Dítě číslo 44: Mrazivý thriller o hrdinech a vrazích ve Stalinově říši teroru

30. dubna 1945 byla vztyčena vítězná sovětská vlajka nad troskami Reichstagu. Manipulace spojená s pořízením slavné fotografie, která zachycovala tento symbolický akt, je vcelku známá. A na titul Hrdina Sovětského svazu, který měl získat ten, který vlajku vztyčí, bylo hned několik kandidátů. Tento fiktivní, temný a dobově osudný příběh Lva Stěpanoviče Děmidovova nám jednoho z nich představuje.

Byl hrdinou Sovětského svazu, obráncem režimu, vykonavatelem příkazů a jedním z nejspolehlivějších vyšetřovatelů ministerstva státní bezpečnosti – MGB (předchůdce nechvalně známé KGB). A byl tudíž, v tehdejších neradostných poměrech stalinské doktríny, za vodou. Když bude dál dělat, co mu řeknou, bude mít se svojí ženou Raisou, kterou svým zvláštním, těžkotonážním způsobem vroucně miluje, skvělý život.

Jenomže pak je brutálně zavražděn syn jeho přítele a po Děmidovovi se chce, aby vydával to, co spáchal úchylný maniak, za tragickou nehodu. Vražda je přece výhradně kapitalistickou nemocí a ve Stalinově zemi něco takového neexistuje. Vraždící bestie ale nepřestává zabíjet a nikdo ji nezastaví, protože ideový imperativ a priori tvrdí, že neexistuje. Oficiální lež brání Děmidovovi jít po její stopě, neuposlechnutí čpí velezradou. A on dobře zná vyšetřovací kobky, plné palčivé bolesti, a popravčí stěnu nasáklou krví, kde všechno končí – ví, co se stává těm, kteří chtějí zjistit zakázanou pravdu. Jeho loajalita a respekt k danému rozkazu jsou ale tehdy poprvé vážně otřeseny. Definitivně a s vědomím všech důsledků, které z toho vyplynou, neuposlechne ve chvíli, kdy se v duchu čekistické tradice očekává, že udá svoji ženu, která se ocitla na seznamu nepřátel režimu. Ví, že o všechno přijde, když to neudělá, ví, co ho čeká, ale zdá se, že do toho půjde, i kdyby to měl být jeho poslední boj.

Hrdinové to nemají snadné

Obzvláště v zemi a době, která je schopná brutálně je kdykoli smést z piedestalů. Podle úspěšné prvotiny britského spisovatele Toma Roba Smithe, v produkci legendárního Ridleyho Scotta (který v Praze a dalších českých lokacích, kde se část filmu realizovala, dohlížel na natáčení), s robustním Tomem Hardym v hlavní roli a v režii talentovaného Švéda Daniela Espinosy (Snadný prachy) vznikl temný, rádoby detektivní thriller, situovaný do brutální atmosféry stalinského kultu, jenž válcoval sovětskou realitu na počátku padesátých let.

Hlavním problémem téhle ponuré dobovky je změť žánrových a obsahových motivů, jež nejsou většinou dotaženy, vysvětleny a logicky zakomponovány do jednoho celku, který tak nedrží příliš pohromadě a produkuje řadu otazníků a alternativních explikací. Dítě číslo 44 se totiž potácí mezi detektivním thrillerem, vlažnou romancí, historickým dramatem a dobovým psychothrillerem, který měl být zřejmě zvolen jako dominantní, aby film žánrově sevřel a dal mu ústřední logiku a řád. A v tomhle neústrojném žánrovém mixu se pak semele spousta motivů a zápletek (a podmotivů a podzápletek). Od klišoidního vzorce hajzla, který chce hrdinův flek i manželku, přes schematické vykreslení charakteru hlavního hrdiny ve stylu ze sirotčince na vrchol a pak znovu na dno, nejednoznačného, klíčového záporáka (který miluje waterboarding a úchyla z něj zřejmě učinilo německé zajetí?), lehké reminiscence na Pasternaka a Solženicina (byť přeložení do Vualsku na Urale není gulag), až po inspiraci „rostovským řezníkem“ Andrejem Čikatilem (kterého nám naposled přiblížil Jáklův Ghoul). Je toho hodně, nezřídka to nemá logiku a provázanost - ale rozhodně to má hutnou dobovou atmosféru strachu, agrese a úchyláctví, která vás stiskne a jen tak nepovolí.

To, co tenhle film zdobí, je plejáda hereckých hvězd (Oldman, Cassel, Rapaceová), jimž jednoznačně dominuje Tom Hardy, který úsporně, ale nesmírně koncentrovaně odehrál klíčový part Děmidova, z něhož válka udělala hrdinu, ideologický teror nepřítele a nepřesvědčivá pointa toho, který se znovu vrací do hry. Dítě číslo 44, které pro zkreslování historických faktů nebylo vpuštěno do ruské distribuce, je psychothriller ze stalinské éry. Je to příběh z deformované doby, jež mele a drtí lidské charaktery a která z muže, který oddaně věřil, učinila muže, který začal pochybovat. Pod tímto zorným úhlem je možné tenhle opus skousnout, nenechat se příliš rozptylovat „dekódovaním“ prezentovaných, českých lokací a uklidňovat se vědomím, že tohle se přece už nikdy nevrátí.

