Městečko Avetrana v jihovýchodní Itálii se sotva sedmi tisíci obyvateli se v jednadvacátém století dostalo do širšího povědomí dvakrát. Nejprve když v něm došlo k vraždě patnáctileté Sarah, a poté když podle kriminálního případu vznikla minisérie, jejíž odvysílání nedávno zastavil soud.
Italský seriál o vraždě skončil u soudu. Chceme zapomenout, stěžoval si starosta
Seriál s názvem To není Hollywood je od středy dostupný na streamovací platformě Disney+. Ale jen díky tomu, že tvůrci se rozhodli změnit název. Ten původní zněl: Avetrana – to není Hollywood a právě první část odkazující k názvu skutečného města se ukázala jako problematická.
Avetrana není jen vražda, upozorňuje starosta
Avetranský starosta Antonio Iazzi podnikl proti uvedení seriálu právní kroky s odůvodněním, že název dělá obci špatné jméno. Avetrana je už prý otrávená ze spojování s vraždou, která se tu v roce 2010 odehrála.
Vedení obce se obává, aby název navíc přímo v názvu nebudil představu, že městečko se středověkou historií ve skutečnosti obývá komunita vyznačující se zločinem, zaostalostí a omertou, tedy mafiánským kodexem mlčet před policií a úřady o aktivitách zločinecké organizace.
Soud stížnosti avetranské samosprávy předběžně vyhověl a premiéru plánovanou na 25. října zrušil. „Věříme, že jsme alespoň prozatím zachovali obraz obce, kterou zastupuji, přičemž budeme na všech kompetentních místech, kde to bude nutné, pokračovat v ochraně práv spoluobčanů. Zajistíme, aby jméno Avetrana bylo odstraněno z každé formy propagace na seriál, protože Avetrana nemůže a nesmí být ztotožňována pouze s hrůznou zprávou,“ prohlásil starosta.
Společnost Disney a italská produkční společnost Groenlandia uvedly, že rozhodnutí napadnou. Nicméně zatím starostově žádosti vyhověly, aby se minisérie mohla odvysílat, a z názvu jméno obce Avetrana vypustily. Soudní dořešení případu se tím neruší, naplánováno je na 5. listopadu.
Ohrožení svobody projevu, namítají filmaři
Předběžné rozhodnutí soudu se setkalo s kritikou od organizací činných v italské kinematografii. Tamní asociace producentů (APA) a také sdružení zastupující filmový a audiovizuální průmysl (ANICA) v něm vidí nebezpečný precedens narušující uměleckou svobodu.
„Preventivní zablokování dosud neuvedeného seriálu se jeví jako závažné porušení zásady svobody projevu jasně chráněné i na ústavní úrovni,“ obává se prezidentka asociace APA Chiara Sbarigiaová.
Rovněž producent seriálu Matteo Rovere podotkl, že italská ústava zaručuje autorům svobodu vyjadřovat se o realitě, mimo jiné s cílem vyprovokovat k zamyšlení a analýze.
Režisér Pippo Mezzapesa pro italskou veřejnoprávní stanici Rai vysvětlil, že tvůrci vycházeli ze základních faktů shledaných soudem, nechtěl se prý rozhodně pouštět do nových spekulací. „Nejsme soudci, nejsme právníci, i když jsem vystudoval práva, a nejsme ani investigativní novináři. Zajímalo mě vyprávět příběh o tom, co bylo zjištěno,“ uvedl.
Efekt Streisandové
Starosta Avetrany by byl ale radši, aby se točilo o jiných zjištěních. Připomíná, že obec se pyšní oficiálním označením „město umění“. „K tomu je třeba připočíst vstřícnost, pohostinnost, velkorysost a další zvláštnosti, kterými se město samo vždy vyznačovalo,“ vyzdvihuje, proč Avetranu navštívit z jiných důvodu, než je tragická historie.
Otázkou je, jestli soudní pří nedosáhne paradoxně takzvaného efektu Barbry Streisandové. Jev pojmenovaný po sobě si herečka vysloužila, když se v roce 2003 pokusila pomocí právníků dosáhnout toho, aby z veřejně přístupné databáze dokumentující erozi kalifornského pobřeží byl smazán letecký snímek jejího domu. Zatímco do té doby nikoho příliš nezajímal, žaloba fotografii zpropagovala natolik, že si ji vyhledaly statisíce lidí. O Avetraně nyní také píše spousta médií.
Zpráva o smrti dcery v přímém přenosu
Obec se snaží od minulosti distancovat nejen kvůli dopadu děsivého činu na tamní komunitu, ale i kvůli mediálnímu šílenství, které případ provázelo a zasahovalo do života Avetranů. Právě v té době kdosi na zeď jednoho avetranského domu napsal: Tohle není Hollywood. Nápis, který dal nyní název i minisérii.
Patnáctiletá Sarah Scazziová byla uškrcena 26. srpna 2010, její tělo se ale našlo ve studni až za více než měsíc. Mezitím všichni hledali pohřešovanou dívku, která byla naposledy spatřena, když šla navštívit svou sestřenici do domu vzdáleného jen pár set metrů.
K velmi dramatickému okamžiku, ještě vygradovaného mediálním hyenismem, došlo 6. října. Sářina matka byla tehdy hostem televizního pořadu, když přišla zpráva, že dívka je mrtvá a údajný pachatel se přiznal. Moderátorka matce o zjištění, že vrahem je její švagr a Sarah nežije, řekla v přímém přenosu.
Zdá se až neuvěřitelně nešťastnou souhrou okolností, že pořad se točil na dálku, matka v tu dobu seděla ve švagrově domě – netušíc, že on je zatím vyslýchán policií jako podezřelý. „Snažili se velmi tragickou záležitost zvládnout co nejcitlivějším způsobem,“ zastalo se tvůrců pořadu vedení televizní stanice.
Doživotí pro vražedkyně
V roce 2017 nejvyšší kasační soud potvrdil doživotní tresty pro Cosimu Serranovou a její dceru Sabrinu Misseriovou, tedy tetu a sestřenici zavražděné dívky. Rozsudek uváděl, že si nezaslouží jiný trest kvůli způsobu, jakým zločin spáchaly. Ženám přitížila i chladnokrevnost, s níž „pomocí médií“ odváděly vyšetřování na falešné stopy. Motiv jejich činu? Podle obžaloby nejspíš žárlivost.
Soud rovněž potvrdil osmiletý trest pro manžela Serranové Michelea Misseriho za ukrývání těla.
Poté, co Sarah zmizela, Misserovi mnohokrát v televizi vyzývali k jejímu nalezení, a Michele dokonce plakal, když oznamoval, že „našel“ na poli dívčin mobilní telefon. Když ho vyšetřovatelé o několik dní později zahnali do kouta, přiznal, že Sarah zabil ve své garáži poté, co ji sexuálně napadl, o několik dní později ale přiznání odvolal a obvinil z vraždy svou dceru. Popis událostí následně ještě několikrát změnil.
Michele byl propuštěn letos v únoru díky dobrému chování – vrátil se do Avetrany a stále tvrdí, že to on je vrahem, zatímco jeho příbuzné zůstávají za mřížemi nespravedlivě.