Praha - Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se v Česku otevřel svobodný prostor pro různé kulturní aktivity. Jedním z průvodních znaků doby byl i překotný vznik nových hudebních klubů. Jen v Praze jich byly desítky; například Bunkr, Rock Café, Radost FX či Újezd se staly součástí atmosféry hlavního města. Výsadní postavení na pražské klubové scéně má i klub Roxy, který poprvé otevřel 13. června 1992.
Zatímco euforická atmosféra 90. let odezněla a některé kluby úplně zmizely ze scény, Roxy navzdory řadě problémů stále žije. Rozlehlé a zdevastované sklepení v Dlouhé ulici získala Linhartova nadace jako náhradu za prostory pod někdejším Stalinovým pomníkem, kde těsně po sametové revoluci pořádala kulturní akce.
V prostorách domu byly původně ateliéry FAMU, kino, restaurace a taneční sál, v němž se kdysi konaly slavné pražské bály. Nadace v čele s architektem Janem Mayerem zde chtěla budovat multifunkční kulturní centrum, které mělo podpořit českou nezávislou produkci.
Experimentální prostor pro divadlo i film
Po odčerpání vody ze zatopených prostor podzemního sálu a po alespoň nejnutnějších stavebních úpravách klub zahájil provoz koncertem hardcorové legendy Fugazi, na který dorazilo přes tisíc lidí. O několik týdnů později vystupovali v Roxy například i Plastic People. Ohlas byl velký a klub začal získávat mezi mladými lidmi dobré jméno.
Promítaly se zde filmy, vystupovala nezávislá divadla, pořádaly výstavy mladých umělců, prim ale hrála od začátku hudební produkce. Dramaturgie začínala s tvrdými rockovými a punkovými kapelami, postupně se však začala orientovat převážně na taneční hudbu.
Zdejší taneční party byly legendární a věhlas Roxy se projevil zvýšeným zájmem turistů, což s sebou neslo i vyšší ceny. V roce 1998 se klub rozšířil o galerii NoD v prvním patře a experimentální prostor pro divadelní, filmové či audiovizuální produkce.
Velká voda, hluk, stavební úřad
V roce 2002 se Prahou přehnala zničující povodeň, která se nevyhnula ani Roxy. Voda zaplavila prostory do výše šesti metrů a zatopila celou podzemní část s hlavním sálem a barem. Během rychlé rekonstrukce tak alespoň fungovaly horní prostory, kde ale nebylo možné pořádat koncerty.
Provozovatelé Roxy však měli i jiné problémy, zejména noční hudební party totiž byly příčinou mnoha stížností okolních obyvatel. Vedení klubu se snažilo situaci zklidnit, provedlo důkladné odhlučnění hudebních prostor a návštěvníci dokonce nemohli vycházet ven na ulici a zpět. Stížnosti však neutichly a klub byl nucen svůj program v pozdních večerních hodinách částečně omezit.
Loni v lednu dokonce po kontrole ze strany stavebního úřadů, hasičů a hygieniků rozhodl stavební úřad Prahy 1 o ukončení provozu klubu. Již po necelém měsíci však byly nedostatky odstraněny a Roxy mohlo znovu otevřít.
Linhartova nadace byla založena v roce 1987 a v roce 1990 byla zaregistrovaná ministerstvem vnitra. Během své existence podporovala a organizovala celou řadu kulturních akcí a projektů z oblasti alternativní kultury. Nejznámějšími byly prostory pod Stalinovým pomníkem a právě experimentální prostor Roxy. Nadace má ve znaku okřídleného slona, který má symbolizovat slogan „Je snazší naučit slona létat, než provozovat nadaci v Čechách“.
