Jakou máte představu o české krajinářské architektuře? Galerie Jaroslava Fragnera tento obor přibližuje ve vybraných realizacích zahradních prostor i městské krajiny. Výběr zahrnuje aktuální trendy a také některé z průkopnických projektů předchozích generací, na něž současní umělci různou měrou navazují. Výstava Czechscape je součástí právě se konajícího Landscape Festivalu, zaměřeného na zkvalitnění veřejného prostoru a především úlohu krajinné architektury. Prohlédněte si vybrané projekty českých krajinářských architektů:
Gahurův prospekt je zelená koncepční osa urbanistického plánu Zlína navrženého architektem F. L. Gahurou na počátku 20. století. Jedná se o prostor mezi lesy nad městem a městskými parky, jež vznikl jako rezervní území pro další parky v budoucnosti. Řešená část se nachází na severu prospektu a je obklopena významnými městskými budovami. Hlavní myšlenkou konceptu je heslo „projít a nepřerušit“.
Ve střešní konstrukci obchodního centra Nový Smíchov jsou v trávníku a na terase ve skrytých železobetonových kontejnerech vysázeny stříhané deštníkovité platany. Nahodilost jejich rozmístění připomíná savanu. Na příkré části střechy se daří především pažitce, což sice nebylo původním záměrem, ale stalo se charakteristickým prvkem projektu.
Zahrada ve Šlapanicích u Brna je radikální a odvážný koncept inspirovaný dílem abstraktního malíře. Podle slov autora jde o „příjemnou, obyvatelnou a tvarově jasnou zahradu s venkovsky nahodilým sortimentem rostlin, která je do okolních zahrad integrovaná ovocnými stromy a keři podél plotu“. Kompozice inspirované malbami Pieta Mondriana se mají objevovat hlavně přes zimu, kdy přísavníky, které porůstají zdi, shodí své listy.
Instantní PARK byl výsledkem studentského workshopu pořádaného iniciativou urbanACT v roce 2011 s cílem oživit městské prostředí Prahy a vzbudit zájem lidí o město, ve kterém žijí. Studenti pracovali s omezeným rozpočtem, materiálem i časem. Výsledkem byla mobilní modulová konstrukce z dřevěných europalet, která se dala variabilně skládat do různých prostorových a funkčních sestav. Na náplavce tak vzniklo místo pro různé aktivity a věkové skupiny, které se dočasně stalo atraktivní a živoucí součástí veřejného prostoru v těsném kontaktu s Vltavou. Paletový park na náplavce zůstal jeden víkend, během kterého si mohli návštěvníci sestavit vlastní dřevěné křeslo nebo si půjčit venkovní gril a užít si pobyt pod širým nebem v centru velkoměsta.
Skalní útvar na okraji Orlických hor u obce Nová Hradečná nabízí panoramatický rozhled na rovinatou oblast Hané i na pozvolně se zvedající krajinu Jeseníků. Při výstupu do nejvyšší části kamenného útvaru se na stezce objevují nejprve jednotlivé kovové nášlapy, které se nakonec rozvinou do platformy překrývající nejvíce nerovnou část skalního vrcholu.
Zahrada manželů Trnkových přiléhá ke starému domu v poklidné brněnské čtvrti. Za brankou z ulice, vysokým tisovým plotem a hustou clonou bambusů je poetický a intimní prostor, který působí, jako by zde byl ukryt již dlouhá léta. Jedním z hlavních principů zahrady je sezonní proměna barevnosti vegetace a tím i její celkové nálady.
Nový Tyršův most je součástí pěší trasy do středu města Přerov. Jeho podoba se nesnaží být rekonstrukcí původního mostu, který byl zbourán za II. světové války, i když jsou v ní přenesené některé jeho vlastnosti, jako např. princip vzepětí ke středu, dělení do tří polí nebo založení do původních pilířů. Celkovou proporcí, architektonickým výrazem a především náplní je však současný.
