„Furt je co kosit.“ Pavel Zajíček mluví, i když uprostřed slova zmlkne

Při vyslovení jména Pavla Zajíčka nejspíš naskočí asociace na československý underground a jednu z legend, kapelu DG 307 – zcela právem, ovšem jak ukazuje kniha rozhovorů Radost je lehkost, vánek, studená voda, Zajíček je osobností daleko širší a hlubší.

Kniha shromažďuje více než dvacítku rozhovorů pocházejících z let 1992 až 2015 a provázených skutečně mnoha často neznámými fotografiemi. Až se chce říci, soudě podle rozhovorů, že Pavel Zajíček je podoben taoistickým mnichům, tvořícím především ve svém nitru a nechávajícím vše, co se tam odehrává, vystoupit pouze onou jednou desetinou ledových ker. Ne snad, že by byl tak chladný, ovšem plující jako ostrov, odtržený od původní masy, to ano.

A tak je také třeba k jeho výpovědím i k jeho tvorbě přistupovat. Tvorbě nejen hudební, tedy k již zmíněným DG 307, ale také k jeho poezii, prózám, výtvarným dílům a skulpturám, k jeho životu a jeho příkladu – protože Zajíčkovo umění i život má něco společné: autenticitu, pokoru, neustálé hledání.

„Jediné, čeho může člověk dosáhnout, je to, ŽE JE. A čím upřímněji se mu to podaří vtisknout do věcí, který dělá, tím větším je to přínosem,“ řekl Zajíček, ročník 1951, v roce 2000, tento výrok lze však vztáhnout i k jeho nejranější tvorbě. Přičemž setkání se vším, co vytvořil, je jako vstoupit do světa charakterizovaného slovy svoboda a nitro.

To, co člověkem stále protéká

Jak píše Petra Veselá v knize Hrabství zvuků, věnované především DG 307, „poselstvím Pavla Zajíčka nejsou žádné teze nebo pevné vize, ale je jím jeho nasazení, jeho fluidní zkušenost – poselstvím a kódem je tedy celý osud“. Však sám v roce 2004 řekl: „To je mi nejbližší, splývání toho, co nelze přesně definovat, změřit, a to, co člověkem stejně stále protéká, ta jakási niterná fikce, která je nosným kamenem výpovědi jeho života. O nic jiného nejde.“

Byť je Zajíček ve své tvorbě rozkročen, přece jen je nejvíce spojován se skupinou DG 307, již založil společně s Milanem Hlavsou v roce 1973, aby – nespoutáni žádnými kánony či pravidly – svobodně prozkoumali možnosti hudebního a textového výrazu. Šli přitom daleko za rámec tehdejšího rockového uvažování, a to i Hlavsovy domovské kapely The Plastic People of the Universe.

Bylo to zkrátka něco naprosto jiného. Hudební publicista Petr Ferenc v příloze k vydání boxu Svědek spálenýho času, nahrávek z let 1979 a 1980, napsal: „Již s prvním koncertem, který se uskutečnil 7. října 1973, ale bylo jasné, že Zajíček s Hlavsou míří mnohem dál a hlouběji. Jejich tvorba, ovlivněná částečně setkáním s dílem Milana Knížáka a jeho skupiny Aktual, byla neobyčejně syrová po hudební i textové stránce – drásavé zvuky kytarových vazeb, želez a dalších nalezených ‚smetištních‘ nástrojů doprovázely polozpěv-polorecitaci Zajíčkových textů, přičemž jejich společným prvkem je až archetypální nadčasovost a nepřikrášlená syrovost – Zajíčkovi nejde o estétské ‚bytí básníkem‘, ale o hledání co nejpregnantnějšího výrazu při zaznamenávání hmotného i duchovního světa, který obývá.“

Vyjádřit to lze také slovy, která si Zajíček zapsal v roce 1975: „Zachytit včas ten chaos dg 307 – vysvětlit přístup – umíš hrát na nástroj – zapomeň na to – začínej z čistýho vobjevovat – běžnosti desítek nápadů – k čemu? – udržuj svůj lidskej štít bez přetvářky – ve spoustě chlastu se ztrácí nadšení – lenost protíná naše styky.“

