Praha - Američtí rockeři Evanescence si do České republiky našli cestu po třech studiovkách a více jak deseti letech působnosti. Možná by Amy a její parta přijeli o něco dřív, kdyby tušili, že se každý jejich nasazený singl v Česku protáčel v rádiích i v televizi do úmoru. Zatímco u vedlejší haly postávaly ve frontě slečny v minisukních na tanečního Pitbulla, Evanescence ukázali Incheba areně, že se dlouhé čekání vyplatilo.
Evanescence si ochočili české publikum. Hned napoprvé
Nevyplatil se však třičtvrtěhodinový set domácích crossoverových Dying Passion. Ačkoliv se pořadatelé při výběru předkapely zřejmě drželi pravidla, že v čele musí stát zpěvačka, měli raději hledět na kvalitu hudby. Šestice totiž servírovala songy bez inovace a jakéhokoliv výrazného nápadu, takže skladby téměř nešly rozeznat. Mimo to se zpěvačce Zuzaně vůbec nedařilo rozproudit dav, tudíž její výrok, jak je publikum perfektní, působil spíš směšně.
Jakmile ale na scénu vyskočila Amy Lee a zbytek ansámblu, bylo vše zlé zapomenuto. Úvodní peckou What You Want si kapela příchozí pevně připoutala a držela je v šachu až do konce setu. Hala nebyla sice naštosovaná k praskuntí, potlesk, jakým publikum pětici odměňovalo od prvního momentu, by na záda skolil i slona.
Incheba arena se díky minimální možnosti větrání proměnila v rockově-pekelnou výheň, což několikrát poznamenala i sama zpěvačka. Neztrácela však úsměv a sem tam prohodila vřelé poděkování. Evanescence samozřejmě netvoří jen ona, ale těžko by se našel někdo, kdo by z černovlasé dračice dokázal spustit zrak. Pravda, pozornost na sebe strhával částečně i bubeník. V průběhu hraní stačil vyhazovat paličku do vzduchu a v nanosekundách s ní točil mezi prsty v neuvěřitelné rychlosti. Obdivuhodný výkon!
Fanouškům Amy učarovala neuvěřitelným hlasem, který sebejistě ovládala i v pěvecky náročných partech. Jak během tak silného zpěvu stačila vymést každý kout pódia a do všeho neustále házet svou havranní kšticí, zůstává naprostou záhadou. S energií vydržela překvapivě až do konce, takže show ani na minutu nechyběl drajv. Novinky Sick, The Other Side zněly stejně nadupaně jako stařešiny Going Under či Bring Me To Life.
Samotnou kapitolou přirozeně byly balady. Po nedělní akci se Evanescence mohou pasovat na jejich pokořitele, protože momenty s klavírem a elektrickými kytarami patřily mezi jejich největší trumfy. Zpětně chválíme i skvělé ozvučení, jež dalo báječně vyniknout skladám Lithium, Lost In Paradise či fenomenální My Immortal.
V hudbě milované i nenáviděné formace se snoubí křehkost s prudkými kytarovými nástupy. Důležitou roli hrají také emoce, čímž kapela odhazuje pochybnosti o jakémkoliv pozérství. Své poprvé v Praze zvládli Evanescence bez rozpaků na výbornou. Doufejme, že když Amy pobíhala po scéně s českou vlajkou, atmosféra zasáhla i je.
