Hranaři - srandovní pseudothriller z pseudosvěta české galerky

Tak nám zastřelili Frantu Mrázka, paní Müllerová. Odkráglovali nám „kmotra“ a za to teď dostane někdo pořádně do držky. A rovnou pošlete pod drn i developera a „kágébáka“ Slámu, protože kdo chce být sólista, musí z kola drsně ven! Každý tady totiž někomu za něco platí a všichni musíme hrát stejně křivou hru, protože jsme monitorovaní, máme chycené mobily, upatlanou minulost, cinknuté harddisky a štěnice, kam se podíváš. A co na sebe nevykecáme sami, bonznou VIP hostesky z agentury Hložová-Slámová, které si občas někdo pustí k tělu, a z toho pak mediální agentura dr. Holého zpracuje „shit“, který spláchne každého, kdo ve společných lejnech nesplývá s proudem. Pět nedotknutelných špinavců tomu vlídně přihlíží a dbá, aby nikdo nevybočil z řady – a bývalý agent Bishop z National Security Agency k tomu hraje pod Pražským hradem na ságo. No nekupte takovou nálož současného „póvlu“, a navíc s šancí, že se v něm někdo najde. Řeknu vám to na rovinu: Já to nekoupil - já bych do toho nešel!

Nějakou dobu trvalo, než laskavé a v zásadě úsměvné „pelíškovské“ opusy o tom, jací jsme byli, vystřídala i výmluvná alternativa věcně studeného a bezmocného pohledu na Pouta, s nimiž jsme byli zvyklí žít. A možná ještě o něco delší doba byla zapotřebí k tomu, aby se filmoví tvůrci přestali uchylovat do relativního bezpečí obecně zhodnocené a uzavřené doby minulé a vstoupili na riskantní a nevypočitatelnou dynamikou obdařenou půdu kontroverzní současnosti. A uvidíme, jak dlouho bude trvat, nežli při zachycování její dramatické rozpornosti sáhnou i po jiném leitmotivu, než je politicko-podnikatelský korupční balíček, nabízející nekalý byznys, všudypřítomnou korupci, propojení politiky a kšeftu a novodobé veksláky ve sněmovně.

Sedláčkova Rodina je základ státu nám o tom nedávno referovala s oslovujícím satirickým nadhledem – debutující režisér Tomáš Zelenka (nepochybně veden těmi nejlepšími úmysly, jimiž ovšem někdy bývá dlážděna cesta do pekel) nám o tom chtěl v Hranařích řící úplně, ale opravdu úplně všechno. Takže to vcelku logicky dopadlo, jako když pejsek a kočička vařili svůj nechutně přeplácaný a laxativní dort.

Dobrý úmysl sám o sobě nestačí!

Alespoň ne tam, kde selhává týmová profesionalita a základní cit pro řemeslo. Ještě dříve než padla první klapka, vykostil Hranaře jejich vlastní scénář. Ani mnohem zkušenější režisér by z děje řídkého jako punčochy barové tanečnice, naivní zápletky, blábolivých dialogů (vyvolávajících nechtěný smích), nepřehledné změti neukotvených postav (které sebou vláčejí popisky, kdo vlastně jsou) a křečovitého happy endu pro ty, kdo si ho zas až tak moc nezaslouží, nevydoloval o mnoho více.

Nevím, z čeho pramenila zarputilá snaha právě tento text realizovat, navzdory jeho očividné banálnosti a vyprázděnosti, do jisté míry pramenící z faktu, že scénář k celovečeráku má přece jen jiné parametry nežli texty k songům nebo scénáře reklamních spotů, kde se Oto Klempíř a Jiří Hubáček pohybují nepochybně jistěji. Možná jim sebevědomí zvedl jejich scénář k Czech Made Manovi, jenomže zapomněli, že tam děj táhla i tmelila silná (autentickými konzultacemi posilovaná) ústřední figura, kterou v Hranařích nenajdete ani náhodou.