Hudba z hlubin podvědomí

Až zpětně se ukazuje, jak byly nahrávky, které vznikly v letech 1973 až 1980, tedy do Zajíčkovy vynucené emigrace, nadčasové. Jak DG 307 souzněli s aktuálními experimentujícími proudy západní hudby, jak moc byla jejich tvorba zároveň osobitá a originální. Jediným předchůdcem byl již zmíněný Knížákův Aktual, ve světě pak aby pohledal. A už vůbec ne ve světě rocku, s čestnou výjimkou Franka Zappy a pár dalších.

Jisté paralely by se našly u amerických soudobých skladatelů, například u Johna Cage, Harryho Partche, ale i Roberta Crumba, i zde však můžeme hovořit spíše o inspiraci zprostředkované. Pokud je tedy v souvislosti s DG 307 zmiňována současná vážná hudba, není to vůbec nadsazené či neinformované – například často používaný sprechgesang známe od skladatele Arnolda Schőnberga, pracoval s ním také E. F. Burian. DG 307 kladli též velký důraz na improvizaci, jež nicméně probíhala v pevně stanoveném rámci. Přičemž, jak říká sám Zajíček, „celý pojetí týhle hudby je tak dlouhodobý, že má svoje kořeny hluboko v podvědomí, řekl bych, nebo v jakési minulosti“.

Přirovnáme-li hudbu DG 307 k rituálu, v jehož průběhu dochází k očišťování, ke katarzi, nenadsazujeme. V Zajíčkově textu Očišťování z roku 1974 stojí: „každý ráno bychom se měli očišťovat / každou noc bychom se měli milovat / každou vteřinu bychom měli bejt připravený / na konec () pouhá mlha / kterou se bojíš odkopnout / pouhá nedůvěra ke všemu / čím se můžeš prodchnout / pouhý barvy / který nesmyslně zčerňuješ / pouhý slova / kterejma jen běduješ / pouhá nenávist / kterou v sobě utváříš / pouhá závist / která tě přibíjí na jedno místo () pouhej sen / kterej nechceš snít / pouhý nadšení / který se snažíš skrýt / pouhej život / kterej se neodvážíš žít.“

Skladby jako Degenerace z roku 1973, kde Zajíček pronášel „degenerace náhle se vzbouzící / degenerace do vočí bušící / degenerace pronikající každou vteřinou / degenerace pravd co stanou se mršinou", se staly až jakousi ‚hymnou‘ původních DG 307, přičemž v roce 2000 Zajíček mluvil o deklamujícím výkřiku, "nad kterým mnozí ustrnuli... Myslím, že slovo DEGENERACE je jeden z pojmů, který z tohohle světa nevymizí...“

Pavel Zajíček přebírá čestné občanství hlavního města Prahy (2023)
Zdroj: ČTK/Roman Vondrouš

Zmlknout, a přece promlouvat

Zajíček v sebraných rozhovorech mluví někdy zdánlivě zamotaně – jen se ale snaží postihnout všechny nuance, a má k dispozici pouze slova. Básník Jan Štolba si v úvodu všímá, že Zajíček si „vyvinul vlastní řeč, má svůj vyjadřovací kód, který ale pořád úzce rezonuje s kódem jeho dávných apelů. Je to řeč složená paradoxně spíš z nevíry v slova, anebo lépe, v té řeči se ustavičně pře potřeba vyjádřit se slovy – a zároveň svá slova nabít akutně prožívaným nevyslovitelnem“.

