Když jste v háji v zemském ráji

Praha – Za Zemský ráj to napohled si Tereza Boučková odnesla v roce 2006 cenu Sazky pro nejlepší nerealizovaný scénář. A dlouho to vypadalo, že scénář – peripetie jeho vzniku popisuje Boučková ve své poslední, deníkové (a skvělé) knize Rok kohouta – nerealizovaný také zůstane. Snímek v režii Ireny Pavláskové se ale premiéry přece jen dočkal - 17. listopadu. Těžko hledat lepší než toto sametové datum pro film s podtitulem „mrazivá komedie o tom, jak se dalo žít v 70. letech a zároveň se nenechat zmrazit“.

Pavel a Havel

Boučková chtěla původně napsat scénář podle své knižní prvotiny Indiánský běh (1991, Cena Jiřího Ortena), ale i když ze záměru sešlo, autobiografické stopy jsou ve filmu stejně jako v knize neindiánsky patrné. Spisovatelka přiznává, že při psaní Zemského ráje čerpala ze své prvotiny, vzpomínek a zkušeností, mlhavě se ale tváří na dohady, která filmová postava je kým ve skutečnosti: „Myslím, že film funguje i bez výkladu doby a poukazování na konkrétní lidi, živé předobrazy. A jestli si chce divák nutně někoho dosadit? Ať dosazuje, ať hádá, ať si je jistý, ať to všechno ví anebo ať se splete…“

A každý, kdo je jen trochu obeznámený s životopisem a knihopisem Terezy Boučkové, dcery spisovatele Pavla Kohouta (na zdůrazňování otcovského genu je právem trochu alergická), hádat dozajista bude. Ani nemusí mít příliš fištróna, aby v postavě Gábiny odkryl Terezu Boučkovou, v Gábinině otci Petru Hánovi Pavla Kohouta a v případě Jana Pavla se nenechal zmást zavádějícím odkazem k Vatikánu a vzpomněl si na jednoho disidenta-dramatika atd.

Život je nespravedlivý… a ty se s ním musíš poprat

Zemský ráj to napohled zachycuje časový úsek zhruba desetiletí od srpnové noci 1968 až po vznik Charty 77. „Každý, kdo prožil dobu po roce 68, tu hlubokou beznaděj, která vypadala, že tu bude navěky, si v tom filmu jistě najde momenty, které budou s jeho životem silně rezonovat,“ domnívá se Boučková, „zoufalství z okupace, šílenou radost, když jsme porazili Rusy při hokeji, vyhazovy z práce, mstu režimu na dětech, ale i manželské a partnerské sbližování, hádky, rozchody…“

Život Marty (Vilma Cibulková) a jejích dvou dospívajících dcer Majdy (filmově neokoukaná Dana Marková) a Gábiny (okoukanější Tereza Voříšková) se po srpnu 1968 čím dál tím víc propojuje s životem Martinina bývalého manžela, herce Petra Hány (Jiří Dvořák). Ať chtějí, nebo nechtějí.

Velké dějiny formují ty malé a důsledky Petrova rozhodování dopadají i na jeho bývalou rodinu. Když po srpnové okupaci začnou ledy opět přituhovat, vyhodí Petra z divadla, Martu uklidí do archivu a Gábina místo na gymnázium nastoupí do továrny na gramodesky (na což ji Petr otcovsky řekne: Život je nespravedlivý a ty se s ním musíš poprat, stejně jako já).

Marta i její dcery se postupně zapojují do Petrova undergroundového světa, účastní se bytových schůzí a zvykají si na policejní špehování. Marta se seznámí s Janem Pavlem (Ondřej Vetchý), „bublajícím hrncem rozpáleným mužskou touhou“, který „nechce žít ve lži“, a proto Martě představí i svou ženu. Martin milostný život má vůbec ve filmu nemalý prostor – divák se kromě Jana seznámí ještě s Mirkem (Miroslav Etzler s knírkem, za který by se nemusel stydět žádný kartáč) a kameramanem Tomášem (Jan Zadražil). Gábina i Majda berou střídání „tatínků“ překvapivě poměrně s klidem, dokonce se nebrání splnit Janovi jedno tajné přání…

Černí a bílí

V souladu s žánrem „mrazivá komedie“ zachycuje film dramatické události často s humorem a ironií, včetně zobrazení postav. „Snažila jsem se o určitou vyváženost, protože lidé, kteří se postavili na odpor proti režimu, se většinou idealizují. Jsou to takové bílé figury, zatímco estébáci nebo fízlové ty špatné. Snažila jsem se, aby mí hrdinové byli z masa a kostí, aby měli své velké chvíle, ale i slabé a trapné momenty, protože nikdo není profesionální světec,“ vysvětluje Boučková.

Zemský ráj to napohled podle ní připomíná, jaké drobné i velké nespravedlnosti se za komunistického režimu děly a jak málo stačilo, aby se obyčejný člověk zamotal do dějin a stal se jejich hrdinou. „Jsem ráda, že právě k výročí pádu totality vznikl tenhle lidský, osobní film,“ dodává.

Zemský ráj to napohledv kinech: od 19. 11.; režie: Irena Pavlásková; námět a scénář: Tereza Boučková; kamera: Diviš Marek; hrají: Vilma Cibulková (Marta), Tereza Voříšková (Gábina), Dana Marková (Majda), Miroslav Etzler (Mirek), Ondřej Vetchý (Jan Pavel), Jiří Dvořák (Petr Hána), Jan Zadražil (Tomáš), Barbora Seidlová (Lenka), Jan Hartl (režisér Kováč); film o filmu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 2 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 12 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 23 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...