Japonský Godzilla patří k nejslavnějším filmovým příšerám. Obrovský ještěr probuzený jadernými testy vzal v polovině padesátých let útokem Tokio i filmová plátna. A stále se na ně vrací. Úspěch tohoto fenoménu zkoumá kniha Král monster! filmového historika Dana Krátkého.
První snímek Godzilla z roku 1954 byl odpovědí japonského studia Toho na americké filmy o monstrech. „Třeba v padesátém druhém roce znovu vstoupil do kin King Kong z roku 1933 a naprosto zbořil veškeré rekordy v tržbách,“ připomíná historik filmu a autor knihy Dan Krátký.
Současně Godzilla metaforicky odrážel japonskou zkušenost s jadernými zbraněmi. V době natáčení filmu uteklo jen pár let od svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, které destruovaly nejen tato dvě města, ale také silně zasáhly japonskou společnost.
Metafora jaderné hrozby
„V moderní čínské a japonské kultuře existuje obrovské množství úžasných fantastických textů a filmů,“ podotkla k inspiraci filmu Godzilla Geraldine Fissová z katedry východoasijských jazyků a kultur na Univerzitě Jižní Kalifornie. „Fantastika je prostředkem k získání psychologického vhledu do toho, co si lidé mysleli a co očekávali v určitých klíčových okamžicích dějin. A co je nejdůležitější, tento žánr je často reakcí na kulturní krize, problémy modernity a na paradoxy rychlého pokroku,“ dodala.
Godzilla se zrodil v pochmurné době plné obav z jaderné války, kdy Spojené státy provedly na pacifickém atolu Bikini zkoušku vůbec nejsilnější americké vodíkové bomby s kódovým označením Castle Bravo. Velmi silný účinek pumy – asi tisíckrát silnější než atomová bomba shozená na Hirošimu v srpnu 1945 – vedl spolu s dalšími faktory k nejhoršímu radioaktivnímu zamoření, které USA způsobily.
Radioaktivní spad i ionizující záření zasáhlo mimo jiné stovky obyvatel až 450 kilometrů vzdálených atolů – a také posádku japonské rybářské lodi Šťastný drak. Dvacítka japonských rybářů byla prvními civilisty vystavenými radiaci ze zbraní v době míru, a tato skutečnost připomněla Japonsku, že ničivá hrozba se netýká jen světových válek, ale zůstává všudypřítomná.
V prvním filmovém příběhu taková zkouška Godzillu probudila a strašlivý tvor podobný dinosaurům se vydal zničit Tokio. Od té doby pobořil domy v New Yorku, Hongkongu, Sydney či Paříži.
Vliv Bonda i wrestlingu
Z ničitele přinášejícího naprostou zkázu se ale v dalších filmech postupně stával hrdina, který lidstvu pomáhal bojovat s jinými příšerami. A sám získával na lidskosti.
„Tam, kde byl dřív horor nebo melodrama, tam se třeba ve třetím filmu dostala salarymanská komedie, což je populární žánr komedií o pracujících mužích. Jeden z těch dílů je dokonce otevřená variace na bondovky,“ upřesnil Krátký. „Ta série pořád nacházela to, co rezonuje s japonskou společností, co je velmi populární, a zapouštěla to do sebe,“ dodal.
Vliv měla podle historika například popularita wrestlingu v Japonsku na přelomu padesátých a šedesátých let. Ve snímku King Kong vs. Godzilla tak spolu tito dva obři bojují opravdu jako v ringu. A když se Japonsku dařilo na olympiádě ve volejbale, monstra hrála volejbal.
Král monster v Hollywoodu
V polovině devadesátých let se japonští tvůrci filmů o Godzille dušovali, že monstrum nechají na stříbrném plátně zemřít. „Chtěli jsme skončit, dokud je Godzilla ještě hvězdou,“ nechal se slyšet šéfproducent Šogo Tomijama ze společnosti Toho. Dodal, že po více než dvou dekádách už nezbývají žádné nové nápady.
Pár se jich ovšem našlo. Z japonských kin se fenomén jménem Godzilla dostal do světa. Podobně, jako si Japonci z Hollywoodu půjčili King Konga, si pak Američané od nich půjčili zase Godzillu. Už dva roky po premiéře vznikla verze s názvem Godzilla, král monster, sestříhaná z původního snímku a nově natočených záběrů s dějem vázaným na Ameriku – to aby byl příběh poutavější pro americké publikum.
Z hollywoodských zpracování přitáhl pozornost zejména první celovečerní film z roku 1998, do něhož se pustil režisér Roland Emmerich. Předchozím sci-fi Den nezávislosti, oceněným Oscarem za vizuální efekty, vzbudil tento filmař velká očekávání, že dovede dělat katastrofické příběhy. Po premiéře ale Godzilla neušla trikovému srovnání s dinosaury z Jurského parku. A třeba list The New York Times psal: „Jak daleko ještě musí zajít ohlupování v podobných filmech, než publikum přestane kupovat vstupenky?“
První Oscar pro Godzillu
O čtvrtstoletí později si je lidé stále kupují, a že letité monstrum umí stále přesvědčivě zařvat, ukázal loňský úspěch hororového snímku Godzilla Minus One. Odehrává se těsně po druhé světové válce a vrací se tak ke kořenům živeným traumaty z války.
K celosvětovému výdělku přes 114 milionů dolarů nepotřeboval tento snímek hollywoodský rozpočet, vyrobily ho japonské Toho Studios a také samy distribuovaly. Komerční sukces podle filmových kritiků lze číst i jako změnu vkusu diváků, který nediktují už jen velká studia, ale který se rozmělňuje vlivem pestřejšího obsahu nabízeného streamovacími službami.
Godzilla je bezesporu popkulturním fenoménem. Svou inspiraci Godzillou přiznávají tvůrci jako Steven Spielberg nebo Guillermo del Toro. „Když se dívám na film o monstru, tak to monstrum chci vidět. A Godzilla byl jedním z těch filmů, ve kterých toho fanoušek monster dostal hodně,“ vysvětlil del Toro svůj zájem v rozhovoru pro distribuční společnost Criterion.
Přesvědčivá monstra mohl vidět i ve zmíněném filmu Godzilla Minus One – rozhodně podle hlasujících v cenách Oscar za vizuální efekty. Prestižní sošku dostal tento snímek jako vůbec první s Godzillou.
A možná ne poslední, přestože filmů a seriálů o tomto monstru vzniklo už na čtyři desítky. „Godzilla je stále relevantní a i po sedmdesáti letech je možné ho plnit současnými významy, aby neustále zvládl existovat v kultuře – ať už japonské, americké, nebo naší,“ nepochybuje Dan Krátký. Jeho kniha Král monster! analyzuje filmy natočené do poloviny šedesátých let.