Z toho nutně pochází neustálé napětí, kdy Zajíček, který v jednom rozhovoru přiznává, že se naučil „vážit si jazyka, jeho výrazu, snažil se vrátit k původu slov“, sice chce něco říct, nechce však nic vysvětlovat. Protože, jak říká jinde: „V mém světě pravda neexistuje. Protože pravda se děje.“ Výrok, který by jistě podepsala řada současných filosofů. A dodejme ještě: „Tyhle věci, to se dá vyjádřit jenom tichem. Naprostým. Když člověk uprostřed slova zmlkne...“

Vím o tom dost, nezastírám, že se s Pavlem Zajíčkem známe již dlouhá desetiletí, poprvé jsme spolu mluvili v Lucerně na nějakém koncertě Jazzových dnů, snad v roce 1978, to bylo ještě před jeho vynucenou emigrací v roce 1980. A pak až po návratu o více než deset let později, o to však častěji. Psával jsem o jeho projektech, chodil na koncerty, na kafe, byli jsme zkrátka přátelé. Vzpomínám, jak jsme se v New Yorku, kde byl v roce 2009 s DG 307 na pozvání Českého centra, vždy ráno vídali na střeše budovy centra, on pil kafe a kouřil, já nejspíš nic, a povídali si. Spíše ale mlčeli, občas nějaké slovo, věta. A taková byla komunikace s Pavlem Zajíčkem vždy, kdy třeba jen jednou za měsíc zavolal a mlčel, pak řekl: „ahoj Pepo“ a zavěsil – zhuštěná, bez banalit a plků. Jako jsou i jeho texty a básně.

A také jeho výtvarná díla, obrazy, koláže, skulptury – a opět můžeme ocitovat: „Jakékoli vyjádření v mé tvorbě je jaksi symbolem něčeho. Takže ty obrazy bych ani nenazýval obrazama. Není to model, je to struktura, ve všem, co dělám, je jakási vnitřní nutnost. A teď nejde o vnější svět, kterému by se člověk nějak vystavoval, který by ho srovnával, ale jde o přenášení těch světů vnitřních, vlastně v symbolice vlastní zkušenosti.“ Vlastně jsou to snahy o postižení prchavých okamžiků uvnitř imaginární až snové reality.

Každý den žít nanovo

Po návratu z emigrace v roce 1995 Zajíček obnovil své DG 307, ovšem ve zcela jiné podobě – ztratila se někdejší syrovost brutální vykřičené výpovědi, zůstala však naléhavost Zajíčkových textů. Hudba DG 307 se přitom s každým albem proměňovala, někdy až – opět – hraničila se soudobou vážnou hudbou, jindy se nesla v rovině melancholických ploch či naopak dramatických struktur, stále však hledající.

I po mnoha a mnoha letech se tak držela étosu tvorby, o němž měl Zajíček jasno již v roce 1975, kdy si do své básnické deníkové knihy zapsal: „každý den žít jako ten první (JEDINEJ) / každou věc dělat s takovým zápalem, jako bys právě dnes začal“.

Anebo: „Člověk musí bejt tvrdej – surovej sám k sobě – aby se vypráskal z pohodlnosti (...) rozdrásaný nitro je hlubší než nitro zanesený monotónní skoro se neměnící vrstvou každodenních opakujících se normálností – hudba dg je proto surová-tvrdá-drsná.“ Zajímavé, že podobně míněná přikázání si o desetiletí dříve pro sebe formuloval i básník Jiří Kolář.

V polovině sedmdesátých let si Pavel Zajíček zapsal i tuto maximu: „furt je co dělat – furt je co kosit – furt je proč se nadechnout – furt je proč přemejšlet – furt je co objevovat – furt je proč se radovat – furt je kam se vobracet – furt je kam jít – furt je proč TAM jít a ne jinam“. A to vše tváří v tvář normalizační mizérii, pronásledování StB, více než jednou nohou v kriminále. A přesto, možná i v potvrzení fyzikální poučky o akci a reakci. V jednom rozhovoru Zajíček také říká: „Jistě že si stojím za svým. Ať si za tím svým stojí i ti druzí.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Za pokus o vraždu spisovatele Rushdieho dostal útočník 25 let vězení