CHILD 44/DÍTĚ ČÍSLO 44

USA 2015, 137 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Daniel Espinoza. Scénář: Richard Price (podle literární předlohy Toma Roba Smithe). Kamera: Oliver Wood. Hudba: Jon Ekstrand. Hrají: Tom Hardy (Lev Děmidov), Noomi Rapaceová (Raisa), Gary Oldman (generál Nestěrov), Josef Altin (Alexander). V kinech od 28. května 2015

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Cibulka a Jagelka se s Klempířem neshodli. Mají se ale sejít znovu

Moderátor Aleš Cibulka a moderátor, dabér a herec Michal Jagelka sdělili, že se při úterním jednání s ministrem kultury Oto Klempířem (za Motoristy) v jednotlivých tématech neshodli. Probírali mimo jiné poplatky za televizi a rozhlas nebo Klempířovu někdejší spolupráci se Státní bezpečností. Diskuze nicméně byla podle dvojice umělců korektní. Před prázdninami by se měli s ministrem sejít znovu, řekli po setkání.
před 19 hhodinami

Devadesátník Smoček napsal hru o tom, co má v životě smysl

Spoluzakladatel Činoherního klubu Ladislav Smoček napsal novou hru. Třiadevadesátiletý režisér a dramatik nastudoval na této pražské scéně inscenaci Hermína. Do hlavních rolí obsadil Andreu Černou, Ondřeje Vetchého nebo Vladimíra Javorského.
před 22 hhodinami

Divadla vítají růst platů. Někteří zřizovatelé s tím nepočítali

Divadlům kvůli navýšení platů v kultuře chybí ve schválených rozpočtech na letošní rok miliony korun. Vláda chce pracovníkům v kultuře od dubna zvýšit platy o devět procent. Zřizovatelé, případně poskytovatelé dotací, s navýšením sice počítali, nikoli však v takovém rozsahu.
včera v 08:00

Umělci se Klempíře v divadle nedočkali, dva za ním půjdou na ministerstvo

Umělci, kteří pozvali ministra kultury Oto Klempíře (za Motoristy) na pondělní veřejnou debatu do pražského divadla Palace, akci po 16:00 ukončili. Klempíř se nedostavil. Moderátoři Aleš Cibulka a Michal Jagelka jako dva z těch, kteří ministra zvali, však přijali jeho pozvání k úterní debatě na resortu za zavřenými dveřmi. S Klempířem chtějí mluvit hlavně o budoucnosti Českého rozhlasu.
9. 2. 2026

Katar chce být i kulturním centrem, peníze na to má

Největší světový organizátor veletrhů moderního a současného umění Art Basel rozšířil svou franšízu na Blízký východ. V katarském hlavním městě Dauhá skončil před pár dny vůbec první ročník této akce. Podle znalců trhu s uměním může oblast Perského zálivu kompenzovat poklesy prodejů na západních trzích. A zároveň veletrh potvrzuje snahy katarské metropole stát se předním kulturním centrem.
9. 2. 2026

Filmoví kritici vyzdvihli Sbormistra

Nejlepším snímkem roku 2025 je podle Cen české filmové kritiky drama Sbormistr. Získalo dvě ocenění, stejně jako snímky Otec a Letní škola, 2001.
7. 2. 2026Aktualizováno7. 2. 2026

Brejchová byla nezapomenutelnou filmovou hvězdou, shodli se herci i politici

Jako na opravdovou hereckou hvězdu a ikonu českého a československého filmu vzpomínali v sobotu herečtí kolegové na Janu Brejchovou, která zemřela ve věku 86 let. Připomněli její talent, krásu i nezapomenutelné role. Hold legendární herečce a upřímnou soustrast její rodině vyjádřili také prezident Petr Pavel či premiér Andrej Babiš (ANO). Její úmrtí po dlouhé nemoci oznámili pozůstalí v pátek.
7. 2. 2026Aktualizováno7. 2. 2026

Zemřela „česká Bardotka“ Jana Brejchová

Ve věku 86 let zemřela po dlouhé nemoci herečka Jana Brejchová, oznámila její dcera Tereza Brodská podle serveru iDNES. Svoji první filmovou roli dostala už ve třinácti letech a brzy se zařadila mezi nejvýraznější a nejobsazovanější české filmové herečky. Pro její krásu se jí přezdívalo „česká Bardotka“. To vše přesto, že se celý život potýkala se svou plachostí a ostychem.
6. 2. 2026Aktualizováno6. 2. 2026
Načítání...