Když miliony lidí na celém světě naslouchají slovům jednoho muže, může vzniknout pochybnost, zda je opravdu vyslovil ten, komu jsou připisována. Možná je tohle pochybování tak trochu v povaze těch, jejichž hlas nedolehne dál, než k jejich vlastním uším a možná jen podvědomě chceme, aby geniální bard měl nezpochybnitelné, nadpozemské parametry superkreativního, vzdělaného a zcestovalého intelektuála, jenž v 16. století musel nutně pocházet ze šlechtických kruhů, neboť z plebejských úst, která učila mluvit vesnická základka, přece nemohla vycházet slova, před kterými se skláněly korunované hlavy.
Když miliony lidí na celém světě naslouchají slovům Williama Shakespeara, chtějí mít (alespoň někteří) jistotu, že to není hlas falešný nebo zcizený, chtějí mít jistotu, že staví na piedestal toho pravého. Možná, že všechno ale bylo opravdu jinak, říká Roland Emmerich. Možné je, zdá se, úplně všechno, když zrovna tenhle režisér zásadně změnil gard a natočil elegantní a výmluvné alžbětinské kostýmní drama, které mě dostalo (nejspíš proto, že jsem od něj něco takového fakt nečekal)!
Ať již tímto opusem nepokrytě straní spekulativním konspiračním teoriím, hrubě dehonestuje příběh nedotknutelné ikony anglické kulturní historie, uštědřuje citlivou podpásovku úctyhodným akademikům a zadupává do země zaskočené shakespearology, kálí na zjevná fakta a nemaže se s žádnou, historicky reálně ukotvenou figurou svého spektáklu (nymfomankou královnou Alžbětou počínaje a protřelým slizounem, jejím hlavním poradcem Williamem Cecilem a jeho zparchantěle hajzlovským synem Robertem konče) – nic z toho nemůže popřít skutečnost, že tentokrát (se svým typickým rozmachem a atypicky výživnou prací s dialogy) natočil film, který zaujímá jedno z čelních míst jeho režijního portfolia.
Nemusíme s ním souhlasit, nemusíme mu odpouštět Godzillu, nemusíme se tetelit při jeho megalomansky naivních globálních destrukcích – to, co bychom v danou chvíli měli, je přijmout fakt, že tady se nám představuje Emmerich, jakého zatím neznáme (možná proto, že po čase opět vstoupil do evropského projektu, herce lovil hlavně v anglických vodách a jako rodák ze Stuttgartu se v Babelsbergu cítil jako doma a neměl problém najít společnou řeč s převážně německým realizačním štábem).
Slova, slova, slova - to je oč tu běží!
Tahle zkumulovaná parafráze z Hamleta, naznačující, že slovo je někdy mocnější než meč, docela vystihuje podstatu Emmerichovy stejně polemické jako kontroverzní variace na dobu Alžběty a Williama Shakespeara. Spolu třeba s Markem Twainem, Orsonem Wellesem, Charlie Chaplinem, Sigmundem Freudem a řadou dalších ukotvil Anonyma v zóně těch, kteří pochybují o Shakespearově autorství a tuto negaci doprovázejí hledáním jiné alternativy. Zatímco někteří spekulují o Francisi Baconovi či Christopheru Marlowovi, Emmerich má v tomto ohledu jasno. Jeho favoritem je Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu (a je vymalováno)!
Aby bylo jasno, toto není primárně alternativní životopis Williama Shakespeara, ale alternativní výklad geneze úctyhodného díla (téměř čtyřicet divadelních her a více než 150 sonetů), pod kterým je řízením nespravedlivého osudu pouze podepsán. Na stole je totiž dehonestují (leč kardinální) otázka, zda je nenasytný parchant, looser Will, který smrdí chlastem a ženskými, takže se múzy, v jeho případě, k líbání dvakrát nehrnou, schopen kromě svého podpisu napsat ještě alespoň dvě tři kloudné, holé věty. Somrák Will je tu totiž spíše do počtu, zatímco Edward de Vere je tím vyvoleným (i povolaným), jenž slyší hlasy, jež nelze umlčet a které na něj promlouvají z tragických příběhů i rozverných komedií. A on by dozajista zešílel, kdyby je nezachytil, nezapsal a nepředal někomu, kdo je za něj přivede na divadelní scénu. On je titulní postavou tohoto opusu, v jeho pracovně se povaluje rukopis Král Leara i Romea a Julie, a zatímco diváci v hledišti se střídavě smějí a pláčí a v dešti fascinovaně naslouchají monologu Hamleta, on sedí v lóži jako rozostřená silueta Anonyma, jenž ví, že díky svému postavení i příkazu královny nikdy nevystoupí ze stínu - ale také nikdy nepřestane psát.