Za pokus o vraždu spisovatele Salmana Rushdieho americký soud na 25 let poslal do vězení útočníka Hadiho Matara, informuje agentura AP. Matar, který má americké a libanonské občanství, na známého autora zaútočil nožem v srpnu 2022 v neziskovém vzdělávacím centru na západě amerického státu New York a zasadil mu více než deset ran. Rushdie v důsledku útoku oslepl na jedno oko.
před 19 mminutami

Soukromá lekce od dalajlamy, říká Richard Gere o dokumentu Moudrost štěstí

Je pohledem dalajlamovi přímo do očí, poznamenávají tvůrci dokumentu Moudrost štěstí. Snímek o tibetském duchovním vůdci se promítá i v českých kinech. Produkoval ho hollywoodský herec Richard Gere, dalajlamův dlouholetý podporovatel.
před 1 hhodinou

Finále Eurovize bude bez české účasti

Ve švýcarské Basileji ve čtvrtek proběhlo druhé semifinále mezinárodní písňové soutěže Eurovize. Publiku se představil i český zástupce, zpěvák Adam Pavlovčin vystupující pod jménem ADONXS, který ale do finále nepostoupil. Vítěz bude zvolen v sobotu.
včeraAktualizovánopřed 17 hhodinami

K výhře v Eurovizi může pomoct zpívat anglicky o lásce, jódlovat a být žena

Žádný český zpěvák nebo zpěvačka nikdy nevyhráli mezinárodní písňovou soutěž Eurovize. Šanci na vítězství zvyšuje anglicky zpívaná popová písnička s autentickou výpovědí a nejlépe o lásce, v českém případě doprovázená třeba na dudy, vyplývá alespoň ze statistik a názorů napříč zahraničními médii, která se pokusila najít „návod“ na vítěze.
před 23 hhodinami

Svět knihy přiblíží Portugalsko, hvězdou je nobelistka Tokarczuková

Přes osm set účinkujících se zapojí do programu Světa knihy Praha, který se letos koná potřicáté. Jubilejní ročník potrvá do 18. května a jako čestného hosta představí Portugalsko. K hlavním literárním hvězdám patří polská nobelistka Olga Tokarczuková. Své zastoupení má na mezinárodním veletrhu a literárním festivalu i tvorba České televize.
včera v 11:26

Začal festival Open House. Lidem otvírá jindy nepřístupná místa

V úterý začal festival Open House. Jeho jedenáctý ročník nabídne prohlídky zhruba 120 běžně nepřístupných budov, například opuštěného depa lokomotiv u Masarykova nádraží v Praze, kde je připravená i prezentace budoucího Muzea železnice a elektrotechniky. K vidění zde budou historické drezíny, motorové lokomotivy nebo salónní vozy. Vedle tohoto depa se díky festivalu o víkendu v metropoli zdarma budou moci lidé podívat třeba do barokního Faustova domu nebo funkcionalistického Paláce Atlas na Florenci.
13. 5. 2025

Kvíz: Vyznáte se v českých soutěžících Eurovize?

Mezinárodní písňová soutěž Eurovize vybírá vítěze šedesátého devátého ročníku. První semifinále se ve švýcarské Basileji koná 13. května, zástupce Česka Adam Pavlovčin alias ADONXS se pokusí miliony posluchačů po celém světě přesvědčit o dva dny později. Finále odvysílá v sobotu i Česká televize. Ověřte si v kvízu, co o českých úspěších a neúspěších na Eurovizi vlastně víte.
13. 5. 2025

Gérard Depardieu dostal podmínku za sexuální napadení dvou žen

Pařížský soud uznal Gérarda Depardieua vinným v případu sexuálního napadení dvou žen při natáčení v roce 2021. Uložil mu osmnáctiměsíční podmíněný trest. Francouzský herec se u soudu k nevhodnému chování přiznal, ale opakovaně popřel, že by se dopustil sexuálního násilí. Proti rozsudku se odvolá. Francouzská média rozsudek označují za zásadní moment kampaně proti sexuálnímu zneužívání žen vlivnými muži. Depardieu je podle nich dosud nejznámějším odsouzeným provinilcem ve Francii.
13. 5. 2025Aktualizováno13. 5. 2025
Načítání...