Každý tu šmíruje každého (podobně jako v Nepříteli státu, který má na rozdíl od nich ale konzistentní příběh), každý na každého shání kompromitující materiál, každý je na někoho napojen, každý na každého něco ví, každý může být v příštím kole odepsán a…

… každého zajímají jen prachy

To jest kolik, komu, za co a s jakou provizí. A tak, navzdory až rozmařilému hereckému obsazení, jsou si všechny postavy tohoto slepence tak nějak podobné. Neboť jsou stejně schematické a všechny jsou produktem jednoho velkého klišé, perlícího v toporných a prvoplánovitých replikách typu: „Co řekneme na partajích – nebude na kampaně“ (lobbistická) či „Vyhoví, nebo na něj vytáhneme tohle – a když ne…“ (gangsterská), případně „Koupil jsem klukovi na Floridě barák“ (podnikatelská) nebo v kritických reflexích nejčastěji citovaný výpotek „Žijeme si na vysoké noze, ale za cenu sajrajtu“ (ze života vyvolených).

Ve spojení s hypertroficky dramatickou hudbou Zdenka Merty, zběsilým střihem a naivním režijním aranžmá živých obrazů typu „schůzka lobbistů v parlamentu“ je to kakofonie marnosti, v níž se tápavě plouží herci, které nikdo nevede, neboť (viz scénář) vlastně není jasné kudy a kam.

Co je pak platné, že si do tohoto spektáklu přiletěl z L. A. zahrát Jan Tříska (který je tajuplnou, neukecanou postavou, jíž nikdo alespoň nenutí pronášet kraviny). Celkový zmar nevytrhne ani dámský tandem Vilma Cibulková a Kateřina Brožová, jenž má díky prvně jmenované alespoň náběh nevypadat jako duo ze sitcomu, Saša Rašilov, který spí s bouchačkou pod polštářem, charismatický Miroslav Etzler, házející vidle do soukolí, které ho musí semlít, či skotačivý záporák extrémně přehrávajícího Jiřího Langmajera, který se možná rozumně rozhodl, že si z toho všeho bude dělat legraci.

Nikdo nebude škodnej

Hranaři nabízejí simplikovanou, barvotiskovou momentku z několika chaotických dnů jejich, ale nikoli nutně i našeho života. O několik koňských délek se míjejí s anoncovaným žánrem i realitou a bude zajímavé, zda to tak bude i s nabuzeným filmovým divákem, dlouhodobě masírovaným vitálním marketingem, slibujícím to, co nemohou nabídnout. 

Je symptomatické, že v závěru rozvědčík NSA Bishop z Fort Meade v Marylandu (jenž za dobré služby zřejmě dostal Prahu jako trafiku) docela laskavě tvrdí do jedné z kamer, které má pod kontrolou, že stejně je všechno jen iluze a pravdu se nikdy nedozvíme. Po nebeském happy endu s Kateřinou Brožovou, vznášející se nad oblaky (zřejmě v kursu na Kajmanské ostrovy), je to další, ale díky bohu i poslední díra do hlavy pro ty, kteří vydrželi do konce.

Z projekce jsem odcházel s pocitem nezasaženého diváka, jehož handicap spočívá v tom, že neví, jaké je to spát s bouchačkou pod hlavou. Ale také s nejistým pocitem, zda jsem ono viděné v kinosále vskutku prožil, nebo se právě probudil ze zlého snu, a také nezodpovězenou otázkou, jestli se jednalo o karikaturu nebo parodii, a tichým souhlasem s větou, kterou si mumlají všichni dobří záporáci Tomáše Zelenky (jako kdyby chtěli, aby dolehla i k němu), totiž že tenhle exces se už nesmí opakovat!

HRANAŘI. ČR 2011, 96 min., od 15 let, 2D. Režie: Tomáš Zelenka. Scénář: Oto Klempíř, Jiří Hubáček. Kamera: Karel Fairaisl. Hudba: Zdeněk Merta. Hrají: Saša Rašilov (Hlož), Kateřina Brožová (Hložová), Miroslav Etzler (Sláma), Vilma Cibulková (Slámová), Jan Tříska (Bishop), Jiří Langmajer (Lulu), Martin Dejdar (Verbíř), Jiří KOrn (Holý). V kinech od 1. prosince 2011.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
před 4 hhodinami

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
před 20 hhodinami

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
před 21 hhodinami

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026
Načítání...