Aby designéři nenavrhovali věci pořád dokola, musí být vnímaví k tomu, co lidé chtějí, domnívá se Jiří Pelcl. Jednasedmdesátiletý umělec patří k tuzemské designové špičce a rozsáhnou retrospektivu jeho rozmanité tvorby nyní přináší Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně.
Pelclův designérský zásah je široký. Upravoval třeba pro Václava Havla interiéry na Pražském hradě. Jako designér pracuje s různými materiály, což reflektuje i výstava; rozdělena je právě podle nich.
Pelcl přiznává, že zpracování řady materiálů vlastníma rukama jej naučila realita československého průmyslu. „Ve výrobě to tehdy bylo strašné, nic nebylo, všude nekvalita, materiály nebyly, fabriky vyráběly pro východní trh, tam to bylo jedno,“ popisuje své zkušenosti ze sklonku totality.
Oblíbence mezi materiály prý Pelcl nemá. „Sklo je zvláštní tím, jak je transparentní, vlastně není hmotné, tím se ostatním vymyká,“ připouští ale nakonec. Naopak nadšen není z plastů, které nás podle jeho slov obklíčily. Navrhl z nich ale například kompostér do bytu.
Problém není ‚jak‘, ale ‚co‘
Od devadesátých let pracoval pro průmysl, galerie, navrhoval architekturu a interiéry, často si odskočil i k autorské řemeslně založené tvorbě. K jeho známým kusům patří skleněná váza a zároveň svícen ve tvaru kaktusu nebo jídelní servis s cibulákovým vzorem. Užívání tradičního modrého dekoru oživil tím způsobem, že jím nádobí ozdobil zevnitř, nikoliv zvenku.
„Největší problém v současném designu je ‚co‘, ne ‚jak‘. Dát věcem tvar není pro designéra zas až tak složité, jde spíše o to najít výrobek, který by lidé mohli potřebovat, abychom nenavrhovali věci pořád dokola a něco, co nás jen zamořuje. Proto lidi pořád pozoruju, jak pijí kafe, jakou mají mimiku, a tím pádem se snažím být empatický k tomu, co je ve vzduchu,“ vysvětluje.
Design Jiřího Plecla lze pořídit v limitovaných edicích i na něj narazit v běžném obchodě. „Zaměřuju se na demokratický design, aby byl pro všechny, pokud možno. Samozřejmě bohatí klienti vám dávají velké možnosti pro realizaci, ale chci také, aby si design mohli dovolit normální lidi,“ říká.
Velikost bytu k tomu, aby designový kus vynikl, nepovažuje za podmínku. „Člověk si nemůže zaplácat byt různými věcmi, měl by být střídmější a spíše si pořídit něco, k čemu něco cítí, ne kupovat bezmyšlenkovitě,“ radí.
Děti nejsou snobi
Na brněnské výstavě si návštěvníci jeho práci mohou sami vyzkoušet. Součástí je totiž provizorní ateliér s 3D tiskárnami, nářadím a papírovými modely. Pelcl poznamenává, že si je užívají hlavně děti, pro ty podle svých slov tvoří rád, jejich neomezenou kreativitu považuje za obohacující.
„Děti nejsou snobi, ty z nich vychováme až my,“ poznamenává. Pro dětské čtenáře připravuje dokonce knihu o designu. „Měla by jim přiblížit, jak věci vznikají, aby si uvědomili, že věc nevisí jen v supermarketu, kde si ji koupím,“ dodává. Publikace naváže na výstavu, která v Brně potrvá až do února příštího roku.
