Grotte – Při letním cestování se někdy naskytne příležitost objevit věci, které ač nečekané, jsou o to více obohacující. Cestou po Sicílii se například můžete v knihkupectvích setkat s knihou fotografa Franca Carlisiho Valčík jednoho dne (Il valzer di un giorno). Je složena z černobílých fotografií, na kterých v rozmezí deseti let zachycuje svatební obřad v různých koutech Sicílie. Ten, kdo by chtěl alespoň trochu nahlédnout tomuto ostrovu do duše, neměl by publikaci nechat ležet na pultě, neboť prostřednictvím intimních a zároveň velice citlivých záběrů, je možné se lehounce dotknout toho, co turistům zůstává většinou utajeno.
Název evokuje svatební tanec, který tančí všichni herci, protagonisti i kompars na svatebním jevišti. Citlivé a poučené oko fotografa zachycuje jak rituálně aranžované chvíle, tak především dění mimo oficiální scénu. A jsou to právě tyto momenty, které emotivně vyprávějí jednotlivé příběhy, ale zároveň z těchto střípků vzniká ojedinělý obraz svébytného sicilského národa.
Carlisi se dotýká tajemství života, emocí a velkých citů. Jako privilegovaný svědek, kterému je dovoleno se pohybovat všude, využívá této výsady, aby zachytil jedinečné momenty, které bývají skryty, a vytvořil tak originální výpověď o hrdosti, lásce, naději, ale i smutku a melancholii lidí žijících na tomto svébytném ostrově.
Výrazovým prostředkem je pro něj detail, přes který se dostává k celku, jenž je někdy zřetelný, jindy jen tušený. Aby mohl vyprávět příběh ohraničeným výřezem, často využívá odrazy a zrcadla. Takto jakoby mimoděk zachycené scény výmluvně vypovídají o emocích i realitě a zároveň vtáhnou diváka do centra dění. Je až neuvěřitelné, kolik sdělnosti a citu v sobě nese např. moment, kdy se otec dotekem přes okno auta loučí se svou dcerou, kterou uvnitř spíš jen tušíme, o to však výmluvněji k nám hovoří výraz otcových očí a upracovaná ruka, jejíž zoufalé gesto se stalo centrem snímku.
Fotograf často záměrně využívá neostrostí a stínů, v těchto případech je jakoby mimoděk kladen důraz na detail, který zdánlivě s obřadem nemá nic společného (dítě na posteli, kolo na cestě, rozházené židle, boty apod.), ve vedlejším, skoro rozmazaném plánu však tušíme vzrušení, zmatek, radost a žal i přítomnost emotivních příběhů, které většinou na oficiálních aranžovaných snímcích zůstávají umně skryté pod nablýskaným povrchem.
Série snímků Valčík jednoho dne obsahuje kolem stovky fotografií, jejichž prostřednictvím Carlisi zachycuje věčný tok života. Svatební obřad je mu zde výchozím bodem k vyprávění celé té lidské komedie od zrození po smrt.
Franco Carlisi…
… narozen 1963 v Grotte (Agrigento – Sicílie). Absolvoval Elektrotechnickou univerzitu v Palermu. Fotografuje od roku 1994. Věnuje se také pedagogické činnosti a pořádá čtvrtletní fotografické kursy. Je ředitelem fotografického mezinárodního časopisu Lidé a fotografie. Vystavuje jak v Itálii, tak i v zahraničí.
Franco Carlisi se skutečně přes své fotografie dotýká duše Sicílie, neboť jeho snímky nikdy nejsou aranžované. Trpělivě čeká na výmluvný moment, který pak zasadí do kontextu hovořícího skrze symboly. Má-li někdo touhu trochu porozumět místním lidem a potažmo životu v této drsné krajině, měl by si se svatebčany čas od času zatančit černobílý tanec jednoho dne.
