Další film novodobé startrekovské série přináší bez nadsázky velkolepou podívanou. 3D efekt a půl hodiny záběrů pořízených speciální kamerou IMAX přitom úplně stačí, vibrující sedačky a vůně posílané do sálu nejsou zapotřebí. Musí se uznat, že režisér J. J. Abrams ve filmu Star Trek: Do temnoty znovu ukázal, že natočit velkej biják prostě umí. Mám za to, že po tomhle opusu se s ním smíří i mnozí z těch skalních přívrženců původního seriálu, kteří jeho předcházející snímek nepřijali. A když ne, nevadí. Je tu nová generace, která roste už na Abramsově vidění Star Treku. Ať chceme nebo ne, doba jde dál. I film jde dál. A pan režisér to „jenom“ respektuje.
Nespoutaný James Kirk, upjatý a pravidla respektující Spock, kapitán Pike, brblající lékař McCoy, samorostlý inženýr Scotty, mladičký navigátor a „zaměřovač“ Čechov s kouzelným ruským přízvukem, pilot Sulu i krásná komunikační důstojnice Uhura jsou zase tady! S nimi další femme fatale, dcera zvrhlého federálního generála, doktorka Marcusová. A samozřejmě další postavy z různých stran barikády.
Na začátku nutno podotknout, že ti, kteří první, čtyři roky starý Abramsův Star Trek neviděli, nejsou při sledování toho aktuálního o nic ochuzeni. Prostě jenom neví, odkud se některé postavy vzaly, z jakých prostředí pocházejí (i když někde je to vysvětleno i v tomto snímku), jak vypadala rvačka, díky které se seznámili James Kirk s kapitánem Pikem, kde se vzala nevraživost mezi Kirkem a Spockem ani třeba to, proč se lékaři na lodi Enterprise říká "Kostra“. Rozhodně to ale nevadí. Kdo ví, tak ví, kdo ne, nechybí mu to. Asi tak jako v dalších pokračováních českých Básníků: některé souvislosti se hodily, ale divák se bez nich obešel; každý díl fungoval bez ohledu na ten předchozí.
Minimálně v jednom ohledu je neznalost prvního Abramsova Star Treku při sledování toho druhého výhodou: odpadá stesk po vtipnosti a nadsázce, po záležitostech, kterými Star Trek z roku 2009 oplýval daleko více. Škoda. Uměřený, inteligentní humor nikdy neškodí – a ve filmu Star Trek: Do temnoty je ho málo. Vůbec se tenhle „díl“ bere možná až moc vážně. Tady přece nejde o ekologickou nebo mírotvornou agitku, boj dobra se zlem se vytratil někam na periferii toho, co by snad snímek chtěl sdělit. Chápu to: tvůrci zřejmě chtějí do kin přilákat mladší a mladší publikum. Film typu Star Trek stojí hodně peněz a produkce je chce dostat zpátky. To se dá přijmout. Ale trochu té srandy chybí; u „temnotního“ Star Treku se zasmějeme snad dvakrát, třikrát…
Ovšem technicky je snímek natočen bravurně. O jeho vizuální stránce jsem se už zmínil. Je úchvatná. Občas bere dech, vyvolává napětí, 3D efekt tady opravdu pomáhá. Je znát, že pan režisér točil s rozvahou, jak bude fungovat, kde jakou záležitost zplastičnit, kde zabrat detail a kde celek. Mimozemské civilizace a jejich planety jsou výtvarně zajímavé, interiéry vesmírných lodí i budov jsou navrženy s citem, žádná zbytečná tlačítka, přehršel páček a displejů, vše je používáno s mírou (jen ten budoucí Londýn, brrr!). Takhle nějak by to mohlo vypadat, řekne si divák.
A sympaticky umírněné jsou i kostýmy. Masky jsou do určité míry dané startrekovskou tradicí. Budiž ke cti filmařů řečeno, že zlotřilci nepůsobí odpudivě už na první pohled – v tomhle nejdou tvůrci cestou jednoduché prvoplánovosti, jednání postav musejí přiblížit pomocí dialogů a psychologie. A daří se jim to. I příběh je v novém filmu složitější, zajímavější, má víc záhybů, ze kterých ale scenáristé s režisérem s přehledem a srozumitelně vybruslí. Základní motiv – honba za nebezpečným teroristou Khanem – má několik překvapivých zvratů a je obložen motivy doplňujícími, zpočátku možná trochu záhadnými, postupně však vysvětlenými.
Herci (Chris Pine, Simon Pegg, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Benedict Cumberbatch, Karl Urban, Alice Evová a další) panu režisérovi práci notně ulehčují. Jsou výborní, bez šarží, ke kterým by některé postavy mohly vést. Anebo obráceně: práce pana režiséra s herci je vynikající. K tomu není co více dodat.
Samostatnou kapitolou filmu jsou triky. Stručně řečeno: smekám před nimi. Do děje jsou zakomponovány nenásilně, přirozeně. Kdo umí, ten umí. A samozřejmě lépe se umí v situaci, kdy na to jsou peníze. A abychom nezapomněli – atmosféru filmu notně dotváří muzika Michaela Giacchina. Jistě by mohla existovat i sama o sobě, dovedu si představit večer strávený se samotným soundtrackem z filmu.
Co říci závěrem? Chválil jsem dost, tak taky nějaké námitky. První: délka filmu. Dvě a tři čtvrtě hodiny jsou zbytečné. Pod dvě by se to vešlo. A druhá: příliš mnoho násilí. Šlo by to i bez něj. Proč se pořád fackovat, kopat, mlátit tyčemi, proč po sobě stále střílet? Bez těchto scén by se snad film mohl dostat i na tu přijatelnou délku.
Star Trek: Do temnoty, USA, 2013. Režie: J. J. Abrams. Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman. Kamera: Daniel Mindel. Hudba: Michael Giacchino. Hrají: Chris Pine, Benedict Cumberbatch, Zoe Saldana, Alice Eve, Karl Urban, Simon Pegg, Zachary Quinto a další.
Premiéra v českých kinech: 6. června 2013