Prostory bývalé sýpky, průmyslových skladů a lisovny oleje v Praze-Karlíně byly v letech 2005–2009 přeměněny v moderní bytové domy s respektem k původnímu vzhledu a důrazem na transparentnost, pohodlí a moderní vzezření. Předprostory domů jsou osazené světlými rozvolněnými alejemi, zpevněny štěrkem a doplněny o kovové umělecké objekty připomínající nádoby na obilí. Ve vnitrobloku je pak navržen malý park, kde se nacházejí slzovité zvýšené záhony s výsadbami alejových stromů. Okraje záhonů jsou vybaveny dřevěnými rošty jako alternativami parkového sezení.
Areál Classic 7 v Praze je zbudován na území bývalých parních mlýnů z roku 1910. K původním budovám byly navrženy nové vzdušné objekty a vzniklo unikátní propojení starších a soudobých prvků, které uzavírají komorní piazettu. Její hlavní koncept je členěn na tři odlišné části. Dvě zelené plochy předělené dřevěným palubovým chodníkem a dřevěné prostranství s podlouhlou obdélnou fontánou. Každá plocha je řešena s jiným záměrem výsledného prožitku. Vnější část jako světlá travnatá plocha přerušovaná pruhy cest s lavičkami. Část hlouběji mezi objekty je osázená rastrem dřevin v pevných nádobách a oživená hravě se kroutící linií jediné cesty. Plocha by měla postupně zarůst korunami stromů a poskytovat návštěvníkům příjemný stín. Život do prostoru přináší zvuk vody, která především v letních dnech příznivě ovlivňuje mikroklima.
Pokoj v krajině je zamyšlením nad tím, kde končí nebo začíná krajina a kde si člověk pro sebe naopak vymezuje své teritorium. Člověk je zde vystaven pocitu, který má simulovat obývací pokoj, přičemž je stále součástí okolní krajiny. Pokoj je situován při soutoku Modravského a Roklanského potoka, na jehož březích zdánlivě levituje v podobě lehké platformy inspirované rostlinnou formou listu. Po jeho obvodu jsou umístěny dvě skleněné desky, které budou sloužit jako turistické informační panely, přičemž netvoří výraznou bariéru mezi pokojem a okolní krajinou.
V realizaci Magistrály = Nové pražské třídy se autorům během čtyřletého projektu podařilo přesvědčit politickou reprezentaci, aby na nešťastné křižovatce I. P. Pavlova mohl být uspořádán happenning demonstrující míru, do jaké je možné změnit prostředí hlavní dopravní tepny v Praze. Veřejnost byla vyzvána k účasti skrze otevřenou výzvu a následně se stala jejími přímými aktéry. Místo navržené jako urbánní zahrada s městským nábytkem a scénou pro performance bylo otevřeno denně od 10 do 22 hodin. Vyčleněný prostor se stal opět náměstím jako místem pro setkávání, posezení, relaxaci a osvěžení v letních dnech. Proběhlo zde kolem 80 různorodých aktivit (např. šachový turnaj velmistrů ČR, jóga, letní kino, divadelní a taneční představení, trhy, dětské hřiště, kurz první pomoci atd.), které přilákaly během dvou týdnů více jak 10 000 diváků. Autoři tak docílili jiného vnímání a využití veřejného prostoru. Rušná a nepříjemná křižovatka se stala aktivně využívanou všemi obyvateli. Skrze novou interpretaci prostoru autoři potvrdili, že i s malým rozpočtem je možné docílit výrazných změn.
Pozemek v místě bývalého lomu u Napajedel byl dlouhá léta zcela opuštěný. Dva těžební krátery, hojně zarostlé duby a akáty pozvolna přecházely do okolní krajiny. Na okraji jednoho z kráterů byl postaven dům tradičních objemů, ale moderního provedení s výjimečným výhledem. Díky přísným zásadám před započetím stavby zůstal reliéf lomu nedotčen a celé okolí domu se tak stalo zahradou nezahradou. Svébytný pozemek je rozlehlý, dramaticky tvarovaný a nabízí dvojí možné vyznění. Při pohledu z domu, z výšky, se stává součástí krajiny. Ze dna bývalého lomu se ale svět zahrady náhle scvrkává do atria mezi skalními stěnami, uzavřeného masivní hradbou oddělující zahradu od okolí. Surové skalní stěny s detaily kamenných struktur jsou doplněny popínavými rostlinami. Dno lomu je plošně zarostlé trávníkem, který tvoří zelenou platformou, ale zároveň nechává své okolí plně vyznít.
