literatuře dlouhou tradici. Překládali je básníci Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek i znalci Shakespeara, například Jiří Josek a Martin Hilský. Právě jeho překlad si v Dlouhé vybrali.
Pro SKUTR je to už třetí zdánlivě nedivadelní text, do kterého se v krátké době pustili. Po Dopisech Olze zdramatizovali s velkým úspěchem i Erbenovu Kytici, která je v současnosti divácky nejúspěšnější inscenaci první scény.
