Zlín - Chuligánský vlk a mazaný zajíc, kdo by neznal dvojici ze slavného sovětského seriálu Nu, pogodi!, který byl velmi populární i v Československu. Syn režiséra Vjačeslava Kotěnočkina Alexej byl tento týden hostem Zlín Film Festu, přehlídky snímků pro děti a mládež. I když je sám režisérem a animátorem, ptali se ho stejně všichni především na Jen počkej, zajíci!
Příběhy smolařského vlka, který se zas a znova nechá přechytračit malým zajícem, vytvořili výtvarník Svetozar Rusakov a režisér Vjačeslav Kotěnočkin v letech 1969 až 1986. Po rozpadu Sovětského svazu vznikly ještě další dva díly, které natočil režisérův syn Alexej Kotěnočkin. Před osmi lety je osobně představil na zlínském filmovém festivalu. Je také autorem komiksu, jehož hrdiny jsou potomci seriálových postaviček.
Jen počkej, zajíci! bývá srovnáván s jinými slavnými animovanými nepřáteli - Tomem a Jerrym. Alexej ale připomíná, že jeho otec se americkým seriálem inspirovat nemohl. Přestože poslední díl kocouromyšího souboje natočili Američané v roce 1967, tedy před tím, než začalo nepřátelství vlka se zajícem. „V Sovětském svazu vůbec Toma a Jerryho nepromítali, nebyla možnost se na ně podívat. Vím úplně přesně, kdy je otec viděl poprvé - v roce 1987, když jsem si koupil své první video a přehrál mu je na kazetách,“ ujišťuje Alexej.
Kromě poučení, že dovolovat si na slabšího se nevyplácí, mohly mít oba seriály společné částečně i hrdiny. „Nejprve se vycházelo z toho, že seriál bude o lišce a myši,“ prozradil Alexej. Nakonec ale tvůrci vybrali více „ruská“ zvířátka. Vysvětlení, kde se vzaly jejich předobrazy, se ale liší. Rozdílně je vnímali i Rusakov s Kotěnočkinem. „Rusakov vždycky viděl vlka jako zlého chuligána, otec si představoval milovníka Beatles, trošku páskovitého, ale okouzlujícího,“ popsal Alexej.
Vlka si režisér navíc spojoval s ruským písničkářem Vladimirem Vysockým. Ten měl původně zápornou postavu i namluvit, ale nakonec se podařilo prosadit jen v prvním díle Vysockého hlas v úryvku písně. Po úspěchu prvního dílu, který byl vysílán samostatně, se rozhodlo o pokračování. V něm se podoba vlka trochu pozměnila. „Otec hledal předobraz a našel ho ve výrostkovi, který bydlel u nás ve dvoře, když ho jednoho dne uviděl, jak stojí opřený o zeď a kouří,“ tvrdí Alexej.
Rusakov vyprávěl, že k charakteru vlka ho inspiroval voják, který ho za války, v roce 1941 v Novosibirsku, předběhl ve frontě na lístky do kina. „Byl to takový obyčejný chuligán, na kterého si v klidu troufnete. A vlk v našich příbězích byl totéž. Byl směšný, nikdy mu nevyšla ani jedna nástraha na zajíce. Ale možná proto byl tak sympatický. Zajíc byl spíš takový čestný pionýr, kterému jsem nikdy moc nefandil,“ přiznal.
K vlkovi neodmyslitelně patřilo coby chuligánský znak retko v koutku tlamy. Současní mladí diváci jej ale znají už jako nekuřáka. I když je vlk jasně zápornou postavou, podle odpůrců tabáku by mohl jít přesto svým zlozvykem dětem špatným příkladem. Cigareta mu neprochází v reprízách ani v domovském Rusku ani v Evropské unii. V nových dílech dokonce vlk už jen žvýká.
Rozhodně si nezapálí v ledním muzikálu Jen počkej, zajíci!, který především přijel Alexej Kotěnočkin do Česka podpořit. S krasobruslařem Tomášem Vernerem coby hlavní hvězdou vyjede na česká kluziště 20. září.