Nová tržnice v Novém Jičíně je zastřešené venkovní prostranství v bezprostřední blízkosti centra. Průchod k areálu je veden ve směru do městské památkové rezervace a je společně s tržnicí vybaven řadou svítidel a systémem architektonického osvětlení. Nasvíceny jsou sloupy, zastřešení tržnice a staré kamenné zdi. Zastřešení tvoří soustava několika trychtýřů napnuté textilní membrány na lehké ocelové konstrukci. Pomyslná brána z dvojice trychtýřů na hlavní ose průchodu odkazuje tvarem na historické konstrukce lomeného oblouku. Dlažba v areálu je řešena dvojím způsobem. Z velkých kamenných desek jsou sestaveny ploché čtverce, které texturou harmonizují se vzorem fasád nových objektů. Plochy z kostek kladených do vějířů naopak reflektují jemnější nepravidelnou strukturu původních historických zdí.
V lomu Kamenárka se přestalo těžit ve dvacátých letech minulého století. Následně lom sloužil jako skládka a poté jako fotbalové hřiště. Z iniciativy biologa Petra Pavlíka zde v roce 1996 začala vznikat botanická zahrada, jejíž součástí je také okolní suťový les s loukami o výměře bezmála 10 hektarů. Díky prosaku podzemních vod se v lomu objevily nové vodní plochy a vznikla tak unikátní lokalita, v níž vedle sebe mohou růst suchomilná i mokřadní společenstva. Středobod areálu je dílem Ivara Otruby. Jde o kamenný labyrint z gabionů vyskládaných místním vápencem, který je inspirován bájnou pověstí o Minotaurovi. Jeho stěnami se proplétá červená Ariadnina nit, která vede návštěvníka až do jeho středu, který je vypointován solitérním stromem. Odkaz na středomořskou legendu vychází z faktu, že Štramberk bývá z botanického hlediska nazýván nejsevernějším výběžkem středomoří.
Landartový projekt Ivana Kafky vznikal pravidelně každý rok po dobu sedmi let. Vytvářen byl z opadaného barevného listí čtyř druhů stromů rostoucích v přilehlém parku - dvou druhů javorů, dubu a buku. Vznikal vždy na stejném místě, téměř ve stejný čas, ve stejném formátu a se stejnou filosofií. Plocha koberce tvořila vždy přesně 225 m2. Vznik díla závisel každoročně na aktuálním počasí – ten den nesměl příliš foukat vítr, nesmělo pršet, sněžit, ani svítit slunce, které by tvořílo na koberci rušivé stíny. Forma jednotlivých obrazů zachycuje dle autora vedle přirozené barevné proměny vegetace, růstu a sílení stromů také vždy něco zásadního z právě prožívané skutečnosti. Proměnlivost přírody i střídání geometrických forem jednotlivých ploch na obraze zajistily vždy vznik unikátního a neopakovatelného díla. Koberec byl každoročně fotograficky dokumentován ze stejného místa. Při následné záplavě pár let po ukončení projektu zůstalo již místo zhruba osm metrů pod hladinou vody.
Jedním z iniciačních projektů české krajinářské architektury, z něhož dodnes čerpají současní umělci, se stala realizace Minikrajiny na sídlišti Fifejdy. V roce 1976 vyhrál sochař Kurt Gebauer soutěž na projekt dětského hřiště ve vnitrobloku panelákového sídliště. Dle autora jde o pokus řešit hru dětí v prostoru podobném venkovskému nebo předměstskému, kde si děti hrají s tím, co jim přijde do cesty namísto sériových atrakcí.
Výstava Czechscape představuje tyto a mnohé další práce v Galerii Jaroslava Fragnera do 9. září. Hlavní část krajinářského Lanscape festivalu pak zaplnila industriální prostory Nákladového nádraží Žižkov.
