Enterprise míří do temnoty, film však není tmavý

Další film novodobé startrekovské série přináší bez nadsázky velkolepou podívanou. 3D efekt a půl hodiny záběrů pořízených speciální kamerou IMAX přitom úplně stačí, vibrující sedačky a vůně posílané do sálu nejsou zapotřebí. Musí se uznat, že režisér J. J. Abrams ve filmu Star Trek: Do temnoty znovu ukázal, že natočit velkej biják prostě umí. Mám za to, že po tomhle opusu se s ním smíří i mnozí z těch skalních přívrženců původního seriálu, kteří jeho předcházející snímek nepřijali. A když ne, nevadí. Je tu nová generace, která roste už na Abramsově vidění Star Treku. Ať chceme nebo ne, doba jde dál. I film jde dál. A pan režisér to „jenom“ respektuje.

Nespoutaný James Kirk, upjatý a pravidla respektující Spock, kapitán Pike, brblající lékař McCoy, samorostlý inženýr Scotty, mladičký navigátor a „zaměřovač“ Čechov s kouzelným ruským přízvukem, pilot Sulu i krásná komunikační důstojnice Uhura jsou zase tady! S nimi další femme fatale, dcera zvrhlého federálního generála, doktorka Marcusová. A samozřejmě další postavy z různých stran barikády.

Na začátku nutno podotknout, že ti, kteří první, čtyři roky starý Abramsův Star Trek neviděli, nejsou při sledování toho aktuálního o nic ochuzeni. Prostě jenom neví, odkud se některé postavy vzaly, z jakých prostředí pocházejí (i když někde je to vysvětleno i v tomto snímku), jak vypadala rvačka, díky které se seznámili James Kirk s kapitánem Pikem, kde se vzala nevraživost mezi Kirkem a Spockem ani třeba to, proč se lékaři na lodi Enterprise říká "Kostra“. Rozhodně to ale nevadí. Kdo ví, tak ví, kdo ne, nechybí mu to. Asi tak jako v dalších pokračováních českých Básníků: některé souvislosti se hodily, ale divák se bez nich obešel; každý díl fungoval bez ohledu na ten předchozí.

Minimálně v jednom ohledu je neznalost prvního Abramsova Star Treku při sledování toho druhého výhodou: odpadá stesk po vtipnosti a nadsázce, po záležitostech, kterými Star Trek z roku 2009 oplýval daleko více. Škoda. Uměřený, inteligentní humor nikdy neškodí – a ve filmu Star Trek: Do temnoty je ho málo. Vůbec se tenhle „díl“ bere možná až moc vážně. Tady přece nejde o ekologickou nebo mírotvornou agitku, boj dobra se zlem se vytratil někam na periferii toho, co by snad snímek chtěl sdělit. Chápu to: tvůrci zřejmě chtějí do kin přilákat mladší a mladší publikum. Film typu Star Trek stojí hodně peněz a produkce je chce dostat zpátky. To se dá přijmout. Ale trochu té srandy chybí; u „temnotního“ Star Treku se zasmějeme snad dvakrát, třikrát…

Ovšem technicky je snímek natočen bravurně. O jeho vizuální stránce jsem se už zmínil. Je úchvatná. Občas bere dech, vyvolává napětí, 3D efekt tady opravdu pomáhá. Je znát, že pan režisér točil s rozvahou, jak bude fungovat, kde jakou záležitost zplastičnit, kde zabrat detail a kde celek. Mimozemské civilizace a jejich planety jsou výtvarně zajímavé, interiéry vesmírných lodí i budov jsou navrženy s citem, žádná zbytečná tlačítka, přehršel páček a displejů, vše je používáno s mírou (jen ten budoucí Londýn, brrr!). Takhle nějak by to mohlo vypadat, řekne si divák.

Star Trek: Do temnoty - USA (2013), režie: J. J. Abrams, v kinech ČR od 06. 06. 2013
Zdroj: ČT24/Paramount Pictures

A sympaticky umírněné jsou i kostýmy. Masky jsou do určité míry dané startrekovskou tradicí. Budiž ke cti filmařů řečeno, že zlotřilci nepůsobí odpudivě už na první pohled – v tomhle nejdou tvůrci cestou jednoduché prvoplánovosti, jednání postav musejí přiblížit pomocí dialogů a psychologie. A daří se jim to. I příběh je v novém filmu složitější, zajímavější, má víc záhybů, ze kterých ale scenáristé s režisérem s přehledem a srozumitelně vybruslí. Základní motiv – honba za nebezpečným teroristou Khanem – má několik překvapivých zvratů a je obložen motivy doplňujícími, zpočátku možná trochu záhadnými, postupně však vysvětlenými.

Herci (Chris Pine, Simon Pegg, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Benedict Cumberbatch, Karl Urban, Alice Evová a další) panu režisérovi práci notně ulehčují. Jsou výborní, bez šarží, ke kterým by některé postavy mohly vést. Anebo obráceně: práce pana režiséra s herci je vynikající. K tomu není co více dodat.

Samostatnou kapitolou filmu jsou triky. Stručně řečeno: smekám před nimi. Do děje jsou zakomponovány nenásilně, přirozeně. Kdo umí, ten umí. A samozřejmě lépe se umí v situaci, kdy na to jsou peníze. A abychom nezapomněli – atmosféru filmu notně dotváří muzika Michaela Giacchina. Jistě by mohla existovat i sama o sobě, dovedu si představit večer strávený se samotným soundtrackem z filmu.

Co říci závěrem? Chválil jsem dost, tak taky nějaké námitky. První: délka filmu. Dvě a tři čtvrtě hodiny jsou zbytečné. Pod dvě by se to vešlo. A druhá: příliš mnoho násilí. Šlo by to i bez něj. Proč se pořád fackovat, kopat, mlátit tyčemi, proč po sobě stále střílet? Bez těchto scén by se snad film mohl dostat i na tu přijatelnou délku.

Star Trek: Do temnoty, USA, 2013. Režie: J. J. Abrams. Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman. Kamera: Daniel Mindel. Hudba: Michael Giacchino. Hrají: Chris Pine, Benedict Cumberbatch, Zoe Saldana, Alice Eve, Karl Urban, Simon Pegg, Zachary Quinto a další.

Premiéra v českých kinech: 6. června 2013

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 21 hhodinami

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...