Hra Luboše Baláka Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská se po své světové premiéře v Divadle v Řeznické začátkem března 2014 jako hostující inscenace objevila v Divadle Na zábradlí. Nutno konstatovat, že jí toto společenství sluší. Balákova groteska o absurdním setkání sportovkyně, která si zachovala svou tvář, a právě zvoleného prezidenta, jenž svou tvář rychle ztrácí, do kontextu divadla, jehož slavné inscenace se rekrutovaly z absurdního divadla spojeného s tzv. českou groteskou, sedí jako máloco.
Balák svou poslední hrou zdařile pokračuje ve své tvorbě, která otevřeně navazuje na to nejlepší, co do českého divadla vnesla vlna černé grotesky, jejímiž čelnými představiteli byli v 60. letech především Václav Havel právě v Divadle Na zábradlí či Ladislav Smoček v Činoherním klubu. Tato dramatická vlna ve svých stěžejních dílech, na základě absurdní situace, odrážela společenskou realitu. Postavy v antagonistických postojích vnášely do hry dramatické rozpory mezi idejemi a realitou, vznešenými myšlenkami a jejich uplatňováním, mezi ideály a jejich vykonavateli, to vše v navýsost směšném rouše, protože nahlíženo z nadhledu a poučenosti přetavené v grotesknost, při které mrazí.
A přesně v těchto intencích Balák svou komedii drží. Na základě snového dialogu postav, které by se v realitě takto nikdy nemohly střetnout, se hraje o relativitě svobody a determinaci „svobodného“ rozhodování, o svědomí a jeho absenci, o pravdách, které nikdo nechce slyšet, natož hlásat. Přitom absurdní dialog s hlubokým podtextem vedou dva klauni v navýsost groteskní stylizaci.
Absurdní groteska jako divadelní žánr vždy kladla velkou náročnost na herecký projev, aby směšnost nebyla pouhým šklebem a grotesknost nebyla obsažena jen v kopání do zadku. Tomáš Matonoha jako Husák, který byl právě zvolen prezidentem Československa, a Tomáš Měcháček coby Věra Čáslavská, sportovkyně s morálním vědomím, i přes poměrně směšně karikující masky si přesnou míru stylizace našli a chválabohu udrželi po celou dobu představení.
Matonoha, známý vyznavač drsné komiky, udržel svůj projev na uzdě, a i když jakoby tlustým štětcem, přesto výstižně, soustředěně a se smyslem pro jemnější odstíny vykresluje jednu z nejrozporuplnějších postav našich novodobých dějin. Je zároveň směšný i politováníhodný, inteligentní i hloupý, místy dojemný i vzbuzující strach, směšný až k pláči, především však i ve své grotesknosti uvěřitelný.
Oproti tomu Tomáš Měcháček podává Věru Čáslavskou v jemnější stylizaci, ale překrásně důsledně. Dialog provázejí naučená gesta sportovkyně, kdy přidat jen o trochu více, už by se jednalo spíše o karikaturu. Ovšem jemná Měcháčkova práce do této kategorie nikdy nesklouzne, přestože textově o něco méně propracovaná postava by scénicky k přehánění mohla lákat. Jeho Čáslavská si přes vnější směšnost udržuje důstojnost, přes morální aspekt postavy sympatie, neboť nekáže, ale také nepodvádí. U takového hercova projevu se již dá hovořit o účinnosti jemné až civilní komiky.
Tento druh inscenace s hereckými výkony stojí a padá. Luboš Balák jako režisér našel přesnou míru stylizace a dokázal v ní herce etablovat. Doufejme tedy, že navýsost hraví klauni si potřebnou kázeň udrží i v příštích reprízách (dubnové připadají na 9. a 27. 4.), kdy již budou ve svých rolích usazeni. Touha po smíchu publika bývá někdy hodně urputná, většinou však hloupě zrádná a to by si Balákova inteligentní groteska nezasloužila.
LUBOŠ BALÁK - narozený 22. 6. 1970. Je jedním z nejplodnějších autorů mladé generace. Většina jeho divadelních her byla inscenována v různých brněnských divadlech, především HaDivadle, v Divadle v 7 a půl a ve studiu Marta, a v ostravském Divadle Petra Bezruče. Některé z jeho her byly oceněny v divadelních soutěžích. Hra Smrt Huberta Perny získala 3. místo v soutěži Nadace Alfréda Radoka za rok 1994. Hra Fanouš a prostitutka byla v roce 1995 oceněna na divadelním festivalu mladých dramatiků v Townsville (Austrálie). Luboš Balák je rovněž autorem seriálu divadelních grotesek a parodií Komediograf, který je již více než deset let úspěšně uváděn po celé České republice.