V jistém smyslu lze ale Emmerichův historický exkurz chápat i jako „metodickou“ studii o tom,
Jak se instalují panovníci:
Tuhle sofistikovanou hru plnou intrik a zákeřných šachových tahů umí nejlépe královnin hlavní poradce William Cecil a jeho zlověstný otisk, skrček Robert, který je živým důkazem toho, že zkažená jablka nepadají daleko od vykotlaného stromu. Oba nenávidí dramatické autory a divadlo, které pokládají za výplod ďábla, oba dokonale ovládají manipulaci a mechanismus moci, oba jsou ve skutečnosti těmi, co píší (vlastně spíše znásilňují) dějiny, ke svému pokřivenému obrazu, protože oba potřebují posadit na trůn správného panovníka v urputné a zároveň ustrašené snaze udržet se u dvorského koryta co nejdéle.
Je cosi vskutku shnilého v téhle nemocné společnosti mocných, jimž se promíjí incest, a kteří vás mohou zkrátit o hlavu nebo s vámi zplodit dalšího levobočka, určeného pro popravčí špalek. Edward De Vere by o tom mohl vyprávět neboť jeho životní příběh jako by byl otiskem některého z jeho „shakespearovských“ dramat. Britská hvězda Rhys Ifans tuto svoji netriviální postavu Anonyma zvládl s noblesou pokračovatele jednoho z nejstarších anglických rodů (Aubrey de Vere 1. hrabě z Oxfordu, založil dynastii již ve dvanáctém století) a nadhledem toho, kdo ví, že „když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu“. Emmerich odvíjí jeho příběh ve dvou časových rovinách, na jejichž nečekané prolínání si budete muset chvíli zvykat (a soustředit se, abyste se neztratili), rámuje je kredibilními digitálními megazáběry alžbětinské Anglie a oživuje dramatickými zápletkami a dialogy, jaké u něj zpravidla nebývají ke slyšení. Hodně se při tom opírá o sevřený scénář Johna Orloffa, s nímž se shoduje na tom, že ho tato látka pronásleduje již řadu let (kdo by to do něj řekl?).
Jediný odkaz jsou slova
A jediný muž, který od počátku ví kde je pravda, je jedna z mála čistých duší téhle story, Ben Jonston v podání přesvědčivého Sebastiana Armestoa. Part královny Alžběty rozjíždí (v jejím mladším období) Joely Richardsonová, kterou pozdějí střídá její matka oscarová laureátka (za Julii Freda Zinnemanna), tajemná žena ze Zvětšeniny Vanessa Redgraveová, která s gustem devastuje mýtus ctnostné panovnice a střídavě vládne a je ovládána. Mezi záporáky pak dominuje britský univerzál David Thewlis (k vidění byl v Harry Potterovi i Sedmi letech v Tibetu), který vás rychle naučí nenávidět Williama Cecila i jeho hnusného potomka a pokračovatele, shrbeného vychrtlíka Roberta. Vychytralý téměř analfabet William Shakespeare tu nepatří mezi postavy prvního sledu a je v lepším případě místy spíše komickou, upachtěnou figurou, kterou Rafe Spall okázale stylizuje jako póvl, jenž má nejraději kombinaci holky a chlast a jehož super ego je rozhodně větší, nežli jeho schopnosti.
Neprovařené téma, příběh, který vás obklopí a vtáhne (byť s ním třeba nebudete bezvýhradně souhlasit), čistá režie, zaujaté herecké výkony, načasované dialogy, které ví o čem je řeč, neodbytá výprava i vizuální triky a kamera Anny J. Foersterové, jež dokáže pracovat i s minimalistickým osvětlením v temných scénách, to všechno Anonym nabízí v oslovující synergii, jež z něj činí jedno z překvapení tohoto filmového roku.
Vzkazuje nám, že veškeré umění je více či méně politické, slova jsou mocným nástrojem, jejž dokážou zvládnout jen někteří, a možná vás dovede k úvaze, že naznačený zápas medvěda se psy nebyl do děje vložen náhodou. Ať už to řekl Shakespeare, vévoda z Oxfordu nebo Hýta a Batul – „Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“ Mít ji či nemít, to je otázka, na kterou Anonym podává svéráznou odpověď.
ANONYMOUS
Velká Británie/Německo 2011, 130 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Roland Emmerich. Scénář:John Orloff. Kamera: Anna J. Foersterová. Hudba: Thomas Wander, Herald Kloser.
Hrají: Rhys Ifans (Edward de Vere), Vanessa Redgraveová (královna Alžběta), Joely Richardsonová (mladá Alžběta), David Thewlis (William Cecil), Edward Hogg (Robert Cecil), Rafe Spall (William Shakespeare), Jamie Campbell Bower (mladý Oxford), Sebastian Armesto (Ben Jonston), Xavier Samuel (Southampton).
V kinech od 10. listopadu 2011
