Propracovaná světelná kompozice je tím prvním, co zaujme na snímcích Stanislava Tůmy. Práci se světlem přikládal mimořádný důraz. Ať už zachycoval v sedmdesátých letech českou hudební scénu, po odchodu do Švédska vystavoval v evropských galeriích, nebo po návratu do Prahy našel své téma v zákoutích Malé Strany a Hradčan. První velkou souhrnnou výstavu jeho děl připravila nyní pražská Leica Gallery.
Stanislav Tůma (1950–2005) měl zmapovanou každou denní dobu i roční období. Věděl, v kterou hodinu získá na kterém místě to nejlepší světlo. V létě kvůli nevyhovujícím světelným podmínkám nefotil vůbec, zato podzim pro něj byl ideální. „Na světlo při záběrech čekal, dělal si poznámky, kdy je nejlepší, ve svých fotografiích využíval stíny – světlo pro něj bylo nejdůležitějším nástrojem,“ potvrzuje kurátorka Eva Heyd.
Tůmu fascinovala česká fotografická avantgarda. Částečně na ni navazuje, zároveň se ale od ní odlišuje. Už třeba fotoaparátem, který používal a který se shoduje s názvem galerie. „Pracoval s Leicou. Tento malý kinofilmový fotoaparát mu umožňoval absolutně uvolněné zpracování námětu. Fotografové české fotografické avantgardy pracovali většinou s velkým formátem,“ upřesnila kurátorka.
Stanislavu Tůmovi je často přisuzován přídomek „fotograf Malé Strany“. Jeho portfolio je ale mnohem obsáhlejší. Zahrnuje také detaily venkovních a vnitřních prostor i akty nebo portréty přátel. Výstava s názvem Roky měřené světlem je představuje do 3. března. Návštěvníci mezi nimi nenajdou žádný barevný snímek. Za pravé umění Tůma totiž považoval jen ty černobílé.
