Enterprise míří do temnoty, film však není tmavý

Další film novodobé startrekovské série přináší bez nadsázky velkolepou podívanou. 3D efekt a půl hodiny záběrů pořízených speciální kamerou IMAX přitom úplně stačí, vibrující sedačky a vůně posílané do sálu nejsou zapotřebí. Musí se uznat, že režisér J. J. Abrams ve filmu Star Trek: Do temnoty znovu ukázal, že natočit velkej biják prostě umí. Mám za to, že po tomhle opusu se s ním smíří i mnozí z těch skalních přívrženců původního seriálu, kteří jeho předcházející snímek nepřijali. A když ne, nevadí. Je tu nová generace, která roste už na Abramsově vidění Star Treku. Ať chceme nebo ne, doba jde dál. I film jde dál. A pan režisér to „jenom“ respektuje.

Nespoutaný James Kirk, upjatý a pravidla respektující Spock, kapitán Pike, brblající lékař McCoy, samorostlý inženýr Scotty, mladičký navigátor a „zaměřovač“ Čechov s kouzelným ruským přízvukem, pilot Sulu i krásná komunikační důstojnice Uhura jsou zase tady! S nimi další femme fatale, dcera zvrhlého federálního generála, doktorka Marcusová. A samozřejmě další postavy z různých stran barikády.

Na začátku nutno podotknout, že ti, kteří první, čtyři roky starý Abramsův Star Trek neviděli, nejsou při sledování toho aktuálního o nic ochuzeni. Prostě jenom neví, odkud se některé postavy vzaly, z jakých prostředí pocházejí (i když někde je to vysvětleno i v tomto snímku), jak vypadala rvačka, díky které se seznámili James Kirk s kapitánem Pikem, kde se vzala nevraživost mezi Kirkem a Spockem ani třeba to, proč se lékaři na lodi Enterprise říká "Kostra“. Rozhodně to ale nevadí. Kdo ví, tak ví, kdo ne, nechybí mu to. Asi tak jako v dalších pokračováních českých Básníků: některé souvislosti se hodily, ale divák se bez nich obešel; každý díl fungoval bez ohledu na ten předchozí.

Minimálně v jednom ohledu je neznalost prvního Abramsova Star Treku při sledování toho druhého výhodou: odpadá stesk po vtipnosti a nadsázce, po záležitostech, kterými Star Trek z roku 2009 oplýval daleko více. Škoda. Uměřený, inteligentní humor nikdy neškodí – a ve filmu Star Trek: Do temnoty je ho málo. Vůbec se tenhle „díl“ bere možná až moc vážně. Tady přece nejde o ekologickou nebo mírotvornou agitku, boj dobra se zlem se vytratil někam na periferii toho, co by snad snímek chtěl sdělit. Chápu to: tvůrci zřejmě chtějí do kin přilákat mladší a mladší publikum. Film typu Star Trek stojí hodně peněz a produkce je chce dostat zpátky. To se dá přijmout. Ale trochu té srandy chybí; u „temnotního“ Star Treku se zasmějeme snad dvakrát, třikrát…

Ovšem technicky je snímek natočen bravurně. O jeho vizuální stránce jsem se už zmínil. Je úchvatná. Občas bere dech, vyvolává napětí, 3D efekt tady opravdu pomáhá. Je znát, že pan režisér točil s rozvahou, jak bude fungovat, kde jakou záležitost zplastičnit, kde zabrat detail a kde celek. Mimozemské civilizace a jejich planety jsou výtvarně zajímavé, interiéry vesmírných lodí i budov jsou navrženy s citem, žádná zbytečná tlačítka, přehršel páček a displejů, vše je používáno s mírou (jen ten budoucí Londýn, brrr!). Takhle nějak by to mohlo vypadat, řekne si divák.

Star Trek: Do temnoty - USA (2013), režie: J. J. Abrams, v kinech ČR od 06. 06. 2013
Zdroj: ČT24/Paramount Pictures

A sympaticky umírněné jsou i kostýmy. Masky jsou do určité míry dané startrekovskou tradicí. Budiž ke cti filmařů řečeno, že zlotřilci nepůsobí odpudivě už na první pohled – v tomhle nejdou tvůrci cestou jednoduché prvoplánovosti, jednání postav musejí přiblížit pomocí dialogů a psychologie. A daří se jim to. I příběh je v novém filmu složitější, zajímavější, má víc záhybů, ze kterých ale scenáristé s režisérem s přehledem a srozumitelně vybruslí. Základní motiv – honba za nebezpečným teroristou Khanem – má několik překvapivých zvratů a je obložen motivy doplňujícími, zpočátku možná trochu záhadnými, postupně však vysvětlenými.

Herci (Chris Pine, Simon Pegg, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Benedict Cumberbatch, Karl Urban, Alice Evová a další) panu režisérovi práci notně ulehčují. Jsou výborní, bez šarží, ke kterým by některé postavy mohly vést. Anebo obráceně: práce pana režiséra s herci je vynikající. K tomu není co více dodat.

Samostatnou kapitolou filmu jsou triky. Stručně řečeno: smekám před nimi. Do děje jsou zakomponovány nenásilně, přirozeně. Kdo umí, ten umí. A samozřejmě lépe se umí v situaci, kdy na to jsou peníze. A abychom nezapomněli – atmosféru filmu notně dotváří muzika Michaela Giacchina. Jistě by mohla existovat i sama o sobě, dovedu si představit večer strávený se samotným soundtrackem z filmu.

Co říci závěrem? Chválil jsem dost, tak taky nějaké námitky. První: délka filmu. Dvě a tři čtvrtě hodiny jsou zbytečné. Pod dvě by se to vešlo. A druhá: příliš mnoho násilí. Šlo by to i bez něj. Proč se pořád fackovat, kopat, mlátit tyčemi, proč po sobě stále střílet? Bez těchto scén by se snad film mohl dostat i na tu přijatelnou délku.

Star Trek: Do temnoty, USA, 2013. Režie: J. J. Abrams. Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman. Kamera: Daniel Mindel. Hudba: Michael Giacchino. Hrají: Chris Pine, Benedict Cumberbatch, Zoe Saldana, Alice Eve, Karl Urban, Simon Pegg, Zachary Quinto a další.

Premiéra v českých kinech: 6. června 2013

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 10 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 10 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 12 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 15 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 21 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...