Praha – Kariéra mravence s puntíkatým šátkem začala velmi nenápadně. V novoročním čísle Lidových novin, jež vyšlo první den roku 1933, se na spodním okraji jedné zapadlé strany krčilo šest políček, na kterých se mravenec s červeným šátkem na krku snažil skrýt před pro něj obřími dešťovými kapkami. Nakonec se Ferda Mravenec, jak svého hrdinu pojmenoval novinář Ondřej Sekora, schoval v opuštěné šnečí ulitě.
Nebylo to ale úplně poprvé, co milovník přírody a sportu a propagátor ragby Sekora podobného mravence nakreslil - a hlavně publikoval. Předobraz Ferdy, ovšem ještě bez šátku, se totiž objevil už v červnu 1927 v uznávaném časopise Pestrý týden. Nebyl to ale příliš kladný hrdina, ba spíš naopak. V příběhu, kde už se objevili i škvoři nebo světluška, Ondřej Sekora nechal tehdy ještě bezejmenného mravence opít se šťávou z květin a poté dokonce pohoršovat berušky.
To Ferda Mravenec byl docela jiný chlapík. Problémy rozhodně nevyhledával, svou Berušku bezmezně miloval a s nástrahami si dokázal poradit za všech okolností. Zprvu Ferdovy příběhy patřily jen dospělým, pro děti kreslil Sekora až později. Ve vypjaté atmosféře 30. let se autor nevyhýbal ani temnějším tématům. Ferda se tak například zapletl do válečné vřavy, kterou Ondřej Sekora vykreslil do nebývalých podrobností včetně utrhaných končetin.
Sekorův mravenec se ale brzy odpoutal od líčení válečných hrůz a místo toho se snažil - nejen u dětí - přispět k vlasteneckému nadšení a odvaze. Narukoval a vyrobil si třeba vlastní tank s (doslova) housenkovými pásy. Ještě před válkou potom Ondřej Sekora přivedl svého hrdinu z novin na stránky obrázkových knih. První vyšla roku 1936 a Ferda se v ní potkal třeba s broukem Pytlíkem. A tenhle rodák z biografu, který všechno zná, všechno ví a všemu rozumí, se později stal jeho věrným souputníkem. Další knížky, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi, pak následovaly s ročním odstupem a vycházejí dodnes, a to jako trilogie nazvaná Knížka Ferdy Mravence. Současná verze se ale od té předválečné docela podstatně liší, Ondřej Sekora totiž příběhy v roce 1958 kompletně předělal.
Zmizely skautské uniformy, ale třeba také slovo nebe. Už na přelomu 40. a 50. let Sekora, který kvůli židovskému původu své ženy v roce 1941 musel odejít z Lidových novin a konec války strávil v nacistických pracovních táborech, poslal mravence budovat nový společenský řád. Důkazem jsou Kousky mládence Ferdy Mravence (1950; původně vycházelo v časopise Mateřídouška) nebo Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951), kde se Sekorův hrdina vypořádal i s „americkým broukem“ mandelinkou bramborovou.
Mravenčí příběhy patří dodnes k oblíbené dětské české literatuře. Samotný Ferda se už ve 40. letech objevil ve filmu, loutkám tehdy vdechla život Hermína Týrlová. Snahy o oživení Sekorových kreseb ale dlouho narážely na nezájem, a tak začátkem 80. let jeho syn prodal práva do Německa. Už v roce 1984 se objevil animovaný seriál, který bohužel nedosahuje kvalit českých kreslených večerníčků z té doby.
