Česká republika – Černé prapory, kondolenční listiny a fotky. Právě tak se snaží připomenout Václava Havla většina českých divadel. Tedy svět, který měl nejraději. Brněnská Husa na provázku, k níž měl bývalý prezident velmi blízko, mění program a zařazuje do repertoáru aktuálně jeho hru Prase. Milovat, odpouštět a nelhat - Havlovo životní poselství se dostalo i do této grotesky, se kterou objelo divadlo Husa na provázku s velkým úspěchem celý svět. A proto chce vzdát Havlovi čest právě touhle inscenací.
Na Václava Havla vzpomínají divadelníci v Brně:
Vladimír Morávek (režisér):„Zřejmě přes přátelství s Petrem Oslzlým měl Václav Havel jasno v tom, že Provázek je jeho soubor, tím pádem jsme se mockrát scházeli a velice nás potěšilo, když nás, ještě v roli prezidenta, pozval na svátky 28. října a 17. listopadu. Tehdy jsme si tak říkali, že tam přece nepatříme, ale on stál u vchodu a říkal, že to přece není svátek papalášů, ale nás, kteří přemýšlíme o českém osudu. Zjistil jsem, že to je fascinující, velkorysý člověk, který nikdy nezapomněl na to, že vyšel z řad komediantů. Měl jemný humor a dovedl ocenit, když herečky byly nádherné a herci talentovaní.“
Břetislav Rychlík (herec a dokumentarista): „Je to člověk, který výrazně zasáhl do osudu mého i celé české společnosti včetně mých dětí a jejich budoucnosti. Havel byl člověk, který trval na svém za všech okolností. On se neměnil, měnily se jen kulisy kolem něho. Byl to prezident originální a mám dojem, že to před námi nyní vyvstane ve velké síle.“
Petr Oslzlý (divadelník): „Když jsem studoval, tak jsem si udělal takový, ne příliš obsáhlý seznam lidí, se kterými se musím ve své profesi setkat. Havel tam byl jako jeden z prvních. Pro mne jako studenta bylo úžasné, když jsem ho v klubu Rubín oslovil, že se mnou potom dvě hodiny hovořil. Tím začalo v roce 1960 naše přátelství. Bezprostředně po té, co pro mne byl dramatikem, byl zároveň člověkem, přítelem. Přítelem natolik blízkým, že tu jeho ztrátu nesu jako ztrátu rodinnou.“
Na Václava Havla vzpomínají i v pražských divadlech:
Zdeněk Svěrák: "On do Žižkovského divadla Járy Cimrmana chodil velmi rád. Byl na všech premiérách. Ke čtyřicátému výročí Járy Cimrmana poslal blahopřání, kde byla jedna prorocká věta 'Cimrman nás všechny přežije. Václav Havel‘. On to byl prezident, který nepřestal mít rád legraci, protože byl zároveň humorista. Bylo řečeno už hodně, já bych dodal jen to, že Václav měl tu nevýhodu, že nás, méně statečné, zahanboval, a proto ho mnozí neměli rádi. Najednou tady byl politik, kterému nešlo o moc, ale o nějaký ideál, za kterým jde, a velice statečně. Myslím, že nám bude dlouho velmi chybět. Po divadelnicky bych to řekl takto – zhaslo jedno jasné světlo a scéna potemněla."
Jiří Menzel: „Nehodlám truchlit, mám ho rád a znám ho jako člověka, který měl humor, na kterého se musí vzpomínat trochu s nostalgií, ale vlastně s úsměvem. Když si ho vybavím a vzpomenu si na ostatní politiky, tak se musím usmívat. Truchlit je neproduktivní, já jsem rád, že tu byl, že jsem ho mohl poznat a jsem vděčný za to, co udělal a přeji mu hezký obláček.“
Doubravka Svobodová (ředitelka Divadla Na zábradlí): „Václav Havel v Divadle Na zábradlí začínal jako stínový dramaturg, protože vzhledem ke svému původu nesměl být přímo zaměstnán v této funkci, tak pracoval jako kulisák, ale po nocích s Janem Grossmannem pracoval nejen jako dramaturg, ale posléze i jako dramatik. V podstatě to byli tito dva, kteří formovali činoherní začátky Divadla Na zábradlí. Sem tam se vracíme k tomu zlatému fondu české dramatické literatury, do kterého patří i Havlova Asanace. Doufám, že 13. a 14. ledna, kdy bude premiéra této hry, tady Václav Havel bude s námi.“
Václav Havel se na premiéru své hry Asanace hodně těšil. Chtěl přijít i na první čtenou zkoušku, ale zdravotní stav už mu to nedovolil. „Od jeho kanceláře jsme dostali cd, kde sám Asanaci namluvil, to jsme si poslechli, tak něco jsme se z toho snad dozvěděli,“ dodává se smutkem a zároveň s úsměvem režisér inscenace David Czesany.
