"9. ledna 1969 jsme v Milošově autě vyrazili, tu cestu si pamatuju jako dnes. Vybrali jsme malý přechod do Rakouska a tvrdili jsme, že jedeme jen na víkend do Vídně. Na hranici po nás chtěli k pasu doložku na vycestování, tu jsme samozřejmě neměli, ale sehráli jsme scénku, že já jsem šel doložky hledat do kufru. Přitom slyším, jak celník říká Milošovi: ´A nejste vy ten režisér? Já viděl všechny vaše filmy.´ A Miloš opáčil, myslel jsem, že z něj omdlím: ´To se vsadím, že se vám žádný nelíbil.´ Ale celník začal hned přehrávat scény z Lásek a pak řekl, ať už nic nehledáme a popřál nám šťastnou cestu. Řekli jsme na shledanou. Odvětil spánembohem. Věděl, že už se nevrátíme. Hned jsme zamířili do Paříže."
Takto vzpomíná v knize Jiřího Voráče* Ivan Passer, autor filmu Intimní osvětlení, na svůj odchod z Československa. Miloš Forman a scénárista Jean-Claude Carriére se shodují na jiné verzi, tvrdí, že Forman se do Prahy po 21. srpnu 1968 již nevrátil. Ať tak či onak, československá kinematografie tehdy ztratila dvě velké osobnosti, tvůrce, kteří se posléze uplatnili v mezinárodní konkurenci a ve Spojených státech dodnes patří k předním tvůrcům.
Jasný, Němec, Juráček
Mezi dalšími režiséry, kteří získávali v 60. letech svými filmy často mezinárodní věhlas, ale po srpnové invazi jim bylo znemožněno pokračovat v tvorbě a rozhodli se proto opustit domov, je například Vojtěch Jasný (nar. 1925, Až přijde kocour - 1963, Všichni dobří rodáci - 1968). Úspěšný tvůrce se rozhodl pro emigraci v roce 1970. Na čas se usadil v Rakousku, kde získal občanství, později přesídlil do New Yorku, kde působil jako univerzitní pedagog a natočil několik filmů.
Režiséru Janu Němcovi (nar. 1936, Démanty noci - 1964, O slavnosti a hostech - 1965, Perličky na dně - Podvodníci - 1965, Mučedníci lásky - 1966) bylo znemožněno i vycestovat, takže do emigrace odešel až v roce 1974. Žil a pracoval střídavě v SRN, Švédsku, Velké Británii a USA. Mezi jeho nejvýznamnější díla v emigraci patří zfilmování Kafkovy Proměny (1975) a jako odborný poradce se podílel na Kaufmanově přepisu románu Nesnesitelná lehkost bytí - zde se mimo jiné objevily autentické záběry ze srpna 68, které pořídil právě Jan Němec.
Snímky Postava k podpírání (1963), Každý mladý muž (1965) a zejména Případ pro začínajícího kata (1969) na sebe upozornil jeden z nejvýznamnějších představitelů nové vlny Pavel Juráček (1935-1989). Po podepsání Charty 77 odešel do Německa, v zahraničí ani po návratu do Československa v roce 1983 už nedostal možnost navázat na svou tvorbu. (Deníky Pavla Juráčka z let 1959-1974 vydal knižně Národní filmový archiv).
Spalovač - z největší svobody do trezoru
Jedním z vrcholů československé kinematografie je snímek nominovaný na Oscara a záhy po své premiéře umístěný do trezoru Spalovač mrtvol. Jeho režisér Juraj Herz (nar. 1934) hovoří o natáčení, které probíhalo v roce 1968, jako o vůbec nejsvobodnějším. Většina materiálu byla pořízena před 21. srpnem, po okupaci však zmizel představitel hlavní role Rudolf Hrušínský. Nechal se ukrýt v továrně, kam ho museli přijet přesvědčit manželé Stanislav Milota s Vlastou Chramostovou, aby pokračoval v natáčení. Snímek nominovaný na Oscara měl premiéru 14. března 1969.
„Film najednou získal na strašlivé aktuálnosti, protože byl o konformistovi. Po srpnu se nejžádanějšími typy stali právě konformisté. Najednou byl zoufale aktuální: o lidech, kteří otáčeli. Proto ho zakázali,“ říká Juraj Herz. Obnovená premiéra filmu se konala 1. srpna 1990. Po natočení snímku Morgiana se režisér dostal do konfliktu s režimem a musel zpracovávat žádaná témata, vznikly tak například snímky Holky z porcelánu (1974), Panna a netvor (1977) nebo Buldoci a třešně (1980). V roce 1987 odešel Herz do Německa.
Příliš vlastenecký kompars
Během sovětské invaze se natáčel i další z klenotů československé kinematografie, snímek podle románu Milana Kundery Žert. Jan Kuděla, který natáčení fotografoval, vzpomíná, jak problematické bylo pro režiséra Jaromila Jireše (1935-2001) natočit několik dnů po příchodu vojsk scénu, v níž kompars provolává slova Ať žije Sovětský svaz! Také tento snímek, kritizující otevřeně komunistickou ideologii, putoval v roce 1971 na téměř 20 let do trezoru.
Zdroje:
*Jiří Voráč: Ivan Passer. Filmový vypravěč rozmanitostí (aneb od Intimního osvětlení k Nomádovi). Host, 2008.
Petr Volf: Mám hrůzu rád. Rozhovor s Jurajem Herzem. Reflex 1996
Jiří Cieslar: Spielberg mi ukradl scénu ze Spalovače. Literární noviny 3/2007
www.praha.eu - Jak se točil Žert